Článek
Znesvěcení olympijské myšlenky terorismem budeme svědky v dramatickém thrilleru podle skutečných událostí, který na stříbrné plátno přenesl švýcarský režisér Tim Fehlbaum. Před televizní legendou ztvárněnou Peterem Sarsgaardem se snaží ukázat producent s tváří Johna Magara. V jejich snažení jim pomáhají Leonie Benesch a Ben Chaplin.
Olympiáda roku 1972 je v plném proudu. Není to ovšem pouze o sportu, ale i o porozumění mezi národy. Izraelští a arabští sportovci zde poprvé soutěží bok po boku. Tohoto svátku sportu jsou svědky lidé z celého světa, protože jde o první olympijské hry vysílané živě v televizi. To by se neobešlo ani bez týmu americké stanice ABC. Kromě sportovních výkonů přinášejí divákům i opravdové lidské příběhy. I když se vyskytnou problémy, vysílání běží dál.
Přípravy na 5. července jsou plném proudu, když se nocí rozezní výstřely. V zázemí ABC tomu nejdříve nevěnují pozornost, ale rozhodně nejsou jediní, kdo to slyšel. A tak začíná pátrání po informacích. Nakonec se ukáže, že se oběťmi střelby stali izraelští sportovci. Uprostřed noci k nim vtrhli teroristé z organizace Černé září, některé připravili o život, ale většinu vzali jako rukojmí. Za jejich záchranu žádají propuštění 200 palestinských vězňů.
Americký televizní tým má před sebou obrovskou výzvu. Ze sportovních reportérů se stávají válečnými zpravodaji. Sice nemají důvěru vedení, ale nikdo jiný není v centru dění. Někteří zajišťují živý přenos, zatímco jiní shromažďují tolik potřebné informace. Celé to řídí ambiciózní producent Geoff (John Magaro), jehož cílem je dostat všechny informace k americkým divákům. Vedle toho se musí vypořádat s konkurenčními televizemi, které nechtějí zůstat stranou. Situace se dále zhoršuje, ale jim nezbývá nic jiného než vytrvat do hořkého konce.
Film je ukázkou poctivé novinářské práce. Od sportovního zápolení se musí v okamžiku přeorientovat na vážnou novinařinu. Nemají léta zkušeností, ale dorovnávají to svým entusiasmem. Nehledají senzaci, pouze zprostředkovávají surovou realitu. Nezbývá jim než improvizovat, protože se s ničím takovým nesetkali. Byť udělají několik chyb, tak zdaleka ne tolik jako německá policie. Dohromady tvoří silný tým, který tuto dramatickou událost přenáší až do amerických domácností.
Přitom se nemohli opřít o pomoc moderní techniky. Místo stovek čumilů s mobilními telefony jeden reportér s kupou filmových pásek. Pro trochu informací bylo nutné obvolat spoustu lidí. Televizní kamery vážily mnoho kilo. Nedostatek bylo potřeba překonat důvtipem. Některé způsoby sice nebyly úplně košer, ovšem svět tohle musel vidět. Navzdory překážkám se vysílání nezastaví.
Samozřejmě se nevyhnou otázkám novinářské etiky. Je taková tragédie určena pro televizní vysílání? Má každý právo sledovat krutost světa v přímém přenosu? Rozhodování mezi rychlostí sdílení informací a důsledným ověřováním faktů. Nemají se zapojovat, nebo je v pořádku ovlivňovat běh věcí? Jak to udělat správně a nehnat se za senzací. Nikdo je na to nepřipravil, tudíž musí podle svého uvážení najít správnou míru. Bruslí po tenkém ledě, přičemž udělat chybu může vyjít draho.
Celý příběh se odehrává pouze v zákulisí amerického vysílání. Odtud vyrážejí jednotliví pracovníci do terénu, od kterých pak proudí zpět tolik cenné informace. Pokud neexistuje svědectví zvenčí nebo záběr kamery, jako by se to nikdy nestalo. Stejně jako mi to sledují zpovzdálí prostřednictvím obrazovek a hlasu z vysílaček, přičemž do toho nemohou zasahovat. I tak ze všech útržků musí složit kompletní příběh, který bude beze zbytku pravdivý.
Atmosféra od začátku pomalu houstne a neutěšenost nás už neopustí. Na začátku mnozí věřili, že si s tím policie poradí, ale to byl chybný předpoklad. Možnost na záchranu je v nedohlednu. Stejně jako novináři můžeme pouze sledovat cestu k tragédii. Je frustrující a skličující, protože si přejeme všechny zachránit. Nejsou tady žádní vítězové, pouze spousta poražených.
Audiovizuální zpracování se zhlédlo v televizním vysílání sedmdesátých let. Žádné zbytečné efekty a velkolepé scény, příběh je hlavní hvězdou. Běžné záběry doplňují autentické dobové nahrávky, jak obrazové, tak zvukové. Žádná výrazná hudba není potřeba, úplně stačí promluvy jednotlivých postav. Stejně jako tehdejší diváky nás i nyní provází klidný hlas moderátora, který dokonale dokresluje ponurou atmosféru.
Autoři se opravdu snažili držet reality, jak už z pohledu samotného teroristického útoku, tak dění v zázemí televize. Tvůrčího procesu se účastnili i pamětníci, kteří sdíleli nejen autentické vzpomínky ze studia, ale i své niterné emoce. Dobové televizní záběry byly smíchané s novými ve stejném stylu. Televizní zázemí vypadá přesně jako tehdy, včetně veškeré neohrabané techniky. Žádný důležitý okamžik nebyl opomenut. Došlo pouze na drobná zjednodušení, aby film lépe odsýpal. Největší úpravou byla postava překladatelky, která byla složena z více osob, aby nebyli diváci zavaleni spoustou jmen.
Nemusela by to být taková tragédie, kdyby policie nevršila chybu za chybou. Nebyli absolutně připraveni a improvizace jim nešla už vůbec. Každý jejich smělý plán ztroskotal na banalitě. Zároveň nechtěli ztratit svou tvář a ukázat se před světem ve špatném světle, což jim svazovalo ruce. Abychom jim nekřivdili, tak požadovaného propuštění vězňů v Izraeli nemohli Němci dosáhnout, což je vedlo do slepé uličky.
Po tom všem zlu se nakonec objevuje malinká jiskřička naděje. Všichni v to doufali, tak je odpustitelné, že se o první dobrou zprávu chtěli podělit, i když nebyla dostatečně ověřená. Bohužel svět je často temné místo plné zoufalství, což se brzy ukáže. Přitom je tato tragédie ničím, ve srovnání s tím, co válka proti teroru teprve přinese.
Ovšem i spousta zla může přinést něco dobrého. Snad už budou všichni připraveni na podobnou situaci a žádná další olympiáda nebude takto pošpiněna. Jednotliví novináři ukázali, co se v nich doopravdy skrývá. Dokázali vystoupit ze své komfortní zóny a chopit se iniciativy, aby se o tento dramatický příběh podělili s celým světem. Když se touto zkušeností nenechají semlet, tak mohou v budoucnu odvést mnoho hodnotné novinářské práce.
Film ukazující jeden z prvotních okamžiků boje proti teroru, očima těch, kteří se o tuto tragickou událost podělili s celým světem. Tým televize ABC musí místo sportovních klání dokumentovat krutý teroristický útok. Celý svět to chce vidět a oni mu to musí předat. Nikdo je na to nepřipravil, ovšem díky píli a odhodlání odvedou velký kus novinářské práce. Bohužel policisté udělali nekonečnou řadu špatných rozhodnutí, tudíž reportérům nezbývá než sledovat cestu k tragédii. Atmosféra stále houstne, až se z toho stává temné slzavé údolí. Během toho neopustíme zázemí televize, kam proudí všechny nepříjemné informace a vytváří pocity stísněnosti.
Snímek ukazuje kvalitní práci novinářů v těch nejvíce vypjatých okamžicích, kdy je jejich vklad nesmírně cenný. Kromě spousty logistických problémů musí čelit záplavě morálních dilemat. Jde o to, co je správné přinést divákům a kde je hranice novinářské etiky, kterou není radno překročit. Není to o moralizování, ale těmto otázkám nelze uniknout. Celá událost, a především dění ve studiu je tak realistické, jak to dobové záběry a pamětníci dovolují. Film si nepotrpí na velká gesta a ukazuje realitu tak krutou a nelítostnou, jaká ve skutečnosti byla. Donutí vás se zamyslet nad tím, jestli chcete pravdivé informace nebo před realitou zavírat oči. Je to komorní podívaná plná nepříjemný emocí, které vámi postupně prostoupí. Rozhodně to potřebuje přemýšlivého diváka, který upřednostňuje kvalitu nad kvantitou.
Automobily
Producent Geoff jezdí v BMW 2000 takzvané Neue Klasse. V archivních záběrech můžeme vidět sanitku Volkswagen Transporter T2 či policejní BMW Touring z řady 02.
Zdroje
https://www.csfd.cz/film/1550116-mnichov-1972/prehled/
https://www.imdb.com/title/tt28082769/?ref_=nv_sr_srsg_1_tt_7_nm_0_in_0_q_September%25205
Současně publikováno na Blog iDNES.cz
