Článek
V Karlových Varech se v neděli odehrála scéna, kterou by čekal málokdo. Lenka Beličková, druhá vicemiss České republiky z roku 1994, vyskočila z okna hotelového pokoje ve třetím patře. Podle svědků to bylo krátce po jedenácté dopoledne. Pád zmírnila pergola nad restaurací, jinak by byl konec fatální.
Policie na místě vyloučila cizí zavinění. Média přinesla zprávy o zlomeninách, převozu vrtulníkem, o šoku hostů restaurace. Ale ptám se jinak – proč se všichni diví? Jako by někdo, kdo byl kdysi vicemiss, měl imunitu vůči bolesti.
Veřejnost ji má zafixovanou jako krásku. Soutěž krásy před třiceti lety, záře reflektorů, pár titulních stran. A pak ticho. Co se dělo dál, už skoro nikoho nezajímalo. Jenže život pokračoval. Rodina, vztahy, děti, radosti i pády. A někdy taky těžkosti, které zůstávají neviditelné.
Mnozí lidé si představují, že někdo, kdo byl „vicemiss“, má navždy zajištěný úspěšný život. Jenže to je iluze. Žádná soutěž krásy není vstupenka do štěstí. Žádná korunka není záchranný kruh, když vás táhnou ke dnu úzkosti, samota nebo deprese.
Svědci popisovali, že hosté restaurace pod hotelem v okamžiku, kdy prorazila pergolu, ztuhli. „Všichni zbledli jako stěna,“ uvedl jeden z nich. Strážníci, kteří byli poblíž, přiběhli první. Uvedli, že žena byla při vědomí, reagovala, ale měla zlomené obě nohy.
Policie vyloučila cizí zavinění, případ dál prověřuje. U ní na pokoji byla její osmiletá dcera. To je možná nejbolestivější detail – dítě, které bylo svědkem něčeho, co nikdy vidět nemělo.
Lenka Beličková byla převezena vrtulníkem do nemocnice, kde ji lékaři operovali. Podle rodinných zdrojů žila poslední roky v Německu. Do Varů přijela navštívit rodinu. Co přesně ji přivedlo k tomu, že otevřela okno a skočila, neví nikdo. Možná šlo o impulzivní zkrat. Možná o nahromaděnou bolest, která se nevešla dovnitř.
A teď ta zásadní věc: proč se tolik lidí diví? Proč se chováme, jako by ti „slavní“ měli neprůstřelnou kůži? Všichni jsme z masa a kostí. Každý může padnout. Každý se může zlomit.
Média teď řeší senzaci – „vicemiss skočila z okna“. Ale pointa je jinde. Ona je člověk. Matka. Dcera. Žena. Není to příběh o královně krásy. Je to příběh o člověku, který se ocitl v bodě, kdy už to nešlo unést.
Kolik lidí kolem nás se dusí bolestí, kterou nevidíme? Kolik z nich se směje na fotkách, ale doma v tichu bojuje se strachem, že to dál nedá?
Pokud se divíte, že někdo jako ona vyskočil z okna, zkuste se zamyslet jinak. Opravdu známe příběhy lidí kolem nás? Vidíme, co nosí uvnitř? Umíme jim naslouchat, než je pozdě?
Lenka Beličková není jen „vicemiss“. Je člověk. A možná bychom se měli méně divit a více chápat. Protože nikdy nevíme, kdo další stojí na okraji.
Zdroje:
https://www.idnes.cz
https://zena.aktualne.cz
https://cnn.iprima.cz
