Článek
Třetí krajský lídr za Stačilo! v Plzeňském kraji, po Otovi Březinovi na Vysočině a mé maličkosti v Jihomoravském kraji… Jeden z nejmladších kandidátů, v této chvíli stále ještě student a politický talent. Poprvé jsem ho viděl před dvěma roky, kdy v pořadu Máte slovo výborně argumentoval o demokracii i korporátním kapitalismu. Utkvělo mi to v paměti. Vítka jsem si ovš emmusel osobně vybojovat, protože jeho původní strana, Levice, nám po eurovolbách dělala problémy při vyjednávání o frakcích a tak kolegové nahlíželi na jeho působení u nás poněkud skepticky. Zároveň bylo zapotřebí Vítka přesvědčit, že hnutí Stačilo! je to pravé ořechové.
V relativně krátkém čase se podařilo obojí a rozhodně toho nelitujeme. Všechny naděje, do něj vkládané, se vyplnily, Vítek se ujal problematiky bydlení a vůbec sociální otázky, protože sám pochází z velmi skromných poměrů – narodil se v Lokti nad Ohří na Sokolovsku a život mu nic nedal zadarmo. V televizních debatách a rozhovorech se velmi dobře osvědčil a jednou bude premiérem. Je prostě dobrej.
Proč to celé píšu…
Kdybych dal na zcela oprávněnou skepsi kolegů, tak jsme ho neměli. A kdybych s ním dlouze nediskutoval o smyslu, cílech a strategii hnutí Stačilo!, neměli bychom ho a byla by to škoda. Kdybych si myslel, že lidské postoje a názory jsou neměnné, přišel bych o člověka, jakých v této republice moc není.
Já totiž věřím v poučení. Každý člověk dělá chyby. Každý člověk se mýlí a i ti nejzkušenější „se mýlí sedmkrát denně.“ Lidé se vydávají špatným směrem, věří něčemu, co se ukáže jako nesmysl, spoléhají na informace, které nejsou pravdivé, vytyčí si strategii, která nevede k cíli… ostatně moje kniha „Jde po nás nějaký bloger“ je v podstatě kniha o všech blbostech, které jsem v posledních třech letech nadělal. Nemám problém s lidmi, kteří se zmýlili, mám problém s těmi, kteří se nechtějí poučit.
Hnutí Stačilo! je hnutí nového začátku, ale to zároveň znamená, že je to hnutí nové šance. V nebi je totiž větší radost nad jedním napraveným hříšníkem, než nad deseti spravedlivými.
Všichni, kdo přišli do hnutí Stačilo! jsou s námi, protože pochopili, že je třeba začít znovu a jinak. Staré poučky se ukázaly nepoužitelné, včerejší moudrost se ukázala nepoužitelná a stezky, které doteď někam vedly, končí u propasti. Původní strategie už nevedly k vítězství, ale k prohrám a ti, kdo nechtěli tvrdošíjně opakovat stejné věci a očekávat jiné výsledky, ti jsou dnes s námi.
Ještě mnohokrát se zmýlíme. Ještě mnohokrát budeme muset uznat, že nápad, který původně vypadal skvěle, byl na nic a ještě víckrát budeme muset uznat, že původně zavrhovaný plán byl vlastně lepší… jen nebyl náš. Mnohokrát budeme muset vyměnit kočku, než najdeme nikoliv tu bílou nebo černou, ale tu, která nejlépe chytá myši.
Nejsme hnutí geniálního, filozoficky dokonalého a nadčasového plánu, vtěleného do spisu vpravdě biblického významu. Jsme hnutí ochoty hledat pravdu a ochoty uznat vlastní chyby. Chceme být hnutí pokory a ne pýchy z vlastní moudrosti.
Chci mít ve Stačilo! osobnosti, které jsou právě tohoto schopny. Všichni někdy nastoupíme do špatného vlaku, ale pokud to zjistíme, chci, abychom byli schopni to uznat a vystoupit co nejdříve. Schopnost uznat chybu je pro mě cennější než cokoliv jiného. Takových, kteří se přece nikdy nemýlili a ani teď se nemýlí, takových je plná poslanecká sněmovna. Je to tam samý Superman a James Bond ve vtělení Blyštivého Péti. Setkal jsem se i v opozičních řadách s lidmi, kteří se ničeho nebáli a byli pevně přesvědčeni, že mají pravdu. Já se obklopuju těmi, kteří mají pochybnosti i obavy.
Vstup do vrcholové politiky zpravidla člověka poznamená. Dostane se mu vlivu i moci, stane se významným. Taková potrava velmi rychle začne krmit jeho ego. Potřebujeme lidi, kteří i v této situaci budou schopni zapřít sami sebe. Kdo byl schopen změnit názor, kdo byl schopen se nechat poučit, kdo byl schopen přijmout lepší argumenty, než měl on sám, ten skýtá naději, že se neodrodí ani tam v poslanecké sněmovně.
Skoro všichni kandidáti hnutí Stačilo! si tímhle museli projít. Není snadné, odložit moudra, poučky a pravdy posledních dvaceti let, vystoupit z toho vlaku a začít znovu. V dnešním zdivočelém turbulentním světě to ale bude zatraceně důležitá vlastnost. Jsem rád, že ji (nejen) Vítek Prokop má. Bude to zapotřebí.
