Článek
V první polovině 80. let nesměl koncertovat, zatímco v roce 2023 dostal medaili Za zásluhy. Dnes natáčí další hudebně vyzrálá alba, dostal Cenu Anděl 2024 za album Vteřiny, měsíce a roky. Před časem jsme se dočkali filmového dokumentu Jitky Němcové Nechte zpívat Mišíka. Dozvídáme se, proč přední rocker nemohl léta koncertovat. A co víc, díky natáčení se setkal se svojí americkou rodinou, o níž předtím nevěděl. Ani o svých devíti sourozencích. Pro všechny to byl jednoduše „jedináček“.
Empatický a citlivý zpěvák, přitom úderný rocker, kytarista a skladatel patří mezi naše nejvýraznější průkopníky českého rocku i popu. Nejen to. Je považován za předního českého bluesmana díky repertoáru skupiny Matadors, ale třeba i kapely Blue Effect. Skupiny měly vlastní tvorbu i tu přejatou, oblíbily si věci od britských Cream a Claptona. Na druhém Československém beatovém festivalu na sebe Mišík upozornil v pražské Lucerně svým výrazným rockovým zpěvem. Když přišel k Effectům, byl už vypracovaným rockerem.
O Mišíkovi se napsala spousta článků také na Medium.cz. Stal se fenoménem. Jeden z článků měl na sta diskusních ohlasů a komentářů, jako by se debatéři přetahovali na jednu či druhou stranu, což jsou dvě mince téhož tématu, a tím je Vladimír Mišík.
Začínal v Kometách a Matadors. Tady se seznámil s kytaristou Radimem Hladíkem, „českým Hendrixem“. Přišly další kapely. New Force, George Beatovens, kde se setkal s uhrančivým Petrem Novákem. Mišík také stál u zrodu skupiny Blue Effect., kde se znovu setkali dva velcí rockeři, Mišík a Hladík. Zatímco Hladík s Blue Effectem zůstal, Mišík přešel do Flamenga. Jenže ještě před vydáním desky Kuře v hodinkách, jediné desky, kterou tato skupina stačila nahrát, se kapela rozpadla. Poté hudebník přešel do Formace Nova, Energitu, také formace Etc, s níž vydržel dlouho. Kapelu Etc. založil v roce 1974. První deska s názvem Vladimír Mišík Etc… vyšla v roce 1976 a ovlivnila vydání dalších alb. Jsou na ní Mišíkovy nejslavnější skladby, Variace na renesanční téma či Proč ta růže uvadá, Špejchar blues. Mišík tímto způsobem zopakoval osvědčený postup z alba Kuře v hodinkách s texty básní Josefa Kainara, Václava Hraběte i Františka Gellnera. Písně obohatili písničkáři Vladimír Merta a Jiří Dědeček.
Vladimír Mišík v pětidílném rozhlasovém pořadu Michala Ambrože Osudy Vladimíra Mišíka, natočeném v roce 2017 pro Český rozhlas, s úsměvem podotýká, že při vzniku ETC si tehdy řekl: Už toho vyhazování bylo dost a odteď budu mít vlastní skupinu, ze které se vyhodit nenechám. A navzdory různým personálním změnám a dvouletému zákazu činnosti v 80. letech s touto kapelou hrál dodnes.
Na konci roku 1989 vydal album Dvacet deka duše. Mišík zde vzpomíná na rockovou inspiraci básněmi Josefa Kainara a Václava Hraběte, texty Jiřího Dědečka a Petra Skoumala.
Začínal hraním v parku jako Dylan
Na začátku šedesátých let, před legendárními kapelami, hrál s teenagerským Uragánem vypalovačky převzaté ze Západu. Ze všech amplionů proudily písničky Beatles. A tak to i v Uragánu hoši zkusili. Největším světovým hitem byl tehdy Hippy Hippy Shakes.
„Já jsem začal v parku svoji hudební kariéru,“ říká v pořadu 7 pádů Honzy Dědka (21. 9. 2021 Youtube) legendární rocker. „Začalo to jen několika akordy, tím prvním byl G dur. Hráli jsme Dianu, Elvise, Beatles, Semafor. Přišla léta šedesátá. Hrál jsem tehdy už i s The Matadors a jeli jsme na šňůru do východního Německa k moři. Hráli jsme opravdový bigbít, měli jsme dobré vybavení od jednoho východoněmeckého soukromého podnikatele, který vyráběl varhany Matadors, kapela se po nich pojmenovala. Vyráběl i aparaturu, my jsme ji měli od něj propůjčenou a bylo to úžasné,“ vypráví Vladimír Mišík zas pro web Paměť národa.
Texty písniček byly pod cenzurou
V sedmdesátkách se to změnilo. Kapely musely měnit styl a sahat víc po instrumentálkách, anglické texty z dřívějška nebyly tolerovány. Effect zařazoval dlouhé jazzrockové skladby a musel se přejmenovat na Modrý efekt. Díky Hladíkovi, jeho virtuozitě a trpělivosti, mohli Effecti přežít sedmdesátky i osmdesátky stále jako rockové uskupení. Blue Effect však pro Mišíka byl, stejně jako Matadors, časově ohraničenou muzikantskou kapitolou. Přišlo další angažmá. Jenže ještě mnohem kratší než u Effectů. S Flamengem stihl rocker natočit pouze jednu desku Kuře v hodinkách, a rozpadla se.
Ta deska ale byla přitom vyhlášena jednou z nejzdařilejších rockových desek u nás. Otextoval ji básník Josef Kainar, což byl nápad muzikanta a skladatele Hynka Žalčíka. Ukázalo se už tehdy, že bytelným rockerům a rockové muzice je poezie, byť éterická a křehká, velice blízká, a nikdo vlastně ani neví, proč.
S Kainarem se Mišík tehdy setkal v Dobříši. Rocker k tomu zážitku říká:
„Pustili jsme mu demáče a líbilo se mu to. Byl skvělý muzikant, klepal si do rytmu. Vyprávěli jsme mu, jaké máme potíže, jak nás zakazují, a on, že to zná, že za války oni zase nemohli hrát jazz. Bylo to zvláštní, on takový komunista a my nekomunisti jsme si kvitovali v tom, jak to ti muzikanti mají v různých režimech komplikované. Vzešla z toho deska Kuře v hodinkách.“
Nechte zpívat Mišíka
Mišík musel v 80. letech být pouze v hudebním studiu. Nemohl koncertovat. Zákaz přišel v roce 1982. Mohl se ukázat jen na klubové scéně před minimem diváků nebo se mihnout v nahrávacím studiu. Nejvíc ho povzbudilo, když šel jednou Letnou a uviděl nápis „Nechte zpívat Mišíka“, což také později inspirovalo režisérku Jitku Němcovou k filmu Nechte zpívat Mišíka. V 90. letech se stal poslancem parlamentu. Jiří Černý o něm pro Českou televizi řekl: „Vláďa Mišík je obdivuhodný samorost. Když si uvědomím kluka, který neměl tátu, maminka na něj neměla čas… jak se sám úžasně vypracoval…“
V devadesátých letech asi na dva roky koncertování trochu omezil, protože se ocitl v politice. Jak v pořadu poznamenává, o něco takového ani nestál, nechal se napsat doprostřed kandidátky, ale stalo se, občané ho „vykroužkovali“. Poté se plně vrátil k muzice.
Album snů: Češi, Irové, Amíci a šest cen Anděl
V roce 2015 vyšlo album Bazarem proměn, v roce 2019 album Jednou tě potkám, na kterém hostuje irský písničkář Paul Brady. Krátce po vydání alba Jednou tě potkám uspořádal rocker v Divadle Archa v Praze svůj jediný koncert s kapelou Blue shadows, kde pokřtil desku. Album získalo šest cen Anděl, včetně ceny Album roku. Mišík albem zahájil spolupráci s producentem Petrem Ostrouchovem.
V roce 2021 vyšlo album Noční obraz, na kterém spolupracovali muzikanti světové úrovně a na němž Mišík mixuje blues, gospel, jazz, irský i český folk, pop i rock. V písni Příběh je jazz smíšený s country, hraje zde nostalgický klavír. Ve skladbě Slovo znějí zajímavou zvukovou fúzí hammondky a lesní rohy. Producent Petr Ostrouchov sestavil „tým snů“ z Čechů, Irů i Američanů. Hudební publicista Josef Vlček napsal pro Aktualne.cz (24.9.2021 článek Mišíkovo album překonává předchůdce, je pestré jako Seržant Pepper: „Právě jeho Dech s nádherným gospelovým závěrem, irsky znějící mandolínou a lehce jazzovým klavírním sólem patří k nejzdařilejším Mišíkovým písním posledních třiceti let… Často se styly prolínají v jediné skladbě. A všechno to má pevný, samozřejmě ryze český svorník. Vladimír Mišík své písně nejen zpívá, ale zároveň vypráví a předává vlídnou moudrost, kterou obsahují…“
Vteřiny, měsíce a roky je studiové album vydané v říjnu 2024 . Jde o třetí album vzešlé ze spolupráce s producentem Petrem Ostrouchovem. Obsahuje patnáct písní, hudbu k většině z nich složil Ostrouchov, ke dvěma Mišík. Album přináší patnáct písně s texty Vladimíra Mišíka a Michaela Žantovského, po jedné básni bylo vybráno ze sbírek Josefa Kainara, Jana Skácela, Jiřího Dědečka a Františka Gellnera a jeden text Mišíkovi na tělo napsal Tomáš Belko. Mišík o Ostrouchovi prohlásil, že je to geniální producent.
Vdechl nový život poezii
Nakladatelé se netají tím, že by rádi vydávali poezii, jenže ta se málo čte, bylo by to „neprozíravé“, tedy čtenářsky, a tudíž i obchodně, rozhodně se to nedá srovnat s předešlými érami, kdy se před knihkupectvím Českého spisovatele na Národní třídě v centru Prahy naproti Národnímu divadlu táhly dlouhé fronty na nové básnické sbírky. Člověk by těžko uvěřil, že by ke znovuzrození „éterické křehké“ poezie mohla vést cestička právě přes „tvrdou“ rockovou muziku.
Mišík vždy zpíval poezii, ale patos se mu vyhýbal. Nikdy ho prý neměl příliš rád. Příběhy se dají vyprávět i citlivě, přirozeně, bez tlačení na pilu.
A zde je úryvek textu písně
Láska je jako večernice
(Variace na renesanční téma, hudba Vladimír Mišík, text Václav Hrabě, variace na akordy Ami, F, G)
Láska je jako Večernice,
plující černou oblohou.
Zavřete dveře na petlice!
Zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla,
Vy, kterým srdce zkameněla!…
Jedináček s tolika sourozenci?
„Žít léta v domnění, že jsem jedináček, a pak se dozvědět, že mám mnoho sourozenců, je docela unikátní situace,“ vyjádřil nedávno údiv nad svým životním příběhem Vladimír Mišík. Maminka mu to v dobrém úmyslu dlouhé roky tajila. Chyběl mu v dětství mužský vzor podobně jako Kainarovi, snad proto k němu má tolik blízko. Mišík se domnívá, že děti by měly mít oba vzory.
S tím lze jen souhlasit. Život i vznik nového života, péče o děti i výchova se skládá z mužů a žen, jsou to dvě strany téže mince. Neúplné rodiny, rozpady manželství, to vše ovlivňuje dětství každého z nás. V dětství i ve výchově, když jeden z těch dvou přirozených elementů chybí, je to pak minus.
A ten „jedináček“? V roce 2016 v souvislosti s natáčením filmu Nechte zpívat Mišíka režisérky Jitky Němcové se Mišík dozvídá, že má devět sourozenců v Americe. Šest bratrů a tři sestry. Pocházejí z Irska, takže: že je Adam zrzavý, to ten příběh jen ilustruje. Když se konala u Gaughanů v USA velká svatba, přijeli na ni i Mišíkovi, včetně Máti, Adama a Báry, Mišíkových dětí. Ještěže byli jeho bratři a sestry tak vstřícní. Na oplátku přijeli na pražskou premiéru filmu Nechte zpívat Mišíka. A potom mu máma přece jen vylíčila ten pozoruhodný příběh, který před ním tak dlouho tajila: Zdravotní slovenská sestřička se jednoho dne, bylo to ve čtyřicátých letech, těsně na konci války, setká v Německu, lazaretu, blízko řeky a demarkační čáry s americkým pilotem Johnem Gaughanem. Usmívají se, přeletěla jiskra. Jenže ta čerstvá demarkační čára tehdy Evropu i žhavou lásku „plnou čarou“ rozdělila…
Text: Daniela Hatinová
https://www.youtube.com/watch?v=1rk_1jN-TJg. Vladimír Mišík (21. 9. 2021 Malostranská beseda) 7 pád HD
https://www.youtube.com/watch?v=m1h7E94boYM Vladimír Mišík – Měsíce, vteřiny a roky, You tube
