Článek
Sen, který se nestihl
Krutá nemoc jí vzala čas, ale nikdy neodňala naději. Ještě pár týdnů před smrtí psala o svém snu:
„Jednou bych chtěla mít domeček a v něm pořád otevřené dveře, aby všechny naše zvířátka mohly chodit ven, kdykoliv budou chtít.“
Sen, který už nezakusila. A přesto je zapsán – v nás. Protože kdo to četl, ten ví, že to nebyla naivní představa, ale čistá touha po obyčejném štěstí. Bylo to přání ženy, která věděla, že času je málo, a o to víc chtěla vnímat maličkosti.
Slova, která mrazí a hřejí
Anička dokázala věty, které člověka zastaví:
„Já už vím, že umřu. Ale do té doby chci žít.“
Byla to pravda beze strachu. Smíření, které z ní dělalo anděla ještě za života. Když mluvila o bolesti, nebylo to s hořkostí, ale s klidem. Její hlas zněl tiše, a přesto silněji než jakýkoli křik. A proto dnes nezní jen smutek, ale i obdiv. Protože ukázala, že i umírání se dá nést s hlavou vztyčenou a s otevřeným srdcem.
Bolest nejbližších
Dagmar Patrasová řekla po smrti své dcery jen: „Byla anděl. A mně se svírá krk.“
Ta slova mluví za všechno. Není přirozené, aby rodič pohřbíval své dítě. A není útěchy, která by dokázala tu prázdnotu zaplnit. Felix Slováček, ač vždy vystupoval jako silný muž, nese tuto ztrátu stejně těžce.
První narozeniny po smrti jsou ty nejtěžší. Každý datum v kalendáři připomíná, že Anička tu už není. Ale právě narozeniny jsou symbolem života – a tak se dnes bolest násobí. Když někdo odejde, první narozeniny po jeho smrti jsou jako ostrý nůž – nic ještě nezacelil čas, žádná jizva se nestačila vytvořit. A čtyři měsíce po odchodu dítěte je to bolest nepředstavitelná.
Třicet svíček, které nezhasnou
Třicet svíček dnes Anička nezapálí. Ale zapálila tisíce jiných – v srdcích lidí, kteří ji znali nebo sledovali. Její stopa je hlubší než věk, kterého se dožila. A právě proto dnešní den není jen připomínkou ztráty. Je také připomínkou toho, že i krátký život může být úplný.
Anička odešla příliš brzy. Ale zůstala ve svých písních, v odvaze, kterou předala druhým, a v tom, že i tváří v tvář smrti dokázala rozdávat sílu. Třicet svíček dnes chybí na jejím dortu. Ale jejich světlo v našich srdcích nezhasne nikdy.
