Článek
Řádné lednové valorizace obvykle zaostávající za tempem, kterým rostou nově přiznávané důchody. Dobře to ilustruje například situace z přelomu roku 2024 a 2025.
Pokud si někdo nechá přiznat důchod ke konci letošního roku, bude na tom pravděpodobně finančně hůře, než když bude mít datum přiznání na začátku roku 2025. I když důchod přiznaný v roce 2025 nemá nárok na valorizaci v lednu 2025, přesto může být ve výsledku vyšší.
Podívejme se konkrétně na situaci pana Vladimíra, který měl většinu života výdělky na úrovni průměrné mzdy a odpracoval 45 let. Když si nechá přiznat důchod k 31.12., bude činit 21 430 Kč a v lednu se mu zvýší na 21 793 Kč. Kdyby měl ovšem datum přiznání 1.1., bude jeho důchod činit 22 260 Kč, což je zhruba o 467 Kč více. To dobře ukazuje, jak valorizace nové důchody „nestíhá“.
V lednu 2025 bude rozdíl způsoben i tím, že většinu valorizace bude tvořit zvýšení základní výměry, a procentní výměra se zvýší jen zanedbatelně, konkrétně o 0,6 %. Přitom základní výměra je pro všechny stejná, ať už je důchod přiznaný v kterémkoliv roce, takže se její růst promítá i do nových důchodů a efekt valorizace se v tomto srovnání ztrácí. Při valorizaci v lednu 2024 se dokonce procentní výměra nezvýšila vůbec, celou valorizaci tvořila jen základní výměra.
Co ovlivňuje růst důchodů
Jak je to možné? Může za to několik skutečností, přičemž podstatné je zejména následující:
- Valorizaci procentní výměry důchodů ovlivňují dva ukazatele, konkrétně vývoj inflace a třetina růstu reálných mezd (v letech 2017 až 2023 to byla polovina růstu).
- Růst nových důchodů ovlivňuje primárně vývoj průměrné mzdy, který stanovuje výši důchodových koeficientů, redukčních hranic a tedy míru započítávání výdělků do důchodu.
Když se podíváme na vývoj těchto statistických ukazatelů, průměrná mzda v Česku roste prakticky neustále, téměř nezávisle na vývoji ekonomiky, což pozitivně ovlivňuje růst nových důchodů.
Ovšem vývoj inflace a reálných mezd a tím i jejich vliv na valorizaci je mnohem více kolísavý. Když reálné mzdy rostou, platí už zmíněné pravidlo, že se jejich růst do valorizace nepropisuje celý. V poslední době dokonce reálné mzdy klesaly, takže se do valorizace 2025 vůbec nepromítly (a zřejmě se ještě několik let nepromítnou). Tempo růstu tak ve srovnání s novými důchody ztrácí.
V případě inflace zase platí, že sice roste prakticky pořád, ale obvykle není toto tempo tak závratné, aby to znamenalo vysokou valorizaci, navíc růst průměrné mzdy je obvykle větší. Výjimku v tomto ohledu představoval rok 2022, kdy byla inflace extrémně vysoká, takže proběhly dvě mimořádné valorizace a růst stávajících důchodů značně překonával i růst nových důchodů. I proto bylo v tomto roce výhodné žádat o předčasný důchod, který byl i dokonce vyšší než řádný důchod přiznaný o rok později. Výhodná situace nastala také v roce 2020, byť rozdíl nebyl tak výrazný.
Toto byly ale výjimky, které se příliš často neopakují. V roce 2023, kdy to vypadalo, že situace bude podobně výhodná, už ale vláda Petra Fialy přistoupila k jednorázovému snížení mimořádné valorizace, což tempo růstu důchodů značně zpomalilo.
Co z toho plyne? Výsledkem nastavení mechanismu valorizace je skutečnost, že růst starších důchodů nedokáže svým tempem stíhat tempo růstu důchodů, které jsou přiznávány v pozdějších letech. Dochází k rozevírání nůžek mezi novými důchodci a takzvanými starodůchodci, a čím je člověk v důchodu déle, tím více se jeho životní úroveň vůči novým důchodcům snižuje.
Do určité míry je to kompenzováno v okamžiku, kdy se důchodci dožijí 85 let, protože v tu chvíli se procentní výměra trvale zvýší o 1 000 Kč. Ale ani toto mimořádné navýšení nedokáže ten „nashromážděný“ dvacetiletý rozdíl dohnat. Další mimořádné zvýšení o 2 000 Kč pak nastává při dožití 100 let, ale to už je případ jen stovek důchodců.
Reálná hodnota důchodů roste
Rád bych ještě zdůraznil, že tento článek srovnává vývoj starších a nových důchodů, kdy zkrátka starší důchody rostou pomalejším tempem než ty nové. Obecně ale platí, že reálná hodnota důchodů, tedy ve vztahu k růstu cen, se v posledních letech zvyšuje a životní úroveň důchodců pomalu roste.
Za posledních 10 let se důchody reálně zvýšily o více než 18 %, přičemž největší růst byl v době vlády Andreje Babiše, kdy probíhalo mimořádné navyšování valorizací nad rámec zákona a byla také zvýšena základní výměra z 9 na 10 % průměrné mzdy. Pozitivní vliv mělo také zavedení výchovného od roku 2023.
V několika nejbližších letech se ale valorizace důchodů zpomalí, což bude způsobeno hlavně předchozím výrazným poklesem reálných mezd. I když nyní už reálné mzdy rostou, do valorizace se zatím tento růst ještě promítat nebude, protože podle zákona musí nejprve „dorovnat“ předchozí pokles. Procentní výměra důchodu se tedy bude zvyšovat prakticky jen o míru inflace, která je nyní nízká. Větší růst lze očekávat jen u základní výměry, která kopíruje vývoj průměrné mzdy.
Závěrem ještě dodávám, že současný mechanismus valorizace nezpochybňuji, takto je zkrátka definován v zákoně už celou řadu let. Rychlé a nepromyšlené zvyšování valorizace rozhodně není cestou, kterou bychom se měli vydat, a takovému kroku by měla rozhodně předcházet debata s ohledem na udržitelnost důchodového systému. Osobně bych si ale dovedl představit například zavedení nějakého menšího mimořádného navýšení důchodů po dosažení 75 let.
Zdroje: Zákon o důchodovém pojištění (č. 155/1995 Sb.), České důchody, Český statistický úřad, MPSV, ČSSZ
