Článek
V posledních dnech jsem zaznamenal záplavu článků o tom, že herec Pavel Zedníček dostal překvapivě nízký důchod. Byly mezi nimi i známé portály jako Aha, Vlasta, Aktuálněnebo Forum24.
Třeba u posledního zmíněného webu, který často kritizuje politiky za manipulace nebo lži, mě překvapilo, že i on v titulku „brnkal“ na strunu toho, že výše jeho důchodu je v jistém ohledu překvapivá: „Pavel Zedníček otevřeně o životě v důchodu a výši penze. Tohle čekal málokdo“. Podobný článek vyšel i tady na Seznam Médium a vyvolal diskusi.
Vášně kolem deset let starého důchodu
Jenže podobné naznačování, hrání si se slovy nebo povzbuzování k emocím je zbytečné. Pavel Zedníček požádal o důchod před 10 lety a v té době mu přiznali 10 140 Kč. A když nahlédneme do statistik o průměrném důchodu, tak v roce 2015 se jeho hodnota pohybovala kolem 11 300 Kč. Zedníčkův důchod byl tedy jen lehce podprůměrný a v té době podobný důchod pobíraly další statisíce lidí. Byl tedy typickým českým důchodcem.
Je známým faktem, že průměrný důchod v Česku není jen „virtuální“ částka, která příliš neodpovídá realitě. Zatímco u průměrné mzdy platí, že na ni většina lidí nedosáhne, u průměrného důchodu je to naopak. Důchod v průměru nebo vyšší pobírá více než polovina starobních důchodců, což jsem podrobněji zmínil i v článku o vyplácených důchodech.
Čím déle v důchodu, tím horší postavení
Od okamžiku, kdy Pavel Zedníček začal pobírat svůj starobní důchod, proběhlo celkem 13 valorizací, z toho 10 řádných a 3 mimořádné. Pro zajímavost jsem spočítal, že v roce 2025 by měl tedy pobírat důchod ve výši 17 536 Kč. Tedy zhruba 3 500 Kč pod průměrem. Podobnou částku pobírá dalších přibližně 140 tisíc lidí a méně peněz než on má asi 323 tisíc důchodců.
Pavel Zedníček tedy nepatří mezi bohaté ani chudé důchodce, a ve srovnání s průměrným důchodcem se pohybuje spíše v té dolní polovině. A ve srovnání s rokem 2015 si vůči průměrnému důchodu znatelně pohoršil.
Důvody zhoršení jsou v podstatě tři:
- V roce 2021 došlo k hromadnému přiznání výchovného více než 1,4 milionu ženám, což skokově navýšilo průměrný důchod. Pavla Zedníčka se ale toto zvýšení jako muže pravděpodobně netýkalo.
- Čím je člověk v důchodu déle, tím hůře je na tom ve srovnání s novými důchodci. Jak jsem popsal v tomto článku, valorizace řádných důchodů dlouhodobě zaostávají za růstem nových důchodů. Hodnotu průměrného důchodu totiž nezvyšují jen valorizace, ale každý rok i desítky tisíc nově přiznávaných důchodů. (Situaci mírně zlepšuje až jednorázové zvýšení důchodu v 85 letech.)
- Mimořádné valorizace v roce 2022 zvyšovaly pouze procentní výměru a byly výhodnější pro nadprůměrné důchody, které díky tomu rostly rychleji.
Jinými slovy, herec Pavel Zedníček je na tom velmi podobně jako mnoho jeho vrstevníků, kteří šli stejně jako on do důchodu kolem roku 2015.
Můžeme diskutovat o valorizacích i výši důchodů obecně, ale rozhodně nelze tvrdit, že by na tom byl Zedníček nějak špatně ve srovnání s jinými důchodci. Emoce, které neúplnými informacemi bez kontextu některá média rozvířila, byly úplně zbytečné.
Důchody umělců nás nenechají v klidu
Je vůbec velmi zajímavé, jak vášnivé diskuse, protichůdné názory a vztek dokážou vyvolat takřka jakékoliv zmínky o důchodech umělců. Uvědomil jsem si to u článku o soudu Heleny Vondráčkové, která se soudila o výši důchodu. Problém byl v tom, že jí úřad nezapočítal odpracované roky z doby před rokem 1989, což jí snížilo důchod. A stačí se podívat do diskuse pod článkem, kolik urážlivých a výsměšných zpráv se tam objevilo.
Mě osobně překvapilo, kolik čtenářů kritizovalo Vondráčkovou za to, že bojovala u soudu za spravedlivé započítání práce do důchodu, na které má nárok každý. Jako by pro ni spravedlnost a rovné podmínky neměly platit. A naopak mnoho čtenářů se stejnými rovnými podmínkami „ohánělo“ v diskusi o důchodech umělců, kteří si několik let neplatili sociální pojištění a nyní si stěžují na nízký důchod.
Debatu v roce 2024 rozvířila také Olga Menzelová, vdova po slavném režisérovi Jiřím Menzelovi, která nízké důchody umělců kritizovala. „Umělci, kteří v životě něco dokázali, tak na konci života, když už nemohou pracovat, o ně není důstojně postaráno,“ řekla Menzelová v rozhovoru pro České důchody s tím, že problém se týká hlavně takzvaných výkonných umělců, kteří nejsou slavní a finančně zajištění.
Olga Menzelová, která založila nadační fondy pro chudé umělce, také dodala, že bychom si umělců měli více vážit: „Někteří lidé patrně vůbec nechápou, že kultura je nositelkou identity národa. Kultura je nesmírně důležitá pro každý národ. Když shořelo Národní divadlo, tak se uspořádala sbírka na obnovu, protože kultura opravdu tvoří identitu národa a ti lidé to tehdy tak cítili. Kladu si otázku, jestli by to udělali i dnes.“
