Článek
Tento post začnu slovy klasika: „Mně, když se něco nelíbí, tak to já neumím namalovat.“
„Mně, když se něco nelíbí, tak to já neumím popsat.“
Začínám nebývale kriticky k filmu „Romería“ ("Romería", Šp. 2025), ale když tak přemýšlím, své (artové) diváky si najde.
Filmy od Carly Simon mě vždy nějak míjely, a když se podíváte na její filmografii, jde vždy o kusy s podobným námětem. Dětství, vztah dospělých k dětem, vztahy mezi dětmi, vztahy mezi dospělými.
Ve filmu Romería se čerstvě osmnáctiletá Marina vydává na západ Španělska do míst, kde žili její rodiče, a pátrá po jejich minulosti, dotazuje se přátel a příbuzných. Každý má svou verzi a názor na život jejích rodičů.
A zde dle mého názoru začíná problém filmu. Marina někam přijede, někoho potká a divák se má zamyslet a z toho, jak dotyčný vypadá, vyrozumět, o koho jde. Je to teta? Je to kamarádka z dětství? Ve filmu se střídají časové roviny – Mariina současnost a minulost rodičů. A to je také problém, protože pokud nedáváte pozor, tak třeba současná babička Mariny vypadá v minulosti samozřejmě mladě a pak střih a je tam současnost a je tam nějaká podobná žena a je to už někdo jiný. Měl jsem problém s identifikací postav. Moje M. taktéž, a to je co říct, protože se jí běžně na tyhle věci ptám: „Hele, a kdo je tenhle?“ Tím, jak jsem věnoval úsilí identifikaci postav, se již nedostalo pozornosti tomu, co říkají, a určitě mi i něco uniklo. Možností je jít na to podruhé do nějakého příjemného letního kina.
Film má totiž i své kladné stránky!
Atmosféra španělského léta vám prostě nemůže vadit.
Hlavní postava Marina je sympatická holka, které fandíte.
Některé scény jsou geniálně nasnímané, ať už ty rychlé (těch moc není), tak ty pomalé, atmosférické, melancholické.
To vše je doplněno hudbou, která budí napětí.
A jako bonus - při sledování videa, které tvoří Marina, jsem si vzpomněl na sebe, když jsem já natáčel videa se svou první kamerou. Dlouhé záběry, zoomování na objekty a zpět, rozostření a zaostření, kašlání na nějaké světlo, hluk větru. No, nedá se na to koukat, ale má to něco do sebe. Musím ty staré záběry sestříhat, aby tomu rozuměly moje děti.
