Článek
Předmětem mnoha aktuálních diskusí jsou lidé, kteří už odešli do starobního důchodu. Řeší se rychlost valorizace důchodů, životní úroveň důchodců nebo zdravotní péče. A když už se hovoří o budoucích důchodcích, skloňuje se hlavně udržitelnost důchodového systému v době, kdy do důchodu začnou odcházet silné ročníky Husákových dětí.
Méně už se však zmiňuje, že část lidí, kteří budou žádat o důchod za deset nebo dvacet let, musí počítat s důchody, které budou výrazně nižší, než je dnes obvyklé. Způsobí to několik faktorů a okolností, které samy o sobě nejsou tolik varovné. Ale jejich kombinace může být pro část lidí velmi nepříjemné.
Lidé s nízkými odvody na důchod
Zásadní roli bude hrát skutečnost, že tady máme velkou skupinu lidí pracujících primárně jako OSVČ, kteří mají v porovnání se zaměstnanci výrazně nižší odvody. Současná končící vláda sice přistoupila k jejich navýšení, ale v uplynulých letech platilo, že se na sociální pojištění odváděla zhruba polovina daňového základu, tedy příjmu po odečtení nákladů či paušálů. A to se na výši důchodu dost zásadně projeví.
Zrovna nedávno jsem řešil důchod muže, který jako OSVČ pracoval více než 20 let, a skutečně byl poznat zásadní skok oproti zaměstnancům. Zatímco lidé, kteří měli celý život zaměstnání, běžně dosáhnou na nadprůměrný důchod kolem 25 tisíc korun, on se musí spokojit s částkou hodně pod průměrem. A to mu ještě pomohlo, že v 90. letech nepodnikal, jinak by měl důchod ještě nižší.
Až začnou do důchodu odcházet lidé, kteří jako OSVČ působí 30 a více let, budou možná překvapeni, jak nízký důchod jim vyjde, zvláště když se ještě rozhodnou pro předčasný důchod. Momentálně máme v Česku přes 600 tisíc OSVČ působících na hlavní činnost, kteří musí počítat s významným dopadem na důchod. A když k tomu připočítáme lidi pracující dlouhodobě pouze na menší dohody bez účasti na sociálním pojištění (například si přivydělávají při invalidním důchodu), je jisté, že se nám rodí dost velká skupina důchodců, kteří musí počítat s „osekaným“ důchodem.
Méně výhodné výpočty důchodů
To slovo „osekaný“ myslím zcela vážně, protože nižší vyměřovací základy mnoha lidí nebudou jediným aspektem, který výši důchodu ovlivní. Je nutné si uvědomit, že důchody se začnou přirozeně snižovat i kvůli důchodové legislativě. Pravidla důchodů se v minulosti opakovaně zpřísňovala, ale část změn začne mít faktický dopad až v budoucnu.
Příkladem je započítávání studia. Lidem, kteří dnes odcházejí do důchodu, se běžně počítá i studium před 18. rokem, tedy zpravidla střední škola nebo gymnázium. Jenže to platí pouze pro studium před rokem 1996. Například já jsem chodil na střední školu až od roku 2004, takže nebudu mít první roky studia vůbec zohledněny. V podstatě to znamená, že se mé generaci, tedy všem narozeným někdy po roce 1980, rovnou „škrtnou“ tři roky důchodového pojištění. V dnešních hodnotách by to znamenalo důchod nižší zhruba o 1 000 až 1 500 Kč, protože každý rok pojištění důchod zvyšuje.
Ještě hůře na tom budou ti, kteří absolvovali studium až po roce 2009, protože to už se do důchodu nepočítá vůbec (s výjimkou doktorského studia). Zatímco dnes je běžné mít při odchodu do řádného důchodu klidně 45 nebo 48 let důchodového pojištění, dnešní mladší generace si o tom mohou nechat jen zdát. Případně si musí v době studia platit dobrovolné důchodové pojištění nebo pracovat.
A můžeme pokračovat. Od roku 2027 končí valorizace výchovného a za první dvě děti se bude přiznávat fiktivní vyměřovací základ. Sice bylo schváleno kontrolní opatření, že i za první dvě děti bude nakonec přiznáno 500 Kč, když nebude fiktivní vyměřovací základ výhodný. Jenže s postupem let ztratí kontrolní mechanismus význam a péče o malé děti bude oceňována méně výhodně, než kdyby zůstalo za všechny děti plně valorizované výchovné.
Už od ledna 2026 také začíná nabíhat nový mechanismus, který bude v dalších 10 letech snižovat zápočet dob pojištění a výdělků při výpočtu důchodu. Jak jsem spočítal, první finanční dopad dosáhne zhruba 200 Kč, ovšem vzhledem ke kumulaci v dalších letech bude celkový pokles důchodu významnější. Navíc to zatím vypadá, že tento mechanismus zůstane v platnosti i po nástupu nové vlády.
Také další opatření bude mít negativní dopad na výpočet důchodu v porovnání s lidmi, kteří do důchodu odcházejí v současnosti nebo už odešli. Výdělky se do důchodu počítají až od roku 1986 a průměrují se za celý život. Je přitom obvyklé, že lidé mají na začátku pracovní kariéry nižší výdělky a s dalšími roky a kariérním postupem obvykle rostou. Část lidí narozených kolem roku 1960 ještě stále „těží“ z toho, že jim první nízké výdělky z „juniorních“ pozic nekazí průměr. Reálný dopad na výši důchodu je sice celkem malý, ale jak už jsem zmínil, když se všechny aspekty sečtou, budou nové důchody stále méně výhodné.
Více lidí s podprůměrným důchodem
Co tím vším chci říct? Snažím se poukázat na to, že pravidla pro nárok na důchod i výpočty se plíživě už mnoho let zpřísňují, a ne všechny dopady jsou na první pohled patrné. Důchody sice nominálně neustále rostou, ale výhodnost se v porovnání s předchozími „generacemi“ snižuje a bude tomu tak i nadále.
Věřím, že alespoň někteří lidé, kteří pracují dlouhodobě jako OSVČ, s budoucím nízkým důchodem počítají a nespoléhají se jen na první důchodový pilíř. Zdaleka to ale neplatí o všech. Část lidí si riziko nižšího důchodu možná ani neuvědomuje nebo dokonce nepřipouští. A další jsou zase rádi, že se uživí a na větší spoření či jiné alternativy jim nezbývají peníze. Ostatně když se podíváme na část umělců, kteří několik let nemuseli platit sociální pojištění a nyní řeší potíže s důchodem, je téměř jisté, že i mnoho lidí na volné noze nebude na stáří dobře připraveno.
Měli bychom se připravit na to, že v dohledné době budeme mít dost lidí, kteří celý život pracovali, ale ze svého důchodu ve stáří nevyžijí. Část břemene nepochybně ponese stát, ať už v podobě sociálních dávek, nebo jiné podpory.
Často si říkáme, že každý je za své stáří a důchod zodpovědný sám, ale tenhle postoj se snadno rozpadá v okamžiku, kdy se problém dotkne našich blízkých. A otázkou zůstává, jak naše společnost zareaguje ve chvíli, kdy se z jednotlivců stane „armáda“ chudých seniorů.
