Článek
Máme týden po volbách, ale mediálně to vlastně vůbec nevypadá jako by vyhrálo hnutí ANO a vládní strany prohrály. Na obrazovkách defilují pořád stejní Jurečkové, Lipavští, Minářové a další morální majáky a vypadá to, jako by vládu sestavovali vlastně oni. Seznam těch, kteří do vlády s Babišem nesmějí, je stále delší, mediální dehonestace je vlastně docela snadná a funguje jako vždycky – intervjuci koordinovaně píšou o tom stejném.
Pomaloučku polehoučku se vypouštějí různé mediální balónky, že by do vlády s Babišem šli třeba Lidovci… nebo ODS, když teď zařízla Fialu a Blažek je mimo hru.
Prosím, kdybyste někdo někdy chtěli dělat politiku, tak jedině idealisticky. Nemalujte si nikdy žádnou ministerskou kariéru, nepočítejte s tím, že se vám vrátí vynaložené náklady, protože právě teď sledujeme v přímém přenosu, jak snadno je jednotlivec odstřelitelný, když se na něj navede soustředěná mediální palba. Ego si prostě nikdo nemůže dovolit a musí být ochoten se upozadit v zájmu celku. První, co vám udělají, pokusí se torpédovat vaše osobní ambice v naději, že díky tomu torpédují všechno. Zřejmě to u nás docela často vychází.
Nedělal bych si iluze, že po pokusu o odstřel Turka, nepřijdou na řadu další jedinci. Příprava byla nachystána dlouho dopředu. Vždycky najdete nějaký ten výrok, za který se o vás bude zajímat policie. Vždycky z toho udělají schvalování genocidia, rasismus… vždycky budou existovat falešné profily, kde se to bude hemžit skandálními výroky a algoritmy hlídající pravidla komunity si těchto profilů nikdy nevšimnou a nikdy je nesmažou.
Hele, panuje ještě v hnutí ANO vítězná nálada? Jsou tam všichni optimisticky naladění, připravení si vyhrnout rukávy a dát se do boje? Nebo tam už z toho mají všichni bolehlav? Tohle jsou asi první volby, kdy vlastně nikdo neoslavuje vítězství. Všichni tak nějak vědí, že se přebírá snědený krám, který se sice odstřihl od zlého nedemokratického Ruska, ale za cenu absolutní závislosti na grýndýlovém Německu, jehož průmyslová výroba se propadla na výkon roku 2005.
Přebírají se rozvrácené vztahy s ausgerechnet tou částí světa, která jde kupředu a zůstávají nám lokajské vazby na země, které mají svých starostí dost a dost jim záleží na tom, abychom alespoň část jejich problémů nesli my. Přebírají se závazky za válku, ve které jsme namočení až po uši, přebírají se migrační pakty i emisní povolenky pro domácnosti. Nějaké referendum o EU a NATO, to už si nikdo nepamatuje.
Donald Trump chce svoje výpalné za zbraně, Ukrajina nechce prohrát válku, evropské elity také ne. Ještě je hodně těch, co berou granty, aby se podepisovali pod petice. Uspaní agenti Minářové povstávají ze svých farností, mladé novinářky dostávají zaručené tipy… ještě pořád je to demokracie a nebo už jsme sevření v mnohem užší kazajce než tenkrát před rokem 89? Jen se tady všichni postupně ztrácíme v tom, jak se pozná, kdo si hříchy mládí už odpracoval a kdo ne. Syrský hrdlořez evidentně ano, dávný rozvědčík jakbysmet…
Poučil se Andrej Babiš od prvního Trumpova období? Připravil se na tuto dobu povolební? Je připraven se pustit do křížku s evropskými hodnotami? Nebo se nechá vmanipulovat do vlády s úhlavními přáteli, kteří se postarají, aby se nic nezměnilo? A co Motoristé? Pamatuje si ještě někdo mocný v USA, že tam byli na Trumpově inauguraci? To uvidíme v následujících dnech. S Turkem to totiž všechno teprve začíná. Bude-li možné hladce odstřelit jeho, půjde to s kýmkoliv. Mají na to čtyři roky… Proto jsem rád, že Andrej Babiš od dohody s Motoristy neuhnul, byť se prý o kandidátech na ministry bude mluvit až později. Hraje se o to, kdo má větší moc. Jestli lid ve volbách a nebo mééédia svým systematickým překrucováním pocházejícím z těch nejvyšších (a tajných) míst.
Držím vám palce, nová vládo! Držím palce všem, kteří se pokusíte něco změnit, protože jinak jsme v loji. Je zatraceně málo důvodů k radosti, ale zdá se, že první pokus pravdy a lásky nevyšel. Přijdou ovšem další pokusy. Jestli něco v tomto národě umíme fakt dobře, je to kádrování.
