Článek
Čas od času napíšu nějakou důchodovou predikci a vždy se těším na to, jestli mi můj odhad vyjde, či nikoliv. Například loni jsem odhadoval, že když se hnutí ANO dostane do vlády, pravděpodobně ponechá v platnosti nový mechanismus, který bude v letech 2026 až 2035 snižovat výpočet nových důchodů. Nyní se má predikce potvrdila.
A právě tato skutečnost mě přivedla k další úvaze. Mám pocit, že jsme vykročili směrem k rovným starobním důchodům. Nebude to hned a možná to ani nebudou zcela rovné důchody. Ale myslím si, že bude docházet k dalšímu potlačování zásluhovosti, zvláště když k tomu máme zavedený „nový nástroj“, který politici nijak zvlášť nerozporují.
Důchody jsou dost rovnostářské
Hned na začátku je nutné konstatovat, že už nyní jsou důchody v Česku do značné míry rovnostářské, redistributivní a solidární. Když dneska odchází do důchodu člověk, který většinu života pobíral zhruba minimální mzdu, tak bude jeho důchod jen o něco málo nižší (nebo dokonce srovnatelný) než jeho předchozí čistý výdělek. A naopak vysokopříjmoví lidé s vysokými odvody mají náhradový poměr u důchodů výrazně nižší.
Výše starobního důchodu podle výdělků (modelové výpočty pro rok 2025).
Průměrný starobní důchod se dnes pohybuje kolem 21 000 korun. A když se podíváme na statistiky vyplácených důchodů, velmi rychle zjistíme, že většina lidí pobírá důchod v rozmezí velmi blízkém tomuto průměru. Asi tři čtvrtiny důchodů jsou v rozmezí zhruba 17 až 25 tisíc korun, tedy přibližně do 20 % od průměru.
Už dnes víme, že počet důchodců poroste, protože v druhé polovině 30. let začnou do důchodu odcházet silné ročníky takzvaných Husákových dětí. Výdaje se budou zvyšovat, takže poroste tlak na státní rozpočet, a rozhodně nejde o malé peníze. Jen velmi hrubým odhadem: každých 100 tisíc důchodců navíc bude při průměrném důchodu znamenat přibližně plus 25 miliard korun ročně, což nejsou zanedbatelná čísla.
To všechno jsou obecná fakta, ať už na důchody nahlížíme z jakéhokoliv úhlu. Za důležité ale považuji zmínit, že zřejmě žádná vláda nebude chtít dopustit, aby se výrazně zvyšoval počet důchodců, kteří budou mít nízký důchod a budou mít problémy finančně vyjít. Můžeme si krásně říkat, že každý je zodpovědný hlavně sám za sebe a má se na důchod připravovat. Jenže opravdu zůstanou politici neteční, až do důchodu odejde první generace živnostníků, OSVČ a dalších lidí, kteří měli většinu života jen minimální odvody a budou mít velmi nízké důchody?
Politická shoda na solidaritě i úsporách
Zatím to spíše vypadá, že politici tyto chudé důchodce nenechají bez pomoci. Ostatně stačí se podívat třeba na letošní výrazné zvýšení minimálního důchodu na 20 % průměrné mzdy nebo zmírnění podmínek pro odložený důchod. Od roku 2027 začne platit fiktivní vyměřovací základ, který více ocení péči za děti i nemohoucí dospělé osoby. Dále se spustí „manželské sdílení“ vyměřovacích základů, které může pomoci s optimalizací vyšších výdělků a jejich přesunutím do důchodu toho, kdo vydělával méně. A je to sotva pár let, co se zavedlo výchovné za děti.
Toto všechno jsou solidární prvky, které oceňují jiné aspekty než práci a výdělky, a všechny zvyšují náklady důchodového systému.
Zajímavé je, že na všech těchto důchodových změnách panuje politická shoda a nikdo je zatím nehodlá rušit. Výchovné přežilo vládu Petra Fialy a ostatní zmíněné prvky zavedené v poslední důchodové reformě s velkou pravděpodobností ponechá zase nová vláda Andreje Babiše. Alespoň to naznačují dosavadní prohlášení ministra Aleše Juchelky.
A jak se to vyřeší finančně? I tady mají politici překvapivě jasnou shodu – bude se snižovat výpočet důchodů. Konkrétně od začátku roku 2026 začal platit mechanismus, který bude až do roku 2035 postupně snižovat zápočet výdělků a dob pojištění do důchodu. Jinými slovy: bude se snižovat procentní výměra důchodů, tedy zásluhová část. A ani tento úsporný parametr nehodlá nová vláda rušit nebo zmírňovat.
Po mnoho let byl výpočet procentní výměry neměnný, výdělky do první redukční hranice se započítávaly ze 100 % a za každý rok důchodového pojištění se započítalo 1,5 % výpočtového základu. (Koho zajímá postup výpočtu důchodu, popsal jsem ho v tomto článku.) Nový mechanismus ale postupně sníží zápočet do první redukční hranice na 90 % a za každý rok pojištění se započítá jen 1,45 %.
Sofistikované snížení a Pandořina skříňka
Nová vláda tento snižovací mechanismus akceptuje a dává tím jednoznačně najevo, že právě toto je politicky přijatelná cesta k tomu, jak snížit výdaje na důchody.
Jaká je ovšem garance, že se mechanismus zastaví na hodnotě 90 % nebo 1,45 %? Co když za pár let jiná vláda, ať už z jakéhokoliv politického spektra, prosadí pokračování mechanismu na 80 % a 1,4 %? Nebo co když se „lehce“ sáhne do druhé redukční hranice? Výpočty důchodů jsou už tak složité, že jim málokdo rozumí, a když se tu a tam nějaká další desetinka ubere, většina lidí si nedokáže konkrétní finanční dopady spočítat.
Pandořina skříňka byla otevřena a politici našli velmi sofistikovaný způsob, jak na budoucích důchodcích ušetřit. Nechci být poslem zlých zpráv, ale upřímně nejsem natolik naivní, abych očekával, že v případě potřeby po tomto mechanismu politici opět nesáhnou. Nenápadně tak může docházet k dalšímu oslabování zásluhové části důchodů a zvyšování významu základní výměry, která je pro všechny důchodce stejná.
Navíc je důležité zmínit, že dnes se do důchodu počítá i studium jako náhradní doba pojištění. Lidé, kteří studovali před rokem 1996, mají dokonce plně započítáno i studium střední školy před 18. rokem, a pozdější studium se počítá z 80 %. To znamená, že dnešní důchodci mají „nashromážděno“ o několik let více dob důchodového pojištění, což opět zvyšuje procentní výměru. Jenže studium po roce 2009 se nepočítá vůbec (výjimkou je první dokončené doktorské studium) a lidé, kteří budou do důchodu odcházet po Husákových dětech, budou mít zásluhovou část důchodu o několik tisíc korun nižší.
Potlačování zásluhovosti důchodů probíhá pomalu a nenápadně už řadu let, a zatím to příliš nevypadá, že by se měl trend otočit. Nechci přímo tvrdit, že se už v dohledně době dočkáme rovného důchodu. A je docela možné, že rovný důchod v Česku vůbec nebude. Troufám si ale odhadovat, že se mu do poloviny tohoto století významně přiblížíme.
Přiznávám, že jde o docela silné tvrzení a je možné, že mnoho z vás se mnou nebude souhlasit. Pokusil jsem se vysvětlit, co mě k této úvaze vede. Budu rád za vaše postřehy a názory v diskusi pod článkem.
