Článek
Dnešní den se v mé mysli nesmazatelně zapsal černým písmem.
Když jsem se poprvé dočetl o události na Filozofické fakultě, nebylo ještě nic ověřené, jisté, nebyl známý počet obětí a zraněných, ale ihned mne zaujaly fotografie studentů, kteří se krčí na balkónu a římse fakulty a dělají vše pro to, aby si zachránili život a umožnili práci policie České republiky při eliminaci útočníka.
Fotografie, které Seznam.cz poskytl byly neoddiskutovatelné, pravdivé a aktuální. A jasně vypovídaly o tom, že studenti museli mít jakoukoliv formu přípravy, podtrženou vlastní inteligencí a disciplínou, které jim umožnily jednat nejlépe jak mohli.
Dále jsem se dočetl o dalších studentech, kteří se zabarikádovali v učebnách a kabinetech a přes mobily a sociální média komunikovali s okolím a policií. Tito lidé jednali naprosto správně a zabránili tak dalšímu krveprolití.
Když jsem v letech 2012 - 2018 žil s rodinou v USA, bylo naprosto běžné, že děti dvakrát do roka měly na základní a vysoké škole jednodenní „nácvik proti aktivnímu střelci“. Někomu z venku by to mohlo připadat přehnané, ovšem pro mne to byla prevence, která mým dětem dávala do života schopnost správně zareagovat a zvýšit svou šanci na přežití.
Jsem z generace „Husákových dětí“ a zažil jsem na základní škole bezpočet nesmyslných braných cvičení, kdy jsme se nefunkční plynovou maskou, obyčejnou pláštěnkou a odchodem kamsi do přírody učili „zachránit“ v případě jaderného útoku „nenávistných západních imperialistů“. Všichni, bez rozdílu věku, jsme tenkrát věděli nebo tušili, že je to jen hra a že pláštěnka nás opravdu nezachrání a jen jsme si to „odchodili“.
Teprve po mnoha letech, kdy se světem začal šířit terorizmus, a zvláště z USA se šířily nové a nové zprávy o útocích ve školách, kostelech, nákupních centrech a podobně, jsem pochopil, že výuka čehosi, co bylo v našem věku nazýváno „Civilní obrana“ má skutečně význam.
Jak uvádím, v USA jsem to zažil na mnoha místech a úrovních, bral jsem to vážně a jen si v duchu říkal, kdy se tento fenomén přesune do Evropy.
Za dobu, kdy jsem byl v zahraničí jsem si totiž všimnul obecného trendu, že ať už to jsou složité vztahy, trendy v sociálních sítích, trendy v zaměstnanosti, dopravě, a mnoho jiných trendů v různých oblastech, po pár letech se tento trend objevil i v Evropě a v České republice.
Ani v tomto případě jsem se nemýlil. Ovšem mýlil jsem se v jedné věci. Neměl jsem žádné informace o tom, jestli, a v jaké formě podobná příprava v této zemi probíhá. A předpojatě bych věřil, že neprobíhá.
O to víc mne příjemně překvapily ony fotografie studentů, kteří se disciplinovaně tisknou jeden k druhému v obrovské výšce a pomáhají tak nejen sobě, ale i nám všem aktivně bojovat proti násilí a zlu. I ti, kteří se stihli zabarikádovat a jistě prožili minuty nepředstavitelného strachu a hrůzy, si zaslouží obrovskou dávku respektu.
Jak jsem uvedl, nemám informace o systému, který tato země používá, zavedla, nebo postupně zavádí. Je to škoda, protože bychom alespoň na pokrok v oblasti bezpečnosti mohli být hrdí, kdyby zde transparentní komunikace probíhala.
Za sebe tedy mohu jen vyslovit upřímnou soustrast všem obětem. Také popřát rychlé uzdravení všem zraněným. Ale hlavně chci projevit bezmezný obdiv všem duchapřítomným, kteří ač prožili nepopsatelné peklo, dovedli se postavit násilí, přežít a prokázat tomuto národu tu čest uvědomění si sebe sama. Nejsme národ Švejků, nejsme ani národ, který žije jen „blbou náladou“, na kterou se rádi odvolávají špičky naší politiky.
Jsme totiž národ schopných a inteligentních lidí, kteří potřebují, aby se pragmaticky reagovalo na situaci, v jaké se nacházíme. Potřebujeme se učit jednat správně a když je potřeba, dovedeme být disciplinovaní a jednat.
Ano, stala se příšerná událost, navíc v tu nejhorší dobu - nadcházející štědrý den a advent, kdy bychom všichni chtěli v klidu rozjímat.
Na vše je ovšem možné se podívat i z jiného úhlu pohledu. Ten můj je hrdost, obdiv a obrovský dík všem, kdo to přežili, postavili se zlu a dokázali, že to má význam.
Zároveň apeluji na lídry tohoto národa, aby jakoukoliv formu aktivní obrany jednotlivců proti násilí a terorizmu prosadili s naprostou vážností a pragmatizmem, zavedli jasné osnovy, předpisy a komunikaci.
Nemůžeme zajistit, aby se podobná událost neopakovala, ale můžeme zajistit připravenost a odhodlanost, za kterou děkuji hrdinům z dnešního dne.
