Článek
Šli jsme do kina (tentokrát i s kamarádkou Pamelou z Kalifornie) a tušili, že to bude film naší krevní skupiny. Šlo o prvotinu „Stezka života“ („The Salt Path“) z roku 2024 od režisérky Marianne Elliott.
Už je to pěkných pár let, co Gillian Anderson hrála agentku Scully v seriálu Akta X („X – files“), pobíhala tam s baterkou po tmavých zákoutích a řešila s Davidem Duchovny nevyřešitelné záhady. Tehdy mě to moc nebavilo, protože často nic nevyřešili. Mám rád ukončené příběhy :).
Anderson hraje manželku Raynor a jejího manžela Motha hraje Jason Isaacs, který tedy není taková hvězda, ale na tuto roli se moc hodí a zdatně Anderson sekunduje.
Film pojednává o stárnoucí dvojici, která musí překonat nezáviděníhodnou situaci, kdy ztratí téměř vše, co v životě měli. Tak se vydají na cestu. I ta cesta samotná, která je 1000 mil dlouhá, je dalším utrpením, avšak dobrovolně zvoleným. Jdou „nahorudolů“ podél jižního a západního pobřeží Anglie a je srpen, což v této oblasti znamená, že jim několikrát málem ulítne stan. Útrapy překonávají s velkým úsilím a divák si klade otázku, jestli by něco takového také udělal, nebo je to naprostý nesmysl. Střídavě je chápe, lituje a obdivuje.
Tak nějak tuším, že tento příběh úplně nepohltí mladší ročníky. Budou si muset pár desítek let počkat na to, aby pro tento film dozráli :).
Pokud je vám však 40+ a jste tedy zralí, či lehce přezrálí :), pak se připravte na emocionální drama, které vás pohltí a odmění nádhernými záběry přírody. Budete chtít do Anglie jet, ale už teď vás bolí nohy a zebou ruce.
Z výše uvedeného vyplývá, že tento film je jako stvořený pro velké plátno, takže zapomeňte na nějaké mrňavé monitory nebo nedej bože obrazovky mobilů.
Když jsme film ještě ten večer rozebírali s Američankou Pamelou v oblíbené vinárně, říkala, že měla velké problémy rozumět některým dialogům nebo frázím. Britská angličtina střihnutá nějakou velštinou je dost vzdálená od americké angličtiny z Kalifornie. Kámoška na to bude muset jít znovu a to s anglickými titulky.
Je potřeba ještě podotknout, že moje drahá M. po probuzení prohlásila, že to byl „boží film“:).
No a pokud se na trasu, po které naši hrdinové kráčeli, náhodou vydáte a někam dojdete, pak asi zjistíte, jestli jste „salted“ nebo nejste.
