Článek
Sleduju příběh o vzpouře strojů a slyším v něm odkaz na českou klasiku starou sto let. Zatímco ve filmu nás roboti vraždí, v realitě nás ničí rafinovaněji: Nenahrazují naši sílu, ale naši blízkost.
Místo vztahů scrollujeme texty a pouštíme si hlasy do sluchátek, abychom v tichu bytu zahnali prázdnotu. Hledáme cit v kódu. Já píšu, ty čteš přes sklo mobilu. Je to jen iluze.
Původní autor myšlenky o robotech neřešil techniku, ale ztrátu lidské duše.
Chceme cítit, že na druhé straně je někdo z masa a kostí, kdo prožívá stejné sračky jako my. Jenže tam je často jen ticho. Nebo další text vygenerovaný strojem.
Technologie je skvělý sluha, ale mizerný společník. Máme srdce, ale zapomínáme ho používat. Jsme moc zaneprázdnění sledováním displeje.
