Článek
Tuto nelehkou cestu za spasením stovek nevinných dětských duší uvidíme v historickém životopisném dramatu, jehož režie se ujal vcelku neznámý James Hawes, který se doteď věnoval pouze televizní tvorbě. Starší verzi našeho hlavního hrdiny ztvárnil oscarový Anthony Hopkins, zatímco tu mladší Johnny Flynn. Ty doplňuje například Helena Bonham Carter či Jonathan Pryce.
V osmdesátých letech minulého století je Nicholas Winton (Anthony Hopkins) vcelku obyčejným anglickým důchodcem, který navzdory svému pokročilému věku stále pomáhá těm méně šťastným, ale jinak se neliší od ostatních seniorů. Nyní se připravuje na roli dědečka, což bude vyžadovat mnoho prostoru, a proto je nucen se zbavit přebytečného harampádí. Při probírání starých dokumentů se mu oživují staré vzpomínky na události, které mu i mnoha jiným změnily život.
Tím se dostáváme do roku 1938, kdy tehdy mladý Nicholas Winton (Johnny Flynn) odjíždí do Československa pomoci lidem vyhnaným ze Sudet. Bohužel rozsah zdejší humanitární mise absolutně neodpovídá vážnosti situace. Nicholase nejvíce šokuje, v jakých podmínkách tady přežívají stovky bezbranných dětí. Nedokáže přihlížet, jak strádají hladem a trpí zimou, tudíž se odhodlal k radikálnímu kroku pro ukončení příkoří.
Nakonec padne rozhodnutí, co nejvíce jich odvézt do bezpečí Velké Británie, kde se o ně do konce války postarají místní rodiny. To se jednodušeji řekne, než udělá. V prvé řadě je nutné spoustu pohlavárů i obyčejných lidí přesvědčit o nutnosti této pomoci, protože mnozí před tím radši zavírali oči. Chtělo to opravdu usilovnou práci mnoha lidí pro rozpohybování takto velké logistické akce, ovšem dobrá věc se podařila a jeden vlak po druhém veze děti do bezpečí. Bohužel to nemůže pokračovat věčně, protože zhoubné zlo už čeká za dveřmi.
U filmu s tématikou uprchlictví se samozřejmě není možné obejít bez smutných a depresivních scén zasahujících city diváků. Vždyť koho by nechali chladným scény trpících dětí, ale bez toho by nedávalo smysl je zachraňovat. Zdá se to velmi kruté, ale bohužel taková byla doba.
Nicméně z pohledu zachránců to také nebyla procházka růžovým sadem. Stanovili si opravdu bohulibý cíl, ale stejně museli spoustu lidí přesvědčovat o smyslu tohoto konání a čistotě svých úmyslů. Ovšem nejvíce srdcervoucí je zjištění, že navzdory neuvěřitelné snaze, není možné zachránit všechny, což je až mrazivé a nikdo by to nechtěl zažít.
Spolu s odjezdem dětí se atmosféra naštěstí posouvá do spektra pozitivnějších emocí, protože byť je loučení samo o sobě značně smutným a tíživým okamžikem, tak v sobě skrývá naději a výhled na lepší zítřky. Je potřeba si utřít slzy a jít dál. Právě naděje je hnacím motorem pro všechny zúčastněné, aby odvedli tu nejlepší možnou práci a nenechali se odradit.
A nakonec následuje dojetí, které je sladkou odměnou na závěr. Ukazuje se, že to celé opravdu mělo smysl a bylo správné za to bojovat. Dokonalým zosobněním těchto emocí je legendární televizní scéna s kdysi zachráněnými dětmi. Ta byla takovým náporem na emoce i ve skutečnosti, takže nebyly potřeba žádné filmařské kejkle pro opravdu silný a diváky zasahující zážitek. Vždyť i pouhý příchod do studia dokáže vyvolat husí kůži. Je to určitě důstojné vyvrcholení.
Celý film je cestou od zmaru a deprese do krásných okamžiků, kterou se je možné nechat jednoduše pohltit. Pouze ten nejzarytější nelida by udržel kamennou tvář. Autoři se naštěstí nenechali zlákat jednoduchou cestou tíživého utápění se v depresi. Místo toho byly preferovány pozitivní emoce, což celý příběh činí lépe stravitelným pro širší diváckou základnu, aniž by se ztratila jeho síla.
Audiovizuální zpracování je dostatečně umírněné a decentní, aby na sebe zbytečně nestrhávalo pozornost. Kamera plní kvalitně svůj primární účel, zatímco hudební doprovod se ozve pouze ve vhodný okamžik. Důležité je především to, že tyto aspekty filmu nejsou využity k lacinému ždímání emocí, ale drží se v pozadí a nechávají prostor samotným událostem ukázat svou sílu, která je sama o sobě až neuvěřitelná.
Najdeme tady sice mnoho různých postav, ale samozřejmě je nejvíce prostoru věnováno Nicholasi Wintonovi, jakožto hlavnímu hybateli celé akce. On to inicioval a provázel od začátku až do úplného konce. A jednoduché to nebylo. Právě pro pochopení jeho konání bylo mnoho péče věnováno kvalitnímu představení jeho osobnosti a pohledu na svět. Byl neuvěřitelně zásadovým mužem, který nikdy nepochyboval o správnosti pomoci všem lidem v nesnázích. Když se do něčeho zakousl, tak urputně bojoval do posledního dechu.
Přitom se nikdy neviděl jako hrdina, ale považoval se za někoho, kdo měl příležitost pomoc, a proto se jí chopil. Ve své skromnosti nikdy nezapomínal na ostatní, kteří se na této záchranné akci podíleli a zveřejnění v médiích bral v prvé řadě jako poctu těmto odvážným neviditelným duším. Bylo jich opravdu mnoho a často museli složit mnohem větší oběti než samotný Nicolas Winton a tento film stejně jako on sám na ně nezapomíná a poskytuje jim také dostatek prostoru.
Většina snímku by neměla zdaleka takový smysl, kdyby nešlo o příběh, který se opravdu stal. Na úvod je dobrou zprávou, že autoři se velmi věrně drželi reality a neměli potřebu nic zbytečně přibarvovat, protože zobrazené události byly zkrátka sami o sobě dostatečně silné a poutavé. I skromnost samotného Winstona je přesně taková, jak by odpovídalo skutečnosti. Dokonce odpor britské vládnoucí garnitury i široké veřejnosti není ukázán tak výrazně.
Celkově jde o povedené zpracování historického lidského příběhu o důležitosti pomoci bližším bez ohledu na to, jak náročné to může být. Na příkladu protagonisty ukazuje, kolik dobra, lidskosti a odvahy se může skrývat v jednom na první pohled obyčejném člověku. I když je na světě mnoho zla, tak mu stále stojí za to vzdorovat. Velký důraz je kladen i na emoční zapůsobení na diváky, přičemž začátek se nese v duchu smutku a deprese, nicméně postupně převládnou pocity dojetí a naděje, což není na škodu.
Dohromady jde o důstojný a decentní snímek, který se nevydal jednoduchou cestou utápění diváků v depresi a laciného ždímání emocí za každou cenu. Místo toho nechává jednotlivé scény a okamžiky, aby ukázaly svou vlastní sílu bez zbytečných příkras. Pokud chcete kvalitní životopisný a historický film, který si na nic nehraje a nezachází s fakty ledabyle, tak toto je ta správná volba.
Automobily
Nicholas Winton ve stáří jezdí v Saabu 99. Humanitární pracovníci v Praze používají Tatru 57.
Zdroje
https://www.csfd.cz/film/1246748-jeden-zivot/prehled/
https://www.imdb.com/title/tt13097932/?ref_=nv_sr_srsg_0_tt_7_nm_1_q_one%2520li
Současně publikováno na Blog iDNES.cz
