Článek
Nenápadné hrdinství proti zlovůli totalitní moci budeme sledovat v historickém dramatickém thrilleru, který odhaluje ne příliš známé události let 1967 a 1968. Režie se ujal Jiří Mádl, který opět prokazuje skvělé režisérské schopnosti. Bratrskou dvojici v hlavních rolích ztvárnili Vojtěch Vodochodský a Ondřej Stupka. Důležitými pilíři svobodného Rozhlasu jsou postavy hrané Tatianou Pauhoufovou a Stanislavem Majerem.
Život v socialistickém Československu nebyl jednoduchý. Tvrdá ruka režimu vše ovládá a STB pouští hrůzu. Naštěstí se v druhé polovině šedesátých let začíná situace částečně uvolňovat. Násilné rozehnání poklidných demonstrací je doufejme minulostí. V Rozhlase konečně přestává panovat tvrdá cenzura, a tak zaměstnanci mohou přinášet i pravdivé informace. Bohužel tato krásná doba začíná spět k hořkému konci.
V té době se Tomáš Havlík (Vojtěch Vodochodský) po smrti rodičů stará o studujícího bratra Páju (Ondřej Stupka), který se rozhodl ucházet o místo v Rozhlase. Při tom ho starší bratr doprovází. Naneštěstí se právě Tomáš ukáže být mužem činu a tu práci získá on. I když se nechce vzdát klidné práce technika ve Ústřední správě spojů, tak nakonec nemá jinou možnost a je přidělen do redakce zahraničního života.
Tu vede Milan Weiner (Stanislav Majer), který se nebojí říkat svůj názor. Přitom nad ním stále bdí tvrdá komunistická ruka. Zanedlouho jsou Tomáš s redaktorkou Šťovíčkovou (Tatiana Pauhofová) vysláni, aby vyvrátili stovky naštvaných dopisů od studentů podporujících Sovětský svaz. Ty se ukážou být lživé, což Weiner také odvysílá. Díky tomu si získá důvěru studentů včetně Páji Havlíka a obdrží nahrávku zachycující drsně potlačenou demonstraci. O tu má samozřejmě zájem i STB, která se kvůli ní neostýchá vydírat Tomáše prostřednictvím jeho bratra. Zdánlivě se začíná blýskat na lepší časy, ale bohužel přichází srpen 1968, který vše změní.
Příběh je na první pohled prostý a bez zbytečných odboček, ale o to působivější. Pouze uprostřed je poněkud zdlouhavější. Srpen 1968 a Pražské jaro byly zpracovány z mnoha úhlů pohledu, ale dění v rozhlase a jeho zaměstnanci bývali pouhým podkresem. Přitom to, co dělali rozhodně nebylo samozřejmostí. V kritických okamžicích to chtělo spoustu odvahy bez ohledu na následky, aby se tenkrát mohlo vysílat. Právě tito odvážlivci jsou hlavními hrdiny tohoto filmu.
Přitom to byli vcelku obyčejní lidé, kteří rozhodně netoužili po tom bojovat s komunistickým režimem. Chtěli jenom dělat kvalitně svou práci a přinášet lidem pravdivé informace. Není to jedna masa, ale spousta různorodých osobností se svými radostmi a strastmi. Jsou mezi nimi neohrožení novináři ale i kancelářské krysy. Stejně jako různí lidé tam venku. Celá redakce působí jako jednotná skupina, která se chová jako jeden odbojný občan.
Situace je ovšem tlačí do krajností. Neustále musí volit mezi jedním ze dvou zel. Jsou ochotni obětovat své nejbližší pro pravdu? Za každou cenu bojovat proti zlovůli totalitní moci nebo stáhnout ocas a doufat, že vyváznou? Ukazuje jejich morální kompas neochvějně správným směrem nebo se za mrzkou odměnu zaprodají? Přitom si nemohou být jisti, jak se situace nakonec vyvrbí.
Proti nim stojí zastánci komunistického režimu, kteří jsou také různorodou skupinou. Někteří těmto myšlenkám věří, zatímco jiní jdou s davem. Doufají, že na sebe nepřitáhnou nežádoucí pozornost a třeba jim z toho bude plynout nějaký prospěch. Nebo mají pouze strach, což lze také pochopit. Zkrátka to jsou také obyčejní lidé.
Opravdu záporné postavy jsou agenti STB. Schovávají se ve stínech a čekají na příležitost někomu ublížit. Bez skrupulí vtrhávají lidem do domovů, kde rozpoutávají chaos. Kdo se jim znelíbí, ten se se zlou potáže. Okupující vojáci jsou degradování na násilnou křičící masu, která se snaží přivést ostatní do hrobu a nic jí není svaté.
Audiovizuální zpracování je nedílnou součástí filmu. Prostředí a lokace přesně odpovídají době. Bylo dbáno i na ty nejmenší detaily, které jsou pro celkovou iluzi nezbytné. Začíná to u budov, nábytku a vozového parku, ovšem vzhled samotných postav zaujme pohledy diváků nejvíce. Rozcuchané kštice proti dokonale střiženým účesům. Trocha barevného oblečení proti dokonale nudným oblekům a uniformám. Knír je nezbytností. Vnější vzhled je odrazem jejich osobnosti.
Obraz využívá mírně zastřený filtr, díky čemuž film působí, jako by byl natočen už tenkrát. Kamera se snaží přiblížil příběh a jeho postavy, a přitom neodvádět pozornost jinam. Nějaký zvláštní efekt se také najde, ale je vždy zakomponován decentně. Soundtrack se skládá z autentických rozhlasových nahrávek a dobové hudby pro navození správné atmosféry. Na začátku nejsou příliš veselé, nicméně se v nich vždy skrývá kapička naděje. Na krátkou chvíli přijde radost a veselí, jenom abychom se nakonec propadli do okupační deprese.
Atmosféra je spíše temná, jak si doba žádá. Všechno na jednotlivé hrdiny více a více padá. Chvíle radosti střídají okamžiky, které je srazí až na dno. Každé rozhodnutí je může stát krk. Ani pro diváky to není příjemná podívaná, když musí sledovat hrdiny mezi mnoha mlýnskými kameny.
Nesmírně důležitá je historická věrnost filmu, které naštěstí není možné nic vytýkat. Události zobrazené ve filmu jsou dostatečně zajímavé, aby je nebylo potřeba více dramatizovat. Svět zde rozhodně není tak černobílý, jak se nás podobné filmy často snaží přesvědčit. Mnoho záběrů bylo nicméně natočeno v plzeňském rozhlase kvůli větší autenticitě. Několik méně významných okamžiků bylo upraveno, ale to ničemu nevadí. Škoda je jen odbytí libereckého vysílání s Václavem Havlem pouhou jednou větou.
Smutným vrcholem snímku je začátek invaze vojsk Varšavské smlouvy. Bez ohledu na stranickou příslušnost se ukáže, co se v každém doopravdy skrývá. Hrdinové se snaží udělat správnou věc tváří v tvář nabité zbrani. Někteří za svou odvahu zaplatí cenu nejvyšší, zatímco ti šťastní se vyhnou vězení. Padouchové bohužel vítězí.
Sledujeme řadu úskoků a klamných manévrů, aby se vysílání udrželo. Nové záběry se organicky střídají s autentickými dobovými záběry a nahrávkami, díky čemuž máme pocit, jako bychom byli u toho.
Jde o opravdu povedené historické drama přinášející neobvyklý pohled na jeden z osudových milníků v dějinách našeho národa. Vcelku obyčejní lidé se zachovají jako opravdoví hrdinové a postaví se tváří v tvář represivnímu režimu. Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí přispívají svou důležitou troškou do mlýna. Čelí nejednomu dilematu, přičemž zvolit špatně může být osudné. To s sebou nese dosti tíživou atmosféru. Audiovizuální zpracování nás zdatně přenáší do temné doby.
Celkově jde o snímek, který nám dává nahlédnout do progresivních zákoutí našeho národa během socialistických šedesátých let. Hlavními hrdiny jsou lidé oddaní své práci, jejichž morální kompas nepřestal ukazovat správným směrem. Autorům slouží ke cti, že se nesnaží příběh zobrazovat jednostranně. Hrdinové mají své chyby stejně jako komunisté své dobré stránky. Hlavními postavami jsou ti, kteří dříve doplňovali vyprávění ostatních. Je to silný příběh, který by měl vidět každý, komu naše historie není lhostejná. Donutí vás se zamyslet nad tím, co je pro vás v životě důležité a co jste ochotni obětovat za správnou věc. Jiří Mádl ukázal, že je na nejlepší cestě se zařadit mezi významné české režiséry.
Automobily
Zaměstnanci Rozhlasu využívají jako služební vůz GAZ M-21 Volhu. Pohlavárům režimu slouží Tatry 603. Studenti používají k rozvozu letáků Wartburg 353W Tourist. Příslušníci Veřejné bezpečnosti nejčastěji usedají do Moskvičů 403. Bratr Tomáše Havlíka Pája ke konci filmu odjíždí pryč ve Fiatu 1100 R Familiare.
Zdroje
https://www.csfd.cz/film/859177-vlny/prehled/
https://www.imdb.com/title/tt27587485/?ref_=nv_sr_srsg_0_tt_8_nm_0_in_0_q_vln
https://www.imcdb.org/movie.php?resultsStyle=asImages&sortBy=4&id=27587485
Současně publikováno na Blog iDNES.cz
