Článek
Řeknu to narovinu
Když slyším slovo euro, naskočí mi osypky. Ne proto, že bych byl proti Evropě. Ne proto, že bych si nepřál, aby se nám všem žilo líp. Ale proto, že vím, co znamenají peníze v peněžence, když stojíte u kasy a přemýšlíte, jestli si můžete dovolit koupit máslo, nebo ho tentokrát necháte být.
A nejsem v tom sám. Průzkum Medianu pro Radiožurnál ukázal, že 76 % lidí v téhle zemi euro nechce. To je tři čtvrtiny národa. Ať už volí kohokoli, ať je jim dvacet nebo sedmdesát, prostě říkají: ne, děkujeme, chceme korunu.
Číslo, které mluví za všechno
Upřímně, kolikrát jste slyšeli někoho v hospodě, u oběda v práci nebo doma u stolu říct: „Tak kdy už přijde to euro?“ Já nikdy. Zato otázky typu „Kdy konečně zlevní potraviny?“ nebo „Jak zaplatíme ty šílené účty?“ slyšíme pořád.
A v tom je ten rozdíl. Politici si můžou do programů napsat euro jako cíl. Ekonomové můžou malovat tabulky a grafy. Ale realita lidí je jiná: platíme nájmy, kupujeme dětem boty, řešíme doktory a doufáme, že peníze vydrží do konce měsíce.
Koruna jako kotva
Já beru korunu nejen jako bankovku s Karlem IV., ale jako kotvu. Jistotu, že se o naši ekonomiku rozhoduje tady, a ne v Bruselu nebo Frankfurtu. Ano, koruna někdy posílí, jindy oslabí. Někdy je cesta do zahraničí dražší, protože se mění kurz. Ale pořád je to naše.
Stačí se podívat na Slovensko. Euro tam mají už roky. A co z toho mají obyčejní lidé? Nižší důchody než u nás, dražší potraviny a pocit, že jim o cenách rozhoduje někdo cizí. Společná měna jim nezajistila vyšší životní úroveň ani lepší služby. Jen vyšší ceny a pomalý růst příjmů. Žije tam část mé rodiny, a nikdo z nich není nadšený z eura.
Možná to někdo nazve sentimentem
Já tomu říkám zkušenost. Žil jsem v době, kdy peníze neměly hodnotu, kdy inflace spálila úspory. A taky jsem zažil chvíle, kdy každá koruna znamenala možnost postarat se o rodinu. Proto se dívám na euro s obavami.
Nechci, aby moje dcera jednou stála v obchodě a říkala si, že si nemůže dovolit ani základní potraviny, protože „to se po přijetí eura zdražilo“. Nechci, aby moje žena řešila, že peníze nestačí, protože jsme se nechali nalákat na sliby o stabilitě.
Já chci, aby se rozhodovalo tady. Aby naše peníze byly naše. A abychom měli šanci ovlivnit, co bude zítra.
Co bude dál?
Nikdo netvrdí, že o euru se nikdy bavit nebudeme. Možná jednou, až budeme mít silnou ekonomiku, dostupné bydlení, důstojné důchody a stabilní ceny, přijde čas o tom znovu přemýšlet. Ale dnes? Dnes máme úplně jiné starosti.
A to ukázal i ten průzkum. Nejde o pravici nebo levici, o mladé nebo staré. Jde o to, že většina Čechů prostě cítí, že euro teď není cesta.
A teď se ptám vás: Co si myslíte vy? Přineslo by nám euro lepší život, nebo by jen otevřelo dveře k větší drahotě? Napište mi do diskuze, protože právě teď se ukazuje, že tohle téma rozděluje i spojuje zároveň.
Zdroje:
https://www.irozhlas.cz
https://www.seznam.cz
