Článek
Ach, jak krásně se historie opakuje, jen s moderním leskem! Tak si představte: v dobách komunistického ráje měla StB své důvěrníky – ty milé, spolehlivé dušičky, co si přivydělávaly donášením na sousedy, kolegy nebo kdokoli, kdo si dovolil zažertovat o režimu. Byli to strážci „lidové demokracie“, experti na detekci „kontrarevolučních“ myšlenek, a jejich hlášení měla prioritu – protože no, kdo by pochyboval o jejich objektivitě? A teď, v roce 2026, nám EU servíruje upgradovanou verzi: „důvěryhodné oznamovatele“ na sociálních sítích. Bravo, Evropo! Konečně jsme se zbavili starých analogových donášečů a přešli na digitální elitu, co hlídá, aby nám nikdo nezkazil ten dokonalý unijní internet plný inkluze a bezpečnosti. Protože co bychom dělali bez nich?
Podívejme se na to srovnání blíž, s tou ironickou láskou, kterou si zaslouží. Důvěrník StB byl takový obyčejný člověk s mimořádným talentem na šmírování – seděl v hospodě, poslouchal, zapisoval a bum, někdo skončil v base za „nepřátelskou agitaci“. Jeho role? Udržet režim čistý od „škodlivých prvků“. A teď ti „důvěryhodní“ na netu: organizace jako Brein z Nizozemska, co honí piráty jako by to byl státní zločin, nebo Meld.online, kteří se urazí za každou fotku muslimské ženy s vtipným popiskem od Geerta Wilderse – ach, jaká to stigmatizace! Oni to hlásí jako „diskriminaci“, protože online svět musí být „inkluzivní“ pro všechny, kromě těch, co mají jiný názor. Priorita? Jasně, platformy jako Facebook nebo X musí jejich tipy řešit přednostně, protože tihle „experti“ jsou přece neomylní. Stejně jako StB důvěrníci, kteří nikdy nelhali, viďte?
A co ty řecké Fact Checky a FactReview? To jsou specialisté na „boj s dezinformacemi“ – například opravují, že Rusko nebylo vyprovokováno k invazi na Ukrajinu, nebo že Hamas nepozabíjel všechny rukojmí. Zní to ušlechtile, ale ve skutečnosti? Jako by StB opravovala „falešné zvěsti“ o Gulagu. Debunk.org z Litvy zase loví ruské narativy o Ursule von der Leyen – korupce, PfizerGate, to všechno je prý lež. Ach, jaká ochrana před "nepřátelskými vlivy"! A Unia z Belgie? Ti bojují proti diskriminaci tak horlivě, že se urazí, když zaměstnavatel neposkytne místnost na modlitbu, nebo když univerzita zakáže závoje. Fatfobie? To je nový hit! StB by záviděla – oni měli jen „třídní nepřátele“, tihle mají celou paletu „fóbií“ k donášení.
Vrcholem je HateAID z Německa – ti „chrání Evropany“ před nenávistí a pravicovým extremismem. Tak horlivě, že je USA sankcionovaly za cenzuru konzervativních názorů! Jejich šéfové, Anna-Lena a Josephine, jsou teď na černé listině za to, že nutí platformy mazat a demonetizovat „nesprávné“ pohledy. A oni na to? „Budeme pokračovat!“ Jako by řekli: „My jsme ti dobří donášeči!“ Německý politik Kubicki je nazval „soukromou pomocnou policií“ – no jasně, StB by se smála, protože oni byli aspoň státní. Ale v EU? To je pokrok: soukromé NGO jako strážci myšlenek, s požehnáním Evropské komise, která slibuje „spravedlivější a bezpečnější online svět“. Jo, přesně jako StB slibovala „bezpečí před imperialismem“.
Rozdíl? StB důvěrníci aspoň riskovali, že je někdo praští v hospodě. Ti digitální? Sedí v kancelářích, klikají a hlásí všechno, co se nehodí do unijního narativu – migrace, klima, vakcíny, co vás napadne. A Česko? Ještě to neimplementovalo, takže EU na nás žaluje – ach, jaká škoda, že zatím nemáme své vlastní donášeče! Možná brzy přijde česká verze, co bude hlásit vtipy o Bruselu.
Celkově? EU si vzala starý recept StB a přidala appku: důvěrníci 2.0 na sociálních sítích. Protože co by byl svobodný internet bez dohledu? Děkujeme, Evropo, za tu „ochranu“ – teď se cítíme tak bezpečně, jako bychom žili v 1984, jen s emoji. Ironie? To je náš nový režim!
