Článek
A právě jeho neuvěřitelný příběh nám bude prezentován v životopisném dramatu podle skutečných událostí. Režie se ujal autor originálně pojatých filmů Christopher Nolan, který se podle svých zvyklostí postaral i o scénáristické pokrytí snímku. Hlavní role velkého myslitele byla svěřena Cillianu Murphymu, přičemž ho na plátně doplňují například Emily Blunt či Matt Damon.
Na začátku filmu je Robert Oppenheimer (Cillian Murphy) pouhým studentem nemajícím tušení, co si pro něj život připraví. V praktické výuce spíše zaostává, zatímco teoreticky je na úplném vrcholu. Jeho mysl totiž dokáže pracovat ve sférách geniality, které si mnozí nedokážou ani představit, natož pochopit. V jeho představivosti víří a navzájem interagují částice, vlny a struny, čímž se mu dostává jedinečné příležitosti odhalit jejich tajemství a přijít na kloub některým záhadám vesmíru. Toto období je díky čistému bezstarostnému bádání tím nejvíce pozitivním v jeho životě.
Nicméně i jinde nachází naplnění ambicí. Roberta lákají i politické otázky meziválečné doby, tudíž se díky své mladické nerozvážnosti vzhlédne v komunistické ideologii, což je v té době zkrátka v módě. Především mu imponují otázky práv pracujících, od kterých je pouze krátká cesta k odborovým hnutím. Výborně to ukazuje atmosféru panující mezi částí veřejnosti. Člověk míní, ale čas mění, takže zájem se postupně přesouvá jinam.
Oproti jeho ostatním zájmům dostává nejvíce na frak jeho soukromý život. Tam je opravdovým smolařem, kterému se skoro nikdy nic nepodaří tak, jak by si přál. Nicméně i toto bylo nutné do filmu zařadit, protože by nám scházela znalost jedné části jeho života, která sice není vůbec hezká, ale jde o neoddělitelnou součást podílející se na jeho osobnosti.
Zlom nastal se vstupem Spojených států amerických do druhé světové války, kdy všichni museli směřovat své úsilí k poražení nepřítele. Velká pozornost byla věnována stvoření jaderné bomby jakožto přelomové zbraně schopné zajistit vítězství. A právě vedení tohoto projektu bylo svěřeno Oppenheimerovi, který byl jasnou volbou. Bohužel ho s tím začíná opouštět štěstí, protože to zkrátka už není pouze o vědecké práci. Všude samá politika, válčení a strach ze špionáže, tak koho by to bavilo. Tento výsek filmu je jistě historicky nejcennější, ale tím v žádném případě nekončíme.
Nadšení z vědeckého pokroku bohužel nemá dlouhého trvání, protože v hlavě samotného Roberta Oppenheimera to vře. Až nehezky rychle si uvědomí, že jeho úžasný vynález je strojem nesoucím jenom smrt a nic jiného. Přispěl přeci k vytvoření nástroje zkázy s potenciálem na zničení celého světa. Celou vinu tak vztahuje na sebe a vydává se na cestu sebemrskačství. Obavy o budoucnost lidstva ho nutí stát se jednou z tváří odporu proti této technologii. Dokáže to podat naprosto uvěřitelně, že i nám divákům běží v hlavě otázky a vyvstávají rozpory.
Tyto úvahy se samozřejmě nehodí do krámu vládnoucí garnitury, kdy se se začátkem studené války stalo jaderné zbrojení nejdůležitější obranou Spojených států proti Sovětskému svazu, protože teorie vzájemného zaručeného zničení brání vzájemnému napadení. Proto se rozhodně nehodilo zpochybňovat tento zázračný vynález a jeho využití ve válce. Samotný Oppenheimer se tak stával čím dál více nepohodlným. A pro některé politiky skoro veřejným nepřítelem. Nicméně takto se proměnila doba.
S tím, jak se blížíme k závěru se film stává doslova soudním dramatem, jehož průběh ale vůbec není férový a jediným cílem je zdiskreditovat našeho hlavního hrdinu a uklidit ho mimo dosah. Stává se z toho depresivní kolotoč házení špíny a vytahování kostlivců ze skříně, kde válečného hrdinu a prvotřídního vědce před zatracením brání pouze pár věrných, protože on sám již rezignoval. Závěr filmu je dokonalým ztvárněním rčení „Marná sláva, polní tráva.“
Jak vidno z popisu děje, tak film nabízí přehršel velmi odlišných témat, která díky ukotvení v životě jednoho člověka dokáží fungovat bok po boku. Zároveň jim nedělá problém stát i samostatně tak, že by snímek mohl být brán i jako kolekce krátkých žánrových dílek. Je to skvělá zpráva pro všechny diváky, které pokud některé téma zrovna nenadchne, tak jich tady najdou velké množství jiných a zároveň nadmíru silných k dostatečnému zaujetí.
Pro tento snímek je životně důležité jeho ukotvení v realitě a důraz na fakta. Naštěstí lze jedním dechem říct, že mezi životopisnými filmy je jedním z premiantů. Některé úpravy tady sice najdeme, ale jejich význam je marginální a rozhodně by je měl problém odhalit i odborník na druhou světovou válku. S určitostí tomu napomohla celková stopáž umožňující se dostatečně věnovat různým částem příběhu.
Velký podíl na historické uvěřitelnosti má obsazení dostatečně podobného herce s obdobným výrazem ve tváři. Nicméně i z hereckého pohledu to byla velmi dobrá volba, protože neokoukaný Cillian Murphy dokázal Oppenheimera ztvárnit ve všech polohách osobnosti a obdobích jeho života tak kvalitně, že pokaždé působí naprosto uvěřitelným dojmem.
V žebříčku důležitosti aspektů filmu bych zařadil využití zvláštních efektů a kamery, včetně dokonalých atomových hřibů, až na samotný chvost pelotonu. Přitom to absolutně nespočívá v jejich kvalitě zpracování, které je naprosto na výši. Vždyť kratičké sekvence vyobrazující různé reakce a děje ze světa atomů a molekul, které poskytují možnost nahlédnout do geniální mysli našeho hlavního hrdiny, a aspoň trošičku pohlédnout za oponu fyziky a chemie, jsou skvělé. Ale i když je tato součást snímku řemeslně naprosto skvělá, tak dějově a dramaticky je snímek mnohem silnější a zkrátka všechno ostatní zadupe do země.
Z pohledu audiovizuálního zpracování stojí za řeč spíše ambientní zvukový podkres a především hudba. Skladby jsou skvěle vybrány a přiřazeny k dokonale padnoucí scénám. V některých chvílích dokonce dokáží přehlušit myšlenky diváků, čímž je soustředění zaměřeno zamýšleným směrem a je umožněno plné vychutnání správných emocí. Ovšem nesmíme podceňovat sílu ticha, které může být někdy až ohlušující a také vyvolat silné pocity.
Celkově se jedná o velmi povedené drama přinášející příběh muže, který by měl každý znát, protože jeho odkaz žije dál a stále je naprosto aktuální. V základu sledujeme život důležitého člověka ovlivňujícího běh historie, ale pod povrchem se skrývá takový přesah, že je téměř nemožné najít všechno ukryté v podtextu. Audiovizuální zpracování je na velmi vysoké úrovni, ovšem díky ostatním kvalitním aspektům ve výsledku není tak důležité, jak by se dalo čekat.
Dohromady film poskytuje hutný kvalitní zážitek, který by navzdory velmi neradostné a depresivní náplni měl vidět každý, kdo tvrdí, že si potrpí na kvalitní kinematografii. Jak je u tohoto režiséra typické, tak pro některé diváky bude těžké to správně uchopit a proniknout do hloubky, dle zkrátka není možné se zavděčit každému.
Automobily
Samotný Robert Oppenheimer jezdí v kabrioletu Cadillac série 62. Mezi armádními vozidly převažují Jeepy Willys či nákladní vozy GMC z řady CCKW. Budoucí generál pokrývající program atomové bomby se nechává vozit ve voze Dodge D5, přičemž v tomto automobilu se ukrývá jeden z vědců během výbuchu. Dále můžeme zahlédnout například Ford Model 48.
Zdroje
https://www.csfd.cz/film/1091993-oppenheimer/prehled/
https://www.imdb.com/title/tt15398776/?ref_=nv_sr_srsg_2_tt_4_nm_2_q_o
Současně publikováno na Blog iDNES.cz
