Článek
Jako šéfredaktorovi portálu České důchody mi do e-mailu každý den kromě urážek a jiných podivných vzkazů přichází spousta názorů, komentářů a nápadů, jak by se dal vyřešit současný problém s důchody nebo jejich výší. Také když se vydám někam do společnosti a zmíním se o své práci, okamžitě se mi někteří lidé svěřují se svými představami, jak by důchodové zajištění ve stáří (ne)mělo vypadat.
Za ty roky jsem si všiml, že významná část těchto komentářů je založena na chybné nebo nejasné představě o tom, jak velký objem peněz na důchody ve skutečnosti teče. A z toho vyhází několik instantních řešení, která se mi lidé snaží předat, a vybízejí mě, abych o nich napsal. Jedno z nich je: „Kdybychom zrušili Senát, který je stejně úplně k ničemu, mohli bychom mít důchody jako v Německu.“ Nebo něco podobného.
Jenže tak snadné to opravdu není. Proto na úvod zmíním několik základních faktů:
- V Česku je momentálně 2,84 milionů důchodců, z toho 2,36 milionů starobních, 413 tisíc invalidních a 63 tisíc pozůstalostních (což jsou třeba i sirotci). (Čísla ČSSZ k 12/2022)
- V roce 2022 vyplatil stát na důchodech 588 miliard korun a dalších 6,6 miliard stála související administrativa. Každý měsíc důchody vyjdou stát na bezmála 50 miliard korun.
- Přestože se za posledních 5 let celkový počet důchodců lehce snížil, zvýšily se roční výdaje na důchody o více než 174 miliard korun.
Ta čísla jsou ohromná a ne všichni si dokážou představit, jak velké množství peněz to je. Na důchody (jen na důchody!) loni mířila více než čtvrtina všech peněz, které stát utratil. Je to více peněz, než míří na celé české zdravotnictví, které se stará o všechny lidi v Česku.
V tomto kontextu proto mnohé nápady na vyřešení důchodové otázky vypadají poněkud komicky. Tady jsou ty nejčastější, se kterými se setkávám:
1. Zrušme Senát a nebude potřeba důchodová reforma
Rozpočet na chod Senátu na rok 2023 má činit asi 661 milionů korun. Kdybychom ho zrušili, mohli bychom zvýšit všechny důchody o 19 korun měsíčně. Nebo bychom mohli snížit deficit důchodového systému za leden 2023 – místo 8,37 miliard korun by byl systém ve ztrátě jen 7,7 miliard korun.
2. Kdyby si poslanci snížili platy, mohly by být peníze na důchody
Řadový poslanec má v roce 2023 základní plat 102 400 korun. Předsedové výborů a další lidé s funkcemi mají o něco vyšší platy, dále pak pobírají náhrady. Podle rozklikávacího rozpočtu Poslanecké sněmovny zamíří letos na platy poslanců a dalších představitelů asi 311 milionů korun. I kdyby poslanci vykonávali svou práci bezplatně, mohli bychom důchody zvýšit každý měsíc o 9 korun.
3. Kdyby Václav Klaus nerušil (nevytuneloval) důchodový fond, nechybí peníze na důchody
Fáma o důchodovém fondu z doby socialismu, který měl být v 90. letech vybrakován, se mezi důchodci objevuje pravidelně. Někdy mělo jít o 300, jindy 333 nebo dokonce 340 miliard korun. Podstatné je, že i kdyby takový fond existoval (což není pravda, nikdy neexistoval), nestačily by jeho finanční zdroje ani na jeden rok vyplácení důchodů. Už dříve jsem také ve svém starším článku spočítal, že kdyby se každému starobnímu důchodci zvýšil důchod například o 5000 korun, vydržela by částka v domnělém fondu pouze na 21 měsíců.
4. Kdyby se neposílala humanitární dávka Ukrajincům, neměli bychom chudé důchodce
Toto je docela nový nápad, který se začal objevovat v druhé polovině loňského roku. V mnoha lidech, hlavně z řad důchodců, tato dávka pro Ukrajince prchající před válkou vyvolává velké trápení. Podstatné je, že třeba za rok 2022 poslal stát na humanitární dávku celkem 4,8 miliardy korun. To už je sice docela velká částka, přesto by vydržela financovat české důchody jen asi 10 dnů. Případně bychom všechny důchody mohly zvýšit o 140 korun měsíčně. Jen pro srovnání, i omezená mimořádná valorizace, kterou připravuje vláda Petra Fialy, zvýší důchody minimálně o 400 korun.
Snadná řešení nejsou
Jak už jsem zmínil, podobná „snadná“ řešení, která odborníci i politici (a samozřejmě i já) odmítají vidět a chápat, mi lidé předkládají pravidelně a v různých variantách a podobách. Někdy ve své argumentaci zaměňují hamižné politiky za zneužívače sociálních dávek, nemakačenka a jiné „vysávače“ státu. Jindy zase argumentují propuštěním zbytečných úředníků nebo zrušením neziskovek.
Podstatné je, že ať si tito myslitelé vymyslí jakýkoliv zbytný či nesmyslný státní výdaj, téměř vždycky půjde o zlomek toho, kolik důchody opravdu stojí. Takže bez toho, abychom důchodový systém proměnili nějak sofistikovaněji, se zřejmě neobejdeme.
