Článek
Vlajka. Kus látky, který by měl spojovat. V české sněmovně se z něj ale stal symbol rozdělení, výkřik ega a politická hra na hrdiny.
Tomio Okamura nechal 6. listopadu sundat z budovy Poslanecké sněmovny ukrajinskou vlajku. Odůvodnil to tím, že „na českých budovách má viset jen česká“. Sotva ji stáhli, začali koaliční poslanci vyvěšovat z oken vlastní. Jedni se fotili s vlajkami, druzí to označovali za provokaci.
A aby toho nebylo málo – poslankyně Zuzana Majerová zveřejnila video vytvořené umělou inteligencí. V něm členové TOP 09 držící ukrajinskou vlajku padají z oken. „Defenestrace 2025,“ napsala k tomu!
Tohle všechno se stalo během několika dnů. A lidé to sledují. Tisíce komentářů pod články, videi a příspěvky mají jedno společné: znechucení. „Tohle je dno,“ píše někdo. „My je platíme, a oni si hrají s vlajkami.“ Další dodává: „Já chci politiky, ne figurky z TikToku.“
Vlajka, kterou kdysi někdo vyvěsil z úcty k obětem války, se změnila v zbraň. V symbol rozdělení.
A místo aby se poslanci bavili o cenách potravin, důchodech nebo nemocnicích, stojí před kamerami a řeší, co visí na fasádě.
Není to ani pravicové, ani levicové. Je to směšné.
A hlavně – drahé.
A víte co je nejhorší?
My, co jsme vyvěšování vlajek zažili za komančů, užili jsme si jich dost.
Za komunistů visely na každé škole, na každé chalupě, na každé samotě. Byly povinné, okázalé, všude stejné.
Lidé je věšeli ne z hrdosti, ale ze strachu. A dnes, po tolika letech svobody, to vypadá, že jsme se k té parodii zase vrátili – jen s jinými barvami a jinými pózami.
Když sleduji, jak se hádají o látku na stožáru, mám chuť jim poslat výplatní pásku zdravotní sestry.
Nebo fakturu za energie. Nebo školní oběd dítěte, které musí rodič odhlásit, protože prostě nemá.
Oni mezitím vedou kulturní války, točí AI videa a přidávají patetické statusy o vlastenectví!
A lidé jim to žerou. Aspoň ti, kteří mají ještě sílu diskutovat. Ti ostatní už jen vypínají zprávy.
Na Facebooku a sítích se shodují lidé všech stran. Piráti i voliči SPD, voliči ANO i nevolič. Poprvé po dlouhé době vidím jednotu:
„Dost! My vás neplatíme za vlajky.“
Tenhle výkřik má víc síly než všechna ta jejich gesta dohromady.
Politika se změnila v performanci. Kdo víc křičí, kdo dřív vyvěsí, kdo se víc urazí.
Místo zákonů vznikají virální videa. Místo argumentů – memy.
A pod tím vším mizí to podstatné: práce pro lidi, kteří je tam poslali.
Vážení poslanci, odmítám vás platit za sundávání a vyvěšování vlajek.
Až příště půjdete zvedat ruku, zvedněte ji pro lidi.
Ne pro lajky.
Každé vaše srdíčko i komentář pomáhá, aby tahle slova nezmizela v šumu internetu. Děkuji za ně.
A pokud mě chcete podpořit i jinak, můžete pomocí tlačítka „Podpořte autora“ poslat třeba symbolickou částku 10 Kč.
Děkuju,
David Řezník
