Článek
Život dokonalé rodiny, která pro svou spokojenost opomíjí zlo a lidské utrpení nevídaných rozměrů, nám bude prezentován v neortodoxním historickém a válečném dramatu ověnčeném významnými cenami. Film vznikl na základě knihy Martina Amise, o jejíž přenesení na plátna kin se postaral Jonathan Glazer, který se do teď neměl příliš čím pochlubit. Do hlavních rolí rodičů byli obsazeni Christian Friedel a Sandra Hüller, které doplňuje například Ralph Herforth.
Rudolf Höss (Christian Friedel) byl vysoce postaveným nacistou, kterému byla svěřena prestižní pozice velitele nechvalně proslulého koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi, přičemž právě on byl tím, který z něj udělal tu továrnu na smrt, jak ji známe. Ve své práci je velmi respektovaný všemi podřízenými a oceňovaný za přínos k budování Říše. Jeho soukromý život tím také rozhodně netrpí.
Bezprostředně za zdmi tábora žije Rudolfova dokonalá rodina, které tady matka Hedwiq (Sandra Hüller) vybudovala spokojený život. Ve velkém domě obklopeném nádhernou zahradou plnou barev se to hemží životem a radostí. Jejich dny jsou plné procházek do krásné přírody, rozmanitých volnočasových aktivit, ale i rodinných večeří či zahradních večírků s přáteli. Život se zdá prost všech starostí a problémů, což by jim mohl leckdo závidět. Jedinou kaňkou jsou permanentně znějící zvuky lidského utrpení z tábora, což je ale považováno za normální.
Nicméně i v ráji se objevují problémy, jejichž katalyzátorem je Rudolfovo převelení pryč z Osvětimi, ale taková rodina to zvládne. Větší ohrožením je spíše nuda a stereotyp, který vede k podléhání různým temnějším svodům. Ovšem to je pouze detail na jinak téměř dokonalém životě na všech frontách.
Na první povrchní pohled se jedná o pohodový film na příjemně strávené odpoledne, ve kterém nahlížíme pod pokličku krásné rodiny a jejich skvělého života, ve kterém není prostor pro strach a splín, kde hezké zážitky jsou pánem. I když se později objeví na obloze pár mráčků, tak to nikdy neznamená větší problém. Krásně se to sleduje, navozuje to příjemné pocity a vlastně nevadí, že je to až moc hezké, aby to byla pravda.
Pokud chcete něco více a aspoň trochu proniknout do hloubky k tomu nejdůležitějšímu, co tento film nabízí, je bezpodmínečně nutná vaše součinnost. Rozhodně se neobejdete bez dostatečné představy o koncentračních táborech, a především všech zvěrstvech, které se za jejich zdmi odehrávaly. Samozřejmě nejlepší je mít nakoukány některé kvalitní filmy s touto tematikou, protože tady, byť jsou tyto události nesmírně důležité, žádnou z nich neuvidíme a jsme tak odkázáni hlavně na vlastní drsnou představivost.
Zrůdné dění za zdmi tábora podněcující prožívání a představy diváků je přenášeno pouze a jedině prostřednictvím všemožných nepříjemných zvuků a ruchů v pozadí. Začíná to u dunivé střelby či hluku strojů, ovšem mnohem mrazivější jsou projevy utrpení nebohých vězňů pod příkrovem křiku a násilí tyranských dozorců a štěkotu rozzuřených psů, což není vůbec příjemné ani pro diváky.
Přitom je důležité uvést, že v tomto směru jsme nesmírně blízko historické realitě. Před natáčením byl proveden rozsáhlý výzkum, díky kterému byla vzata v potaz dobová autenticita jednotlivých zvuků, ale i takové drobnosti jako směr a vzdálenost odkud přichází, přičemž ani ozvěna není pominuta.
S tím silně kontrastují příjemné ruchy a zvuky provázející pozitivní scény filmu, které rozhodně nezaostávají svou kvalitou. Chvíle strávené venku provázejí koncerty zpěvných ptáků, bzučení pilného hmyzu či uklidňující šumění v korunách stromů. Spokojený rodinný život se poté neobejde bez dětského výskotu a smíchu či dospělých ve družném rozhovoru. Zkrátka jde o kulisu provázející příjemné trávení času a navazující pozitivní atmosféru ideální k drsnému přerušení zvuky utrpení zpoza zdi.
Ani jednu z poloh téměř za žádných okolností nenarušuje hudba, ať už pohodová pro chvíle klidu nebo nepřirozeně zvyšující dramatičnost. Zvukové stránce filmu bylo věnováno opravdu mnoho péče, což se přímo odráží v její vynikající kvalitě, díky které silně a tíživě zapůsobí na každého diváka.
Oproti tomu není vizuální stránka zdaleka tak podstatná. Nabízí sice kvalitní zpracování a dobře promyšlené záběry, ale nijak nevystupuje z davu. Jeho jediným úkolem je zprostředkovat záběry a atmosféru krásných dní a rodinné pohody, kterou většinu času zažívají postavy na plátně. Jediným trochu konfliktní tématem je tady vizuální kontrast mezi krásnou zahradou plnou veselí a zdí s ostnatým drátem ukrývající všechno zlo v jednom záběru, ale to nedokáže tolik zapůsobit.
Nedílnou součástí snímku je ukázat, jak dokáží být lidé lhostejní ke zlu a utrpení ostatních lidí. Jsou tak zaujatí spokojeným rodinným životem a pocitem nadřazenosti, že i když jej bezprostředně provází utrpení a masové zabíjení nevinných, tak se od toho dokáží oprostit a brát to za běžnou součást okolního prostředí. Bylo by hezké se domnívat, že tak jednají ze strachu, ale pravda je jinde. Propaganda a nacistická ideologie dokázala změnit jejich myšlení a otupit lidskost natolik, že to považují za normální. Bohužel takových bylo v té době mnoho a my se z toho musíme poučit, aby se to už neopakovalo.
Pohled na lidstvo zde zachraňuje kratičký vložený příběh s polskou dívenkou, která pod roušku noci ukrývala jídlo pro vězně odsouzené k nekonečné otrocké práci bez ohledu na svůj život. Zdá se to jako prosté gesto, ale znamená neuvěřitelně moc. Vzhledem k jedinečnému postavení v rámci snímku bylo zvoleno i unikátní vizuální zpracování pro další odlišení. Bohužel si myslím, že to celé bylo nadbytečné, protože vrhat na lidstvo pozitivní světlo film rozhodně nepotřeboval.
Film se oproti původní knize důkladněji ponořil do historických souvislostí. Dům, zahrada i okolí byly dostatečně prozkoumány pro co možná nejvěrnější obraz dobové reality. Na kvalitním vyprofilováním členů rodiny za využitím historických svědectví spolupracovalo i přímo muzeum v Osvětimi, což by mělo být dostatečnou zárukou kvality.
Naneštěstí se s postupem filmu ukazuje, že se autoři nedokázali úplně dobře popasovat se stopáží celovečerního snímku. Všechna esa byla vynesena příliš brzy, tudíž poté už nebyl velký prostor ke gradaci. Navzdory snaze autorů se tak nepodařilo vyhnout nudnějšímu závěru. Pravděpodobně tak ke konci přijde okamžik, kdy už lhostejnost postav ani hrozné zvuky nevyvolávají v divácích tak silné pocity, jak by bylo záhodno. A bez toho nemá film moc co nabídnout.
Jedná se o velmi neotřele pojatý snímek z období druhé světové války, jehož hlavním tématem je lhostejnost lidí, kteří ve své spokojenosti ignorují páchání zla a působení utrpení nevinným. Na první pohled jde o krásný rodinný film, ale více se není možné mýlit. Věrně ukazuje, co dokáže propaganda a zhoubná ideologie provést s myslí člověka. Byla odvážná volba zdržet se explicitních záběrů a vsadit pouze na zvuk, ale díky neuvěřitelné péči a důslednosti to vyšlo. Jeho dokonalé zpracování dodává divákovi pocit jako kdyby se všechny hrůzy odehrávaly ve vedlejší místnosti a zároveň vytváří mrazivé vizuální představy těchto událostí.
Dohromady jde o snímek založený na velmi neotřelé premise, která dokáže vytvářet silný zážitek. Je to o silném kontrastu mezi spokojený životem a nejhoršími událostmi v historii lidstva, které je tak zobrazeno ve velmi dehonestujícím světle. Neuvěřitelně dokonale propracovaný zvuk zastiňuje všechno včetně herců, ale navzdory svým kvalitám potřebuje výraznou součinnost diváků. Bohužel všechny náboje byly vystříleny předčasně, tudíž postupně přichází repetitivnost a nuda. Celkově se jedná o film pro specifické diváky, kterým nevadí zvláštní a alternativní zážitky vyžadující velké zapojení vlastní mysli a smyslů odlišným způsobem, protože v tom případě to není úplně špatná volba.
Automobily
V koloně vezoucí rodinu na začátku filmu můžeme vidět například Mercedes-Benz typ W136.
Zdroje
https://www.csfd.cz/film/1114481-zona-zajmu/prehled/
https://www.imdb.com/title/tt7160372/?ref_=nv_sr_srsg_1_tt_6_nm_1_q_zon
Současně publikováno na Blog iDNES.cz
