Hlavní obsah

Anička Slováčková by byla nešťastná. To, čemu chtěla předejít ohledně majetku, se nepovedlo!

Foto: Show Jana Krause, CC BY 3.0, via Wikimedia Commons

Rozdělila majetek, aby po ní zůstal klid, ne hádky. Ale i ten jí nakonec vzali. Příběh, který bolí, protože se dotýká každého, kdo někdy viděl rodinu hádat se o lásku místo věcí.

Článek

Anička měla jasno

Ne každý dokáže v posledních měsících života udělat pořádek. Ona ano.
Anička Slováčková chtěla, aby po ní zůstal klid.
Ne rozhádaná rodina, ne majetek, který by tahal lidi od sebe. Chtěla, aby všechno bylo v pořádku. Aby zůstala jistota, že její odchod nebude znamenat válku.

Rozdělila všechno už za života. Byt, chalupu, firmu, pozemek. Každý krok promyšlený. Ne kvůli sobě, ale kvůli těm, kteří měli zůstat. Byla si nejblíž s otcem Felixem a bratrem Felixem mladším. S matkou Dádou měla vztah zraněný, občas tichý, občas vzdálený. A přesto to udělala s respektem – chtěla mír, ne vítězství.

Ano, souhlasím s tím. Anička to rozdělila už za života a udělala to správně,“ řekl její otec pro eXtra.cz. Řekl to klidně, bez emocí. Jako člověk, který ví, že některé věci se nedají vzít zpátky.


A přesto to nestačilo

Osud měl jiný plán. Závěť, která měla být symbolem smíření, obsahovala chybu – formální, ale osudovou.
Soud neměl na vybranou,“ napsal server Extrasimo.cz.

Z jednoduchého přání se stalo právní rozhodnutí. Z posledního klidu – chaos.
A z rodiny, která měla být spojena smutkem, se znovu stala rodina rozdělená papírem.

Felix starší později všechno přepsal zpět podle přání své dcery.
Ale v tu chvíli už to nebylo stejné.
Pořádek, který chtěla, narušili ti, kteří měli její přání chránit.

Lidé, co zůstali

Dáda mluvila tvrdě, ale pod těmi slovy bylo zoufalství. „Je to ďábel,“ napsala o svém muži. „Proč je tak falešný? Doma by se přetrhl a pak hází špínu.“

Řekla to s bolestí, ne s nenávistí. Protože každý, kdo ztratí dítě, hledá viníka.

Felix odpovídal jinak, tiše: Společně to nezvládáme, a já obzvlášť.
A v té větě bylo všechno – únava, smutek, výčitka i omluva.
Dva lidé, co spolu kdysi tančili, teď stojí v různých pokojích.
Na jednom stole noty, na druhém prášky.
A mezi nimi ticho, které se už nedá přebít ničím.

Když po lásce zůstanou papíry

Tady už nejde o slavné jméno.
Tohle znají i lidé, kteří nikdy nebyli na titulní straně.
Stačí jeden dům, jedno pole, jeden podpis.
A z rodiny se stane bitevní pole.

Každý z nás zná ten okamžik, kdy se rodina začne dělit ne o vzpomínky, ale o věci.
Kdy se po pohřbu místo ticha ozývá hádka.

A přitom všichni začínali stejně – se stejným úmyslem jako Anička.
Zachovat klid. Udržet rodinu.
Jenže majetek je zrádný. Umí přeměnit i lásku v účetnictví.

A pak přišla média

Mrzelo mě, když jsem viděl, jak se o jejím dědictví psalo.
Jak se z Aničky, která ještě před pár měsíci zpívala srdcem, stala položka v soudním spise.
Kolik co stálo. Kdo co dostal.

Jako by to byla žena, která odešla v zaslouženém věku, a ne mladá holka, která si chtěla ještě chvíli žít.
Z lidského příběhu udělali tabulku.
A z bolesti titulek.


A přitom by právě v tomhle případě měli být tiší.
Měli by nechat prostor smutku, ne spekulacím.
Protože někdy je největší úctou k člověku mlčet.
A nepřepočítávat jeho život na majetek, smlouvy a soudní rozhodnutí.

Smutek, který známe všichni

Tenhle příběh není jen o jedné slavné rodině.
Je o nás všech. O tom, jak se i dobré úmysly dokážou změnit v hořkost, když do nich vstoupí hrdost.
O tom, jak majetek rozdělí rodiny víc než smrt.

Každý z nás zná někoho, kdo po smrti blízkého zjistil, že bolest se dá změřit penězi.
Každý z nás někdy slyšel tu větu: „Tohle si zasloužím víc než ty.“
A právě tam, v tom okamžiku, se rodiny lámou.

A přitom – co má větší cenu? Dům, nebo to, že někdo po tobě zapálí svíčku?
Obraz, nebo objetí?
Dědictví by mělo být pokračováním lásky, ne její zkouškou.

Klid, který si zaslouží

Když člověk odejde, nezůstává po něm jenom majetek.
Zůstává po něm otisk.
V rukách, které ho držely.
V očích, které plakaly.
V písni, kterou zpíval naposledy.
A možná i v tichu, které dnes dělí jeho rodiče.

Nechci ji litovat.
Nezaslouží si to.
Zaslouží si, aby se na ni vzpomínalo s klidem.
Protože právě ten chtěla — a protože ten jí dlužíme všichni, kdo v ní viděli kousek sebe.


Díky za každé srdíčko i komentář.
Pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, ale našel další lidi, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak, můžete využít tlačítko „Podpořte autora“.

Děkuji David



Zdroje:

www.extra.cz/felix-slovacek-reaguje-na-vynechani-dady-z-dedictvi-po-anicce-rekl-co-si-o-tom-mysli-52208

www.extra.cz/sok-po-rozdeleni-majetku-po-anicce-slovackove-dada-se-ozvala-35125

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz