Virus AIDS jako zbraň KGB. Jak československá StB pomáhala šířit lži

Desátého prosince 1985 sepsal nadporučík Jan Malásek návrh pro kolegy z vedlejšího odboru. V rozvědce používal krycí jméno „Bezruč“ a sloužil jako starší referent 42. odboru I. správy SNB, který měl na starosti západní Evropu a NATO. Návrh adresoval 36. odboru, odpovědnému za „aktivní a vlivová opatření“. Pod tímto úředním názvem se skrývaly i dezinformace.

Akce dostala krycí název AIDS. Mířila na americké vojenské základny v Řecku a Malásek jich v návrhu vyjmenoval pět, Athény, Heraklion, záliv Souda na Krétě, Nea Makri a Preveza. Řekové měli uvěřit, že právě základny jsou ohnisky nevyléčitelné nemoci, kterou do země zavlekli Američané. Měli se bát i toho, že až Američané vyvinou lék, jejich firmy ho Řecku draze prodají. Platila by tedy země, kterou nakazili.

Nejdřív měly kolem základen kolovat letáky. Dostat se měly i do redakcí, na úřady a do řeckého mírového hnutí. Pak měly přijít dopisy čtenářů od skutečných nebo smyšlených autorů, a to tak dlouho, dokud média nezačnou reagovat na zdánlivý tlak veřejnosti. Pro další fázi návrh počítal s kontaktem s krycím jménem „Gonone“. Jeho prostřednictvím by řečtí lékaři mohli vyzvat Spojené státy, aby část vojenského rozpočtu přesunuly na výzkum léčby AIDS. Při sbírání kontaktů doporučoval Malásek věnovat pozornost lidem „s homosexuálními sklony“.

Riziko prozrazení označil za minimální. Náklady se vešly do jedné krátké věty, papír, poštovné a drobné provozní výdaje.

Malásek nevymýšlel nic nového. Tvrzení, že virus HIV vyrobili Američané ve vojenské laboratoři, poprvé podstrčila KGB tisku o dva roky dřív. Tehdy zapadlo. Do konce roku 1987 se ale objevilo v médiích 80 zemí a žije dodnes. Praha u toho nestála stranou. Když KGB v roce 1987 hodnotila, s kým kampaň vede, jmenovala jen dvě spojenecké služby, východoněmeckou a československou. Většinu stop po pražské práci příslušníci StB na přelomu let 1989 a 1990 skartovali.

Co zbylo, ukazuje, jak se sovětská dezinformační kampaň dostala na stoly důstojníků československé rozvědky a co s ní chtěli udělat.

Dne 17. července 1983 otiskl indický deník Patriot anonymní dopis s titulkem „AIDS může vtrhnout do Indie: záhadná nemoc způsobená americkými pokusy“. Autor se představil jako „známý americký vědec a antropolog“ z New Yorku. Tvrdil, že nemoc vznikla při pokusech Pentagonu s novými biologickými zbraněmi. Hlavní roli připsal Fort Detricku v Marylandu, kde americká armáda skutečně do roku 1969 vyvíjela biologické zbraně a kde dál sídlil její institut pro výzkum infekčních nemocí. Američané prý chtějí pokusy přesunout do Pákistánu. Odtud by se nákaza snadno dostala do sousední Indie.

Patriot nebyl náhodnou volbou. Podle amerického historika zpravodajských služeb Thomase Boghardta se KGB v roce 1967 podílela na jeho založení právě proto, aby měla kde otiskovat texty inspirované Moskvou. Vycházel v nákladu kolem 35 000 výtisků. V Indii přitom v 80. letech působilo přes 150 důstojníků KGB a vojenské rozvědky GRU. Archivář KGB Vasilij Mitrochin, který po pádu Sovětského svazu přeběhl na Západ, uvedl, že KGB jen v roce 1975 podstrčila indickému tisku 5 510 článků.

Údajný antropolog se prozradil drobnostmi. Odkazoval na armádní odborný časopis Army Research, Development & Acquisition. Antropolog by ho sotva četl. Důstojník rezidentury KGB ve Washingtonu nebo New Yorku ho měl po ruce. Angličtina dopisu obsahovala chyby typické pro cizince, třeba „virus flu“ místo „flu virus“.

Jako první výstřel kampaně byl dopis k ničemu. Nepřevzaly ho další noviny a nenavázal na něj ani sovětský tisk. V Indii tehdy AIDS nikoho nezajímal. Dva roky pak dopis ležel zapomenutý.

V roce 1985 už se o AIDS psalo po celém světě a Moskva se rozhodla nápad oprášit. Sedmého září poslala KGB bulharské Státní bezpečnosti telegram číslo 2955 s žádostí o pomoc. Je to nejstarší známý archivní doklad kampaně. Archiv sovětské rozvědky je dodnes uzavřený, takže historici hledají v archivech spojenců. Tento telegram našel v bulharském archivu německý historik Christopher Nehring.

KGB v něm bez okolků popsala cíl, vyvolat v zahraničí dojem, že nemoc je výsledkem tajných pokusů amerických služeb a Pentagonu s biologickou zbraní, která se vymkla kontrole. Bulhaři měli připravené teze šířit přes své kontakty mezi politiky, poslanci a novináři. Teze míchaly skutečná čísla o epidemii a odkaz na „tisk rozvojových zemí, zejména Indie“ s výmysly, například že ve Fort Detricku tajně vyvinuli metody včasné diagnózy a léčby a že Pentagon zkoumá účinky nákazy na civilních pacientech.

Princip znali v Praze dobře. Ladislav Bittman, v letech 1964 až 1966 zástupce náčelníka dezinformačního odboru československé rozvědky, který v roce 1968 emigroval do USA, napsal v knize vydané roku 1985, že dezinformace musí alespoň zčásti odpovídat skutečnosti nebo obecně přijímaným názorům.

Dne 21. října 1985 dostaly rezidentury československé rozvědky ve Washingtonu a New Yorku direktivu z pražské centrály. Podle historika Douglase Selvage, který ji cituje z Archivu bezpečnostních složek, se týkala aktivních opatření na podporu „mírové ofenzivy“ Michaila Gorbačova před jeho prvním summitem s Ronaldem Reaganem v Ženevě. V pasáži o „diskreditaci“ americké biologické války se objevila stručná, ničím nevysvětlená zmínka o nové nemoci jménem AIDS.

Kdo nevěděl, co KGB chystá, nemohl z ní nic pochopit.

O devět dní později, 30. října, otiskl sovětský týdeník Literaturnaja gazeta rozsáhlý článek Valentina Zapevalova „Panika na Západě aneb Co se skrývá za senzací kolem AIDS“. Bývalý generál KGB Oleg Kalugin později označil tento týdeník za hlavní kanál KGB v sovětském tisku. Zapevalov vyjmenoval skutečné americké pokusy z 50. a 60. let a jako zdroj tvrzení o Fort Detricku uvedl indický Patriot. Zapomenutý dopis konečně posloužil. Sovětské noviny citovaly „nezávislý“ zahraniční zdroj, který před dvěma lety podstrčila KGB.

Pro československou rozvědku to nebyla nová práce. Její směrnice z roku 1983 jmenovala „hlavního nepřítele“ jednoznačně, Spojené státy a jimi vedený pakt NATO. Aktivní opatření proti Západu se po útlumu, který přinesla okupace v roce 1968, znovu rozjela ve druhé polovině 70. let, tentokrát v těsné koordinaci s KGB. Její poradci působili přímo na ministerstvu vnitra v Praze.

V polovině 80. let vedl I. správu generálmajor Karel Sochor a 36. odbor plukovník Václav Smíšek s krycím jménem „Stárek“. S akcí AIDS je žádný dochovaný dokument přímo nespojuje. O vztazích se Sověty ale vypovídá dopis z října 1984. Sochor v něm nabídl poradci KGB plukovníku Vladimiru Gorovojovi, že mu bude po částech předkládat k posouzení text publikace o otázkách války a míru, kterou 36. odbor chystal pro západní Evropu.

Řecko patřilo k nejvytíženějším působištím rozvědky na jižním křídle NATO. Dlouhodobá akce s krycím názvem LONG měla podle historika Martina Slávika „rozpracovávat“ Severoatlantickou alianci a soustředila se hlavně na udržování řecko-turecké nevraživosti kolem Kypru. Už v roce 1981 rozšířila rozvědka akci MARE, založenou na sovětských podkladech o údajném zneužívání britských základen na Kypru americkou armádou, do Řecka a na řeckou lobby v americkém Kongresu.

Dne 9. prosince 1983 založila rozvědka pro Řecko zvláštní operativní svazek, do kterého ukládala návrhy i záznamy o akcích athénské rezidentury. Už o měsíc dřív se jí podařilo dostat do řeckého tisku brožuru, která měla vyvrátit „mýtus“ o sovětské vojenské převaze. Rozeslala ji více než 600 organizacím v několika zemích a řecký deník Apogevmatini ji 8. listopadu 1983 otiskl celou. Akci nakonec ukončila schůzka s kolegy z NDR na Cínovci. Němci upozornili na tiskové a jazykové chyby v německé verzi a doporučili akci zastavit.

V tomto prostředí vznikl Maláskův návrh. Pravdivé jádro, které podle Bittmana nesmí chybět, mu dodala rezidentura v Nikósii. Ta zjistila, že americký ministr obrany Caspar Weinberger nařídil testovat na AIDS vojáky na zahraničních základnách. Z nařízení chtěl Malásek vyvodit, že nemoc je v americké armádě rozšířená a že mezi vojáky jsou narkomani. Samotné testování nic takového nedokazovalo. Pro letáky to stačilo.

Zatímco v Praze vznikaly návrhy, kampaň se rozběhla jinde. Hlavním partnerem KGB se stala východoněmecká rozvědka HVA. Její X. odbor, specializovaný na dezinformace, zaregistroval akci 17. července 1986 pod krycím názvem „Denver“. Známější označení „INFEKTION“ pochází ze vzpomínek bývalého důstojníka HVA Güntera Bohnsacka. V dochovaných dokumentech se nevyskytuje.

Východní Němci přinesli, co kampani chybělo a to vědeckou autoritu. Jakob Segal, narozený roku 1911 v Petrohradu, byl biolog ve výslužbě z Humboldtovy univerzity ve východním Berlíně. Se ženou Lilli a kolegou z univerzity Ronaldem Dehmlowem sepsal brožuru, podle níž virus vznikl ve Fort Detricku spojením dvou jiných virů, ovčího viru visna a lidského HTLV-I. Pentagon ho prý vyzkoušel na vězních, kteří po propuštění nákazu roznesli po New Yorku. Sám Segal připustil, že teorie stojí na nepřímých důkazech.

Brožura s titulem „AIDS: zlo vyrobené v USA, NE z Afriky“ začala kolovat v předvečer summitu Hnutí nezúčastněných zemí v zimbabwském Harare, který se konal od 1. do 6. září 1986. Podle Boghardta ji tam delegátům a novinářům rozdávali čtyři důstojníci HVA a dvacet důstojníků KGB. Zprávy o ní pak otiskl tisk 25 afrických zemí.

Místo nebylo náhodné. Západní vědci tehdy nacházeli stále víc důkazů, že HIV pochází z Afriky. Mnozí Afričané to brali jako další pokus svalit na ně vinu. Segal jim nabídl jiného viníka - americkou armádu.

Jak velkou roli Stasi skutečně hrála, je mezi historiky sporné. Německý genetik Erhard Geissler a americký politolog Robert Hunt Sprinkle po letech v archivech tvrdí, že Segal jednal z vlastního přesvědčení, Stasi ho neřídila a měla potíže vůbec sledovat jeho činnost. Selvage a Boghardt přikládají HVA podstatně větší váhu.

Dne 26. října 1986 přinesl britský Sunday Express rozhovor se Segalem jako první velké západní noviny. O pět dní později otiskla moskevská Pravda karikaturu s baňkou, z níž vlaje praporek s nápisem „Virus AIDS“, a s popiskem „Specialisté Pentagonu (na AIDS)“. Vrcholem byl 30. březen 1987, kdy sovětská obvinění odvysílalo večerní zpravodajství CBS Dana Rathera bez vyjádření americké vlády. Podle analýzy CIA z července 1987 se tvrzení o Fort Detricku objevilo v tisku více než 60 zemí. Do konce roku se podle dalšího zpravodajského rozboru, na který se odvolává Boghardt, dostalo do více než 200 periodik ve 25 jazycích.

V roce 1987 poslala KGB Bulharům další telegram, číslo 2742. Hodnotila v něm, co se podařilo. Soubor opatření kolem AIDS se podle ní od roku 1985 prováděl ve spolupráci s východoněmeckými „a zčásti s českými kolegy“. Verze o umělém původu viru se rozšířila natolik, že ji samy převzaly i „buržoazní“ noviny. Další fáze měla kampaň převést „na praktickou úroveň“ v zemích s americkými základnami posílit odpor proti nim heslem, že američtí vojáci jsou nejnebezpečnějšími přenašeči viru.

Přesně to už v prosinci 1985 navrhoval Malásek pro Řecko. Athény, Heraklion, Souda, Nea Makri, Preveza.

Historik Martin Slávik doložil z Archivu bezpečnostních složek, že se československá rozvědka zapojila do kampaně v rámci dlouhodobého aktivního opatření s krycím názvem DETRICK, rozděleného do několika dílčích operací. Materiály k nim se nedochovaly. Dochoval se záznam z jednání s kolegy z HVA v Berlíně. Východní Němci při něm československým kolegům sdělili, že na AIDS pracují s velkým úsilím a chtějí ho ještě zvýšit. Ve všech operacích prý zdůrazňují pokusy na lidech ve Fort Detricku a k africkému původu se nevracejí. Publikují v Uruguayi, kde mají svůj kanál, a chystají hodinový pořad pro západoněmeckou televizi. Ten po odvysílání pošlou do Prahy pro informaci a k možnému zakoupení Československou televizí.

Douglas Selvage roli Prahy shrnuje střízlivě. Bulharská a zejména československá rozvědka podle něj pomáhaly hlavně letáky kolem amerických základen a podporou článků v místním tisku zemí NATO. Ty tvrdily, že američtí vojáci jsou nakaženi ve vysoké míře a šíří nemoc v okolí základen.

Co Praha v terénu skutečně provedla, se zjistit nedá. Podle Slávika příslušníci StB na přelomu let 1989 a 1990 zničili přes 95 procent dokumentů o konkrétních aktivních opatřeních.

V přehledu „vysoce účinných“ aktivních opatření 36. odboru za léta 1986 až 1988, který odbor sestavil v únoru 1989 pro „sovětské přátele“, akce AIDS chybí. To dokazuje jen tolik, že ji nikdo nevykázal jako úspěch.

Řecko a jeho okolí v přehledu ale nechybí. Na „Dialogu o Středomoří“ v Athénách přednesl jeden z účastníků projev postavený na pražských tezích a podstatnou část pak otiskl místní a kyperský tisk. V akci GIFT rozvědka podsouvala řeckému tisku články a podvržený dokument o dodávkách chemických zbraní na britské základny na Kypru. V akci MERO tiskla plakáty proti americké politice ve Středomoří. Část jich podle hlášení visela přímo u amerických vojenských základen, část dostaly mírové organizace v Itálii, Řecku a Španělsku.

Hodnocení „vysoce účinné“ psal odbor sám o sobě a zpravodajské služby bloku měly ve zvyku úspěchy před nadřízenými nadsazovat. Přehled ale ukazuje, že plakáty u amerických základen, mírové hnutí a řecký tisk nebyly jen Maláskovy nápady na papíře. Byly to nástroje, které rozvědka v regionu běžně používala. Zda je někdy použila i pro AIDS, prameny přímo neříkají.

Co následuje, je proto domněnka, ne doložený fakt. Indicií je ale dost. KGB jmenovala Čechoslováky jako jediného spojence vedle východních Němců. Selvage připisuje letáky u amerických základen vedle bulharské hlavně československé rozvědce. Akce DETRICK měla několik dílčích operací. A Maláskův návrh předjímal přesně to, co KGB později vyhlásila za další fázi kampaně. Je proto dost pravděpodobné, že pražské letáky o amerických vojácích nakažených AIDS se k řeckým základnám skutečně dostaly. Doklad o tom buď skončil ve skartovačce, nebo na něj v archivu ještě nikdo nenarazil.

Stejný přehled obsahuje i operaci s krycím názvem INFEKCE. S nemocí nesouvisí. Mířila proti československému exilu a „centrům ideodiverze“.

Na podzim 1985, kdy pražská centrála psala rezidenturám o „americkém“ AIDS, zachytili lékaři první prokázané infekce HIV v Československu. Podle pozdější odborné studie Státního zdravotního ústavu šlo o homosexuální pár. Koncem roku vznikla Národní referenční laboratoř pro AIDS.

V Moskvě zatím úřady nemoc zlehčovaly. Sovětský náměstek ministra zdravotnictví Pjotr Burgasov v roce 1985 označil AIDS za sociální jev vyrůstající ze západní sexuální svobody, který je sovětské společnosti cizí.

Obrat přinesla sama epidemie. Ke konci 80. let se AIDS šířil i v Sovětském svazu a sovětští vědci potřebovali spolupráci s americkými kolegy. Kampaň ji ohrožovala.

Sovětský virolog Viktor Ždanov už v roce 1986 na konferenci v Paříži popsal případ čtrnáctileté dívky nakažené při transfuzích v roce 1974. Virus tedy existoval dávno předtím, než ho podle Segala měli vyrobit ve Fort Detricku. Na otázku novináře, zda virus vyrobili Američané, odpověděl, že je to směšná otázka a že to možná byli Marťané. Segal ho obvinil ze lži.

Dne 23. října 1987 vytkl americký ministr zahraničí George Shultz Gorbačovovi při osobním setkání, že Sověti o AIDS šíří nesmysly. Krátce nato zveřejnily Izvestija prohlášení sovětských vědců, že virus nevznikl uměle. Sovětská média příběh postupně opouštěla, v tisku rozvojových zemí se ale objevoval ještě v roce 1989.

V březnu 1992 přiznal šéf ruské zahraniční rozvědky Jevgenij Primakov před moskevskými studenty, že kampaň připravila KGB. Jakob Segal zemřel v roce 1995. Až do smrti trval na tom, že virus vznikl v americké laboratoři.

Pandemický kmen HIV přešel na člověka ze šimpanzího viru SIV ve střední Africe. Tým evolučního biologa Michaela Worobeye v roce 2008 odhadl vznik společného předka na rok 1908 s rozpětím od roku 1884 do roku 1924. Nejstarší potvrzený vzorek je z roku 1959, z krve muže v Kinshase. Technologie, kterou by kdokoli potřeboval k „sestavení“ viru, vznikla až v 70. letech.

Na mýtu to nic nezměnilo. V roce 1992 považovalo 15 procent Američanů za jisté či pravděpodobné, že virus vznikl úmyslně ve vládní laboratoři. V telefonním průzkumu, který vědci z RAND Corporation a Oregon State University zveřejnili v roce 2005, souhlasilo 48,2 procenta z 500 Afroameričanů ve věku 15 až 44 let s tím, že HIV vytvořil člověk. Že vznikl ve vládní laboratoři, si myslelo 26,6 procenta.

Teorii nevymyslela KGB. Podobné představy kolovaly v amerických gay komunitách už v roce 1983 a živila je skutečná historie. Při experimentu v Tuskegee americká veřejná zdravotní služba 40 let sledovala afroamerické pacienty se syfilidou a nechávala je bez účinné léčby. KGB k těmto obavám přidala konkrétní adresu, Fort Detrick, a rozeslala je po světě.

Nejvyšší cenu zaplatila Jižní Afrika. Prezident Thabo Mbeki, který zemi vedl v letech 1999 až 2008, a jeho ministryně zdravotnictví převzali z internetu řadu konspiračních teorií o HIV včetně té o Fort Detricku a brzdili zavádění antiretrovirové léčby. Tým z Harvardovy školy veřejného zdraví v roce 2008 spočítal, že kvůli tomu v letech 2000 až 2005 zemřelo více než 330 000 lidí, které šlo zachránit.

Selvage připomíná, že ruské kanály RT a Sputnik šířily za epidemie eboly v letech 2013 až 2016 zprávy, že virus vyrobily Spojené státy, aby vyhubily Afričany.

Jiný virus, stejný příběh.