Článek
Petice je logická. Ale nic nedokazuje
Když se ozvou lidé, jejichž instituce stojí na konkrétním finančním modelu, není na tom nic šokujícího. Je to naprosto předvídatelné.
Nejde o zpochybňování jejich práva na názor, ale o prostý fakt lidského chování. Každá organizace brání mechanismus, který ji udržuje při životě.
Petice proto sama o sobě není argumentem pro zachování poplatků. Je pouze důkazem, že zaměstnanci mají obavu ze změny. To je pochopitelné. Z hlediska veřejné debaty ale irelevantní.
Financování médií veřejné služby nemůže být určováno strachem těch, kteří jsou na systému existenčně závislí.
Povinná platba je v digitální době anomálie
Princip koncesionářských poplatků vznikl v mediální realitě, která už neexistuje.
Dnes si obsah aktivně vybíráme. Filmy, hudbu, informace. Platíme služby, které skutečně používáme.
Neplatíme ty, které nechceme. Povinný poplatek navázaný na vlastnictví zařízení je v tomto prostředí logický relikt minulosti.
Nejde o výši částky. Jde o princip nucení. Stát de facto říká: vlastníš zařízení, platíš. Bez ohledu na to, zda službu využíváš.
Takový model je v přímém rozporu s logikou současného digitálního světa, kde je standardem dobrovolnost a konkurence.
Mýtus finanční nezávislosti
Nejčastější obhajoba poplatků zní vznešeně: chrání nezávislost. Jenže žádný finanční model sám o sobě žádnou nezávislost negarantuje.
Skutečný vliv na veřejnoprávní média se odehrává skrze legislativu, volbu rad, jmenování vedení a politické prostředí. Zdroj peněz je pouze jeden z faktorů, nikoli magický štít.
Tvrdit, že poplatky automaticky znamenají nezávislost, je pohodlné zjednodušení. Nezávislost je otázkou pravidel, kontrolních mechanismů a institucionálních pojistek. Ne způsobu, jakým peníze přitečou na účet.
Ekonomika bez přirozeného tlaku
Každý systém s garantovaným příjmem vytváří specifické chování. Není to morální soud, ale strukturální realita. Pokud příjmy přicházejí stabilně a povinně, mizí část přirozeného tlaku, který v konkurenčním prostředí nutí k tvrdé efektivitě a nákladové disciplíně.
Neznamená to automaticky plýtvání. Znamená to ale jinou dynamiku rozhodování. Zároveň vzniká nerovnováha vůči komerčním hráčům, kteří takovou jistotu nemají.
Debata o poplatcích proto není ideologická. Je to debata o tom, zda historický model stále dává smysl v prostředí, které se zásadně změnilo.
* * *
Díky za každé srdíčko i komentář.
A sdílením pomáháte tomu, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, ale našel další lidi, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak než slovem, můžete to udělat třeba posláním symbolických 10 Kč pomocí tlačítka „Podpořte autora“.
Za to vám ze srdce děkuji,
David
Zdroje:
Seznam Zprávy / ČTK – informace o petici zaměstnanců ČT a ČRo
