Článek
Tak tedy blues, blues, blues, blues…
Kolébka, ze které se zrodily další populární hudební žánry. Říká se, že je velice „syrové“, svébytné, plačtivé, procítěné, jako jsou jeho tóny i texty, které vyjadřují hluboké pocity naší duše. Takové, jaké jsou, v autentické podobě. Velice expresivní. Přirovnáme-li blues k soulu svojí oduševnělostí, pocítíme určitý rozdíl.
Soul je zvonivější, tanečnější a vzletnější, vzdušnější….
Blues je zemitější, syrovější….(podobně jako i krajina mississippské delty)
V éře elektronických kytar a jejich dlouhých kvílivých riffů však nabyl blues podoby znělejší, zvonivější i dunivější, odvázanější a vzletnější oproti dobám, kdy první písničky a popěvky vznikaly při tvrdé otrocké dřině na nedozírných bavlníkových plantážích. Blues se k nám dnes vrací stále znovu a znovu v mnoha skladbách i písničkách. Jako voda, základ vzniku života, která v nás i kolem nás cirkuluje, vyvěrá od spodních proudů a bystřin a tryská vysoko jako gejzír.
Jedni z prvních, kteří nahrávali bluesové nahrávky, byli “ mississippští tuláci“.
Za „otce blues“ je označován William Christopher Handy (narodil se 16. listopadu 1873 v městě Florence), autor klasických skladeb, jako je The Memphis Blues nebo St. Louis Blues. Tento muž, od jehož narození uplynulo v roce 2023 celých 150 let a jemuž českobudějovický rozhlas věnoval bohatý a pestrý vzpomínkový pořad, pomohl vytáhnout blues z chudých černošských čtvrtí na svět Boží a přiblížit je masovému publiku. O to se postaral nejen jako propagátor a muzikant, ale také jako vydavatel i autor. V mládí hrál na varhany v kostele, kde byl jeho otec pastorem. Přál si mít ze syna učitele, ten si však koupil kytaru a dal se na blues..Měl vlastní vydavatelství Handy Brothers Music Company. To už se tehdy vyráběly šelakové gramodesky, a tak se dochovaly Handyho živé nahrávky. Rodné město Florence rok co rok pořádá festival k poctě bluesu i svého slavného rodáka.
Robert Johnson (narozen 8. května 1911 v městě Hazlehurst). Byl pokračovatelem Handyho. Hrál blues na svou rytmickou kytaru údernými akordy už v roce 1937, proslavil se mimo jiné skladbami Sweet Home Chicago, Walkin´ Blues. Používal vysoké tóny při hře na kytaru i při zpěvu. Vycházel z folkových nápěvů. Kombinoval umně foukací zpěvnou harmoniku a táhlé klávesy. V seznamu 100 nejlepších umělců časopisu Rolling Stone se umístil na 5. příčce. Nahrával u společnosti Columbia Records.
Od roku 1945 přešel blues k elektrizovanému rythm and bluesu a „došlo k přeměně veškeré populární hudby“, jak píše v Panorama populární hudby na straně 109 muzikolog Lubomír Dorůžka. Vyvinula se žánrová fúze zvaná bluesrock.
V 60. letech se proslavila jedna z prvních žen bluesrockerek Janis Joplin, která novinářům v rozhovorech nezapomínala zmínit své velké vzory, bluesové zpěvačky Bessie Smith a Billy Holiday. U nás v oblasti blues a bluesrock se proslavili zpěvačka Eva Olmerová, kytarista Radim Hladík (Komety, Olympik, Matadors, Blue Effect, byl a je považován za našeho nejlepšího kytaristu, později i s Michalem Pavlíčkem), Vladimír Mišík (Komety, Matadors, zaujali skladbami I Feel So Lonely, Get Down From The Tree v podání Viktora Sodomy, New Force, George and Beatovens, Blue Effect, Flamengo, Formace Nova, Energit, ETC, Špejchar blues), Michal Prokop (Framus Five, písničky Blues In Soul, A přece ráno, album Kolej Yesterday).Také bluesový kytarista Luboš Andršt (Energit). A nezapomeňme na rané písničky Semaforu a Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého (Blues pro tebe, nazpívané v roce 1978 také Karlem Gottem)…
Michal Prokop byl s Janem Hrubým a Lubošem Andrštem v červnu v roce 2013 prvním českým umělcem na světovém bluesovém festivalu Chicago Blues Festival..
John Lee Hooker (narozen 22. srpna 1917 v městě Coahoma County) se proslavil „dunivým“ blues, například skladbami Boom Boom, Burnin´the Blues. Použil velkou měrou elektrickou kytaru, která mu umožňovala nové zvukové efekty, a to posunulo jeho hudbu o kus dál v modernizaci žánru, aniž to přeháněl. Líbil se mu ten zvýrazněný spodní basový dunivý zvuk. Ladilo to k jeho hlubokému sytému melodickému chraplavému hlasu. Nejvíc se o tom vyjádřil v „nekonečné“ písni Burnin´the Blues. Nahrával u bratří Cheesů.
B. B. King, „bluesový král“, vlastním jménem Riley B. King, se narodil 16. září 1925 v kolébce bluesu, mississippské déltě, ve městě Itta Bena. Na vrcholu své kariéry žil poblíž západního amerického pobřeží, kde působil v Las Vegas. „Bluesoval“ téměř do svých 90 let, i když později ne již tak divoce jako zamlada. Popularitu si získával u publika nejen svými koncerty, na začátku kariéry vsadil na stoupající vliv televizních pořadů (televizní muzikál a seriál The Life Of Riley) a také na rozhlasové vysílání hudebních pořadů. To měl skutečně rád, na rozhlasových a televizních vlnách se cítil jako ryba ve vodě.
Muddy Waters (narozen 4. dubna 1913 ve městě Issaquena County ) je považován za největšího bluesmana ve stylu Chicago blues. Pracoval na plantážích, poté se vydal na cesty s kabaretiéry Silase Greena. Na představeních doprovázel zpěváky na foukací harmoniku. Od roku 1943 žil v Chicagu, kde se živil jako řidič a dělník. Koupil si elektrickou kytaru a začal nahrávat u gramofonové společnosti Aristocrat (později Chess Records), tím získal popularitu.. Proslavila ho např. skladba I Can´t Be Satisfied. Pro průrazný rytmus, elektrickou rytmickou kytaru i foukací harmoniku byl v 60. letech velkou inspirací pro Boba Dylana a britské hudebníky, Erica Claptona, Jima Hendrixe a Rolling Stones, britskou rockovou scénu. V roce 2004 dosáhl na 17. příčku v seznamu 100 nejlepších umělců, vyhlášených prestižním hudebním časopisem Rolling Stone.
Eric Clapton (narozen 30. března 1945 v Ripley, Velké Británii) je hudebníkem, který se umístil v anketě Rolling Stone 100 nejlepších umělců na elitní 2. příčce, je považován za „krále bílého bluesu“. Působil v mnoha skupinách (Yardbirds, Bluesbreakers, Cream, Blind Faith, hrál se skupinou Derek and the Dominos, s níž nahrál známou píseň Layla). Je držitelem 18 cen Grammy. Bluesovému umění se „vyučil“ u Johna Mayalla, vzorem mu byli Robert Johnson, B. B. King a Muddy Waters. Kytary Fender Stratocaster jej proslavily a on na oplátku proslavil je. Proslulým se stal dlouhými sóly, stylem „slow hand“ a „ohýbáním strun“ (původně měl jako umělecký sklář tavit a ohýbat sklo). Přátelil se s Beatles, kteří mu věnovali píseň While My Guitar Gently Weeps. K jeho bluesovým nahrávkám se patří zmínit skladby Crossroads, Groaning the Blues, Blow Wind Blow, Sleepy Time Time, Bell Bottom Blues. Inspiroval v kytarové hře Jima Hendrixe.
Stevie Ray Vaughan (narozen 3. října 1954 v Dallasu ) dosáhl ve stejné anketě Rolling Stone 100 nejlepších umělců na 7. příčku. Zaujal publikum zvláštní "souhrou “ bluesové kytary, soulově zabarveného hlasu, jazzově laděného zpěvu a rockovou silou výrazných a rytmických kláves i bicích. Proslavila ho bluesová alba Soul to Soul, In Step….Nahrával u společnosti AM, Epic.
Keith Richards (narozen 18. prosince 1943 v anglickém Dartfordu) je umělcem, kterého časopis Rolling Stone vyvýšil v seznamu 100 nejlepších umělců na 4. místo. Radost to přineslo nejen Keithovi a jeho skupině Rolling Stones, radoval by se jistě i jeho dědeček, který byl hudebníkem a hrál v jazzbandu. Keith jednou potkal Micka, který si pod paží nesl zbrusu nové desky od studia Chess Records. To se specializovalo na R ´n ´ B. Mezi deskami byly i ty od Muddyho Waterse. Dál už to znáte….
Carlos Santana (narozen 20. července v mexickém Autlanu) je nejlepším kytaristou a zpěvákem ve stylu žánru latino blues. Jeho otec, sám hudebník, ho učil hudbě, ale chtěl mít z Carlose houslistu. Bluesman se však nadchl pro blues, obdivoval B. B. Kinga a Johna Lee Hookera. K blues přidal jazz, rock, sambu a salsu. Tak vznikl nový styl i skladby, jako např. Black Magic Woman, Samba Pa Ti….
Jméno vskutku královské
Bluesman, rodným jménem Riley B. King, přenesl rodné „královské“ příjmení do svého uměleckého jména B. B. King, které vylepšil přezdívkou „BB“. Jak k ní přišel? To bylo tak. Psala se 50. léta, a on jako nadšený DJ působil v legendárním bluesovém Memphisu. Konkrétně v klubu, jehož výrazný barevný neon zářil na ulici Beale street. Kamarádi mu říkali „Beale Street Blues Boy“. Tak vzniklo Kingovo celé umělecké jméno. Nahrávat začal v roce 1949 u společnosti RPM Records v Los Angeles. Pan „Král“, měl štěstí vskutku královské. Všiml si ho slavný producent, ten, který „udělal“ i krále rokenrolu, slavného Elvise. Byl to Sam Phillips, pozdější zakladatel legendárního nahrávacího studia Sun. Ambiciozní označení si dal bluesman moudře i na svoji první desku v roce 1960: King of The Blues. Že to bylo pro novice příliš smělé? Marketingový tah se vyplatil. Bylo to šalamounské, kdo by mu mohl vyčítat, že je neskromným? Od kolébky to bylo jeho rodné příjmení.
Inspiroval mladé bluesmany
Dnes se na to už díváme jinou lupou, když víme, kým B. B. King ve skutečnosti byl. Umělcem mimořádným, který byl v roce 1987 oceněn cenou nejvyšší: Grammy za celoživotní dílo, v letech 1960 až 2005 umělec vydal celkem 24 bluesových alb. Ovlivnil řadu hudebníků, jako je např. Eric Clapton (Cream, Derek and the Dominos, Eric Clapton Band), Jimi Hendrix (The Jimi Hendrix Experience), John Mayall (Bluesbreakers), Keith Richards, Mick Jagger (Rolling Stones), Eric Burdon (Animals), Jimmy Page (Led Zeppelin, Coverdal/Page), Ritchie Blackmore (Deep Purple), Carlos Santana (The Santana Blues Band), Peter Green (John Mayall Bluesbreakers, Fleetwood Mac), Bono Vox (U2), Stevie Ray Vaughan, Johnny Winter, David Gilmour (Pink Floyd), Joe Bonamassa.
Potkal B. B. Kinga
Pod videonahrávkou písně The Thrill Is Gone (remake písně od hudebníka Raye Hawkinse) na You tube najdeme výstižný upřímný ohlas jednoho z velkých ctitelů B. B. Kinga:
„…. Potkal jsem BB Kinga v letištním salónku v Sydney v Austrálii, když mi bylo asi osm (před více než třiceti lety!). Prostě se přiblížil k vyhlídkovému oknu, zatímco jsem čekal na přistání letadla mé tety. Musel čekat na svá zavazadla nebo tak něco. Každopádně se mnou začal povídat a zeptal se mě, jestli hraji na nějaké nástroje. Řekl jsem mu, že jsem právě začal hrát na kytaru. Opravdu se nadchl a řekl mi, že sám „trochu“ hraje a že bych se měl především poslouchat a učit blues. Vždycky si budu pamatovat, jak mi řekl, odkud je, že z USA je blues „začátek všeho“. Pak mi dal trsátko a řekl, že je to speciální trsátko jen pro bluesové hráče. Vzpomínám si, jak v tu chvíli přišel táta a začal si s ním povídat, a on ho samozřejmě poznal. Měli dobrou historku, všichni jsme se společně vyfotili (kterou moji rodiče stále mají někde v albu) a pak se velmi zdvořile rozloučil a popřál nám vše nejlepší. Byl to takový skromný člověk….“
Rock Me Baby
Je to jedna z nejvíce vydávaných bluesových nahrávek. Byla nahrána v roce 1964 ve studiu Kent v Los Angeles.
Vychází ze starších bluesových písní, z velké části z Rockin' and Rollin' od Lil´ Son Jacksona z roku 1950. I tato Jacksonova píseň však čerpá ze starších bluesovek. Mezi další hudebníky, kteří později předvedli skladbu při svých vyprodaných koncertech či ji nahráli ve studiu, patří například zpěváci Otis Redding , Tina Turner, skupiny Blue Cheer, Steve Miller Band a The Jimi Hendrix Experience.
Legendární album Live at the Regal nahrál King při svém vystoupení v chicagském divadle Regal Theater v listopadu roku 1964.
A ještě jedna zajímavost, proč se stal B. B. King tak populárním. V roce 1969 jako oblíbený bluesman zahájil netrpělivě očekávané turné American tour skupiny Rolling Stones. Pro členy Stones to byly mimořádné okamžiky, vždyť Handy, King i Waters byli jejich předchůdci, učiteli a idoly….Navzájem se inspirovali, podporovali i propagovali.
Skupině Led Zeppelin se zalíbila Kingova skladba Whole Lotta´ Lovin až tak, že si ji zaranžovali do hardrockové podoby.
V roce 1988 King oslovil novou generaci fanoušků. S U2 natočil píseň When Love Comes to Town (album Rattle and Hum).
Z Kingova diáře
V roce 1998 vystoupil King v Praze v Kongresovém centru s Lubošem Andrštem (také v roce 2000 ve Zlíně v klubu Golem).
V roce 2000 pracoval King s Claptonem na albu Riding With the King.
V roce 2006 se King zúčastnil odhalení pamětní desky Mississippské bluesové stezky.
V roce 2008 byl zahájen provoz Muzea B. B. Kinga v městě Indianola v Mississippi.
Motto
Co by si asi ke svým 100. narozeninám B. B. King přál? Nikdo neví, byl přece tolik skromným. A přece. V jedné z jeho skladeb je dobrá nápověda. V ní on říká, že „každým dnem žije bluesem a hudbou“. Uhodnete, ve které? A tak by bylo možná jedním z jeho největších přání, aby bylo blues úspěšně slyšet dál, vždyť je kolébkou vší moderní hudby a stylů, na které si jen vzpomeneme….
A v Praze to za B. B. Kinga připomněl Eric Clapton už několikrát, když k nám zavítal v roce 2006 (Sazka Arena), 2013 (O2 Arena), 2022 (O2 Arena) a v plánu je O2 Arena v příštím roce.
Text Daniela Hatinová
Zdroj
Český rozhlas České Budějovice
https://budejovice.rozhlas.cz › pred-150-roky-prisel-na-…
Panorama populární hudby, Lubomír Dorůžka
You tube, stránky uvedených umělců a skladeb
Wikipedie, stránky uvedených umělců a skladeb
Foto: Uncplas by Heidi Kaden
