Článek
Všechno klapalo do mých třicetin. Nevím, co se stalo, ale manžel začal pít.
Nejdřív doma. A pak v hospodě za rohem.
Bydlíme v Berouně. A v jeho bytě.
Dva roky od něj nevidím ani korunu. Z výplaty mu jde inkaso na plyn a elektřinu.
Maximálně když má výplatu, jedeme na velký nákup. Pak zase nic.
Žádný sex. Je mi odporný. Smrdí chlastem.
Už se ani nehádá. Má jen maminku. Táta by s ním zatočil.
Až jednou jsem šla do hospody. Spíš k oknu.
Slyšela jsem někoho volat: „Tak co Jirko, už ti něco přišlo?“
Zamyslela jsem se. A najednou slyším manžela:
„Jo, ale je to málo. Už jsem tam zahučel pět litrů.“
A pak to přišlo:
„Dneska ale se mnou nepočítej, jsem švorc,“ odpověděl mu cizí muž.
Valila jsem oči hrůzou a podívala se za roh.
A tam byl — můj muž. Shrbený. U nějakého automatu.
Mačkal čudlíky. Občas do toho třísknul.
Vedle něj stála vychrtlá ženská. Hospodská týpka. A držela ho kolem pasu.
Najednou zakřičel: „Jóóó!“
Asi něco vyhrál. Objali se. A dal jí francouzáka.
Zamotal se mi svět. Přestala jsem dýchat. Zůstala jsem stát, protože nohy neposlouchaly.
Šla jsem domů. Brečela jsem. Zalykala se. Ale šla za dětmi.
Ani nevím, kdy přišel domů. Bylo mi to jedno.
Druhý den jsem s kruhama pod očima vypravila děti do školy.
A šla do práce. Uklízím v malém penzionu. Vysávala jsem. A najednou jsem si sedla na postel.
Začala jsem plakat. Hodně.
Šla kolem paní Marta. Majitelka. Sedla si vedle a objala mě. Nic neříkala. Ani netuším, jak dlouho to trvalo.
Bylo jí přes šedesát. A měla v sobě klid.
Vyprávěla jsem jí, co se stalo.
Paní Marta chvíli mlčela. Nadechla se. Pak ukázala na celý penzion a řekla:
„Vidíš tohle všechno? O to bych teda nechtěla přijít. Ale přišla bych! Kdyby manžel chlastal a hrál.“
Převyprávěla mi smutný příběh, který skončil tragicky.
Byl podobný tomu mému.
Pak mi nabídla dvě místnosti dole. Kuchyňku, záchod, koupelnu.
Tušila jsem, že má pravdu.
Dnes jsou to tři roky.
Na chlapa nemám ani pomyšlení.
Můj bývalý manžel prý dopadl hodně špatně.
Přišel o práci. O byt. Pracuje někde na černo v Německu.
Aby na něj nemohli exekutoři.
Jsem šťastně rozvedená.
A jestli to čteš, a máš doma podobnýho chlapa:
Okamžitě odejdi!
Tento příběh je skutečný. Vyprávěla mi ho kamarádka ze střední školy na školním srazu po 20 letech v Berouně.
