Článek
Jiřina Bohdalová pro mě vždycky byla herecký klenot
Přiznám se bez váhání. Jiřinu Bohdalovou mám rád. A nemyslím to jako prázdnou frázi.
Pro mě je to klenot českého herectví, jméno, které k téhle zemi patří stejně samozřejmě jako některé filmy nebo hlášky, které zlidověly.
Právě proto mě její výrok o umělé inteligenci zaujal. Ne proto, že bych měl potřebu jí oponovat. Ale proto, že generační rozdíl mezi námi je prostě realita. Ona mluví ze zkušenosti své doby. Já se na svět dívám z jiné.
V tom výroku je víc lidské zkušenosti, než se zdá
Když řekla, že by umělou inteligenci klidně vypnula, neslyšel jsem v tom odpor k technologiím. Slyšel jsem velmi starou, lidskou obavu.
Strach, že když si něco příliš usnadníme, něco tím ztratíme. Tenhle pocit se opakuje s každou novou vlnou pokroku.
Kalkulačky, internet, mobily. Vždycky stejný scénář. A právě v tomhle je Jiřina Bohdalová vlastně překvapivě přesná. Nemluví o strojích. Mluví o lidech.
Kde se ale realita láme jinam
Umělá inteligence totiž lidské myšlení nenahrazuje. To je důležitý bod, který v podobných debatách často zaniká. AI není vědomí ani úsudek. Je to nástroj. Možná nejpřesnější popis celé situace je až odzbrojující svou jednoduchostí:
Umělá inteligence lidské myšlení nenahrazuje. Jen zlevňuje mentální námahu.
Technologie nám tedy nic neberou. Jen nám dávají možnost investovat méně energie. A to, jak s tou možností naložíme, už není otázka algoritmů. To je čistě lidská věc.
Proč podobné debaty nikdy nezmizí
Protože se v nich nikdy nevede spor o technologie. Vede se spor o nás samotné. O pohodlí, návyky, způsob přemýšlení.
Svět se nikdy nezastavil. A nezastaví se ani teď. Každá generace má pocit, že to nové je podezřelé, zbytečné nebo nebezpečné.
Bylo to u televize, u počítačů, u internetu i u mobilů. A pokaždé se ukázalo, že vývoj si stejně jde svou cestou. Umělá inteligence není žádná výjimka.
Je to jen další krok. Další změna, na kterou si zvykneme, ať se nám to líbí nebo ne. Místo strachu z toho, že „něco je špatně“, je možná rozumnější přijmout jednoduchou realitu – doba jde dopředu a člověk s ní buď jde, nebo zůstane stát.
* * *
Díky za každé srdíčko i komentář.
A sdílením pomáháte tomu, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, ale našel další lidi, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak než slovem, můžete to udělat třeba posláním symbolických 10 Kč pomocí tlačítka „Podpořte autora“.
Za to vám ze srdce děkuji,
David
Zdroje:
evropa2.cz
Ranní show – Bohdalshow (únor 2026)
