Článek
Tentokrát jsem svou milou M. varoval dopředu, že ten film nebude žádná legrace. Bude to prostě smutné. A bylo. Tedy návštěva kina s M. je vždy veselá, nicméně je třeba sledovat filmy všech žánrů (kromě některých… třeba českých rádobykomedií posledních let), a tedy i ty neveselé. Někteří tvrdí, že na smutné filmy do kina nechodí, protože svět je už tak dost neveselé místo. Já si myslím, že v případě takových filmů si spíš člověk uvědomí, jaké měl štěstí, že se narodil v ten správný čas na tom správném místě. A ne tak, jak se narodily generace Palestinců mezi lety 1948 v podstatě dodnes.
Film „Vše, co z tebe zbylo“ (2025) se odehrává v takto dlouhém období a ukazuje tři generace jedné rodiny a jejich život pod okupací Izraele. Na tomto omezeném prostoru nebudu vůbec otevírat otázku, „kdo za co může a kdo má na co právo“. To zde nevyřeším.
Film ukazuje, jak židé přišli do Palestiny. Nepřišli do prázdné krajiny, ale do oblasti, kde v té době žili jiní lidé. A ti přišli o to, co měli. Takhle jednoduché to je. Pohled tvůrců na tuto dobu a tyto činy je jednostranný, nicméně alarmující a jak M. podotkla - bylo by dobré slyšet i druhou stranu.
Izraelský stát je zde především v prvních dekádách zobrazen jako režim, který je ke svým občanům „druhé kategorie“ bezcitný až totalitární. Není tedy divu, že Izrael se nepřipojil k široké koprodukci snímku, na kterém se podíleli Německo, Kypr, Palestina, Jordánsko, Řecko, Katar a Saúdská Arábie.
Délku filmu chápu, nicméně některé scény bych osobně lehce zkrátil. Větší dynamičnost by mu neuškodila. Výpovědní hodnota je však na druhou stranu délkou filmu umocněna. Doporučuji film navštívit a dovzdělat se. Třeba se pak budete na Palestince dívat trochu jinýma očima. Třeba, že nejsou všichni teroristi. Třeba, že to jsou lidi jako my. Milují místo, kde žili, milují své děti a rodina je pro ně všechno. Bohužel se nenarodili na šťastném místě a ve správný čas…
Shrnul bych tu dnešní disputaci slovy jedné z postav (hraje ji režisérka a skvělá herečka Cherien Dabis), když promlouvá k jednomu mladému židovskému muži: „Převzali jsme na sebe veškerou bolest vašeho národa.“.
