Článek
Vminulých článcích jsem psal, že se k nám vládní věrchuška chová, nikoliv jako bychom měli mít marginálních osm procent ve volbách, ale chová se k nám, jako kdybychom ty volby měli vyhrát. Proto máme v republice světově unikátní situaci, kdy aktivisté neprotestují proti vládě, ale proti opozici a nejvíc proti mimoparlamentní opozici. Vládní Dozimetry, Bitcoiny i Kampeličky je nechávají naprosto v klidu, ale aktivizují se před volbami ausgerechnet právě ve chvíli, kdy volební matematika říká, že Stačilo! je jazýček na vahách.
Majnstrýmoví intervjuci o nás navíc píší, že naším příchodem do poslanecké sněmovny se u nás všechno změní. Píší o nás, ne jako bychom měli mít patnáct poslanců, ale jako bychom jich měli mít většinu. Vykreslují nás v těch nejhorších barvách, varují před námi na bilbórdech a dokonce nejsou líní poslat do každé domácnosti leták se stejným sdělením. Pokud se hnutí Stačilo! dostane do sněmovny, je konec s vládou Petra Fialy, je konec s líbodémo nadvládou, je konec s líbodémo režimem…. republikou obchází strašidlo Vidlákismu… Dotáhne to až k Ústavnímu soudu.
Ale v jednom mají pravdu. My totiž náš program opravdu myslíme vážně. My opravdu půjdeme po nadnárodních korpracích, budeme skeptičtí vůči Bruseli i vůči NATO a slušnost k uklízečce pro nás bude znamenat víc než servilita vůči prezidentovi. I kdyby šlo o prezidenta Trumpa… Dobře vědí, že za námi nestojí žádná lobbystická nebo podnikatelská skupina. Hnutí Stačilo je hnutí, které hodlá nasadit opratě korporátnímu byznysu, nikoliv že by korporátní byznys skrze své sponzorské dary nasadil opratě hnutí Stačilo!
Po pětatřiceti letech najednou díky hnutí Stačilo! hrozí, že by volby opravdu mohly něco změnit. Poprvé od Rakouska – Uherska se u nás zformovalo národní politické hnutí, které usiluje o suverenitu, svébytnost, samostatnost a hodlá řešit sociální otázku. A poprvé od Rakouska – Uherska je tu hnutí, které se chce opřít o národ, nikoliv o nějaké cizí protektory, protože všechny mocnosti i velmoci nás mají jen jako figurku na svých šachovnicích a ve velmocenské hře je běžné, že se figurky obětují. Poprvé od Rakouska – Uherska je tady hnutí, které ví, že nám nikdo nepomůže a pokud máme zvítězit, tak zvítězíme díky vlastní práci a vlastní ochotě k obětem.
A protože volby mohou něco změnit, snaží se je zakázat. Jak prosté, milý Watsone. Tak zní to úsloví, ne? Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali… Proč kolem toho teď Volti a Ampéři dělají takový humbuk? Protože poprvé za pětatřicet let doopravdy narazili na ODPOR. Protože doba je těhotná změnou. Velkou změnou. Nejen u nás. A hnutí Stačilo! je klíč k jejímu uspíšení a nebo oddálení. Je klíč k tomu, jestli to bude změna pokojná a nebo zdivočelá. Je klíč k tomu, jestli budeme sedmnáctým Bundeslandem, nebo svébytným hráčem středoevropského prostoru. Hnutí Stačilo! je klíčem k tomu, jestli budeme mít svobodu slova a nebo foltýnovskou cenzuru.
Volbou hnutí Stačilo! nevolíte motor… ten je navíc zcela mimo Českou republiku. Ale volíte, kam se otočí kormidlo a kterým směrem se na rozbouřených světových vodách vydáme.
Volby tentokrát mohou něco změnit. Proto máme tak těžkou cestu. Nikdo nám nic nedaruje, nejsme ušetřeni ničeho. Nadávají nám těmi nejhoršími slovy, škodí nám, kde mohou, lžou o nás, jako když Novinky tisknou, bruselská věrchuška nás dává k soudu, havloidští motorkáři se nás snaží umlčet stejnými metodami, jakými byl umlčován pohřeb Jana Patočky, už dávno proti nám nenasazují argumenty, ale obyčejnou hrubou sílu. Jediné štěstí je v tom, že tentokrát se dějiny opakují jako fraška, nikoliv jako tragédie.
To je důvod, jít k volbám, ne? A je to důvod přijít sedmadvacého září do Prahy na demonstraci… Volby mohou něco změnit a doba je změnou těhotná. Celá liberální demokracie ví, že změna může přijít a bude dělat všechno pro to, aby se to nestalo. Bude dělat všechno pro to, abyste k volbám nešli, abyste ve změnu nevěřili.
My naši práci dokončíme a tu cestu, která začala před čtyřmi roky, dojdeme, ať bude jakkoliv těžká. Ale jaký bude její konec, to záleží na vás. Především na vás, kteří k volbám nechodíte, protože se přece nic nemůže změnit. Do voleb zbývá čtrnáct dní. Do demonstrace zbývá týden…
Jak jsem to říkával? Dumejte, dumejte!
