Článek
Z mistrovství světa 1966 se severokorejští fotbalisté vraceli jako národní hrdinové. Vyřadili Itálii, jednoho z favoritů turnaje, došli do čtvrtfinále a zapsali se do dějin jako jedno z největších překvapení v historii šampionátu. Byl to vrchol, na který se v Pchjongjangu vzpomínalo dlouhá desetiletí. O čtyřiačtyřicet let později přijel domů úplně jiný tým a ten se cesty zpátky neměl důvod těšit ani trochu.
Na mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice, první severokorejské účasti od onoho slavného roku 1966, šlo všechno z kopce.
První zápas se ještě dal vykládat jako úspěch. Porážka s Brazílií 1:2 byla čestná, skoro povzbudivá, soupeřem byl pětinásobný mistr světa a Korejci dokázali vstřelit gól.
Pak ale přišlo Portugalsko a sedm branek do sítě KLDR. Pro jistotu ještě jasná porážka od Pobřeží slonoviny, 0:3.
Dvanáct inkasovaných gólů, ani jeden získaný bod, konec ve skupině.
Ideologicky nepřijatelné.
V normální zemi by následovala výměna trenéra a pár jízlivých titulků v bulváru. Fanoušci by zanadávali, novináři by napsali komentář o promarněném potenciálu a za měsíc by se na celou věc zapomnělo. V KLDR se sportovní selhání neřeší v novinách.
Řeší se na stranickém aktivu.
Druhého července se hráči po návratu do vlasti ocitli v Paláci kultury pracujícího lidu před zraky čtyř set diváků. Vládní úředníci, sportovci z jiných svazů, studenti pchjongjangských univerzit, novináři a ministr sportu osobně. Začala kritika, která podle dostupných svědectví trvala šest hodin.
Bez přestávky a bez slitování.
Provinění přitom nebylo sportovní, ale ideologické. Tým prý prohrál „ideologický boj“. Komentátor státní televize se střídal s ministrem v rozboru jednotlivých chyb a celá scéna vyvrcholila ve chvíli, kdy museli sami hráči veřejně zkritizovat svého trenéra Kim Čong-huna.
Ten podle Radia Free Asia doplatil ze všech nejvíc. Měl být vyloučen ze strany a poslán na nucené práce. Důvod zněl skoro tragikomicky „zrada důvěry nastupujícího dědice Kim Čong-una“ tehdy ještě syna v záloze, dnes vůdce země.
Veřejnému ponížení se vyhnuli přesně dva muži, Čong Te-se a An Jong-hak, hvězdy žijící a hrající v Japonsku. Kdo má kam utéct, toho na pódium před politbyro nepostavíš. Drobnost, která o povaze celého systému říká víc než těch šest hodin dohromady.
Pak se o případ začala zajímat FIFA a poslala severokorejskému svazu dopis s prostou otázkou, jestli je pravda, co píší světová média.
Odpověď přišla rychle a byla „uklidňující“. Trenér i hráči prý trénují jako obvykle a žádné sankce se nekonaly, zprávy jsou nepodložené.
Šéf Asijské fotbalové konfederace, katarský šejk Mohamed bin Hammám, řekl, že mluvil se čtyřmi hráči KLDR, ale ti si prý "překvapivě na žádný trest si nestěžovali.
Vyšetřování ze strany FIFA tak bylo v poklidu uzavřeno…jak signifikantní pro tuto organizaci.
