Článek
Lešek Semelka, legenda české hudby a jeden z hlasů kapely Blue Effect, se ocitl na nečekané životní křižovatce. Vždy působil jako bojovník, který si i přes zdravotní potíže nenechal vzít hudbu ani radost z vystupování. Teď je ale všechno jinak. Zrušil všechna svá plánovaná vystoupení a musel odejít do rehabilitačního ústavu.
Pro jeho fanoušky to byla zpráva, která zasáhla jako blesk. „Nikdy by mě nenapadlo, že Semelka do toho stavu někdy přijde. Vždycky jsem ho vnímal jako bojovníka,“ řekl jeden z dlouholetých posluchačů.
Jeho první velká rána přišla v roce 2013. Mozková mrtvice ho zasáhla nečekaně a připravila ho o to nejzákladnější – jistotu ve vlastním těle. Od té chvíle se jeho život otočil o 180 stupňů. Zpomalil, musel přestat s mnoha zlozvyky a přestěhoval se na venkov, aby měl klid.
Semelka se nikdy nevzdal úplně, jen žil jinak. Bojoval s každým krokem, učil se mít trpělivost a přijímal, že už nikdy nebude moci fungovat jako dřív. Přesto stále zpíval, nahrával a občas vystupoval. Věděl, že publikum mu dodává energii, i když tělo sláblo.
V prosinci 2024 ale přišla tragédie, na kterou se nelze připravit. Jeho nevlastní dcera, zpěvačka Helena Zeťová, zemřela po pádu z okna. Bylo to jako blesk z čistého nebe – smrt, která semlela celou rodinu.
Pro Semelku to byla rána horší než všechny zdravotní potíže dohromady. Fyzická bolest se dá snášet, dá se s ní bojovat. Ale jak bojovat se ztrátou dítěte, i když nevlastního?
Jeho manželka Alena otevřeně přiznala, že právě tehdy se jeho stav dramaticky zhoršil. „Bylo to moc. Už to nezvládal. Potřeboval pomoc,“ řekla pro média se slzami v očích.
Silné psychické rány se nepropisují jen do duše, ale i do těla. Najednou přestávají fungovat svaly, které dřív poslouchaly. Nohy těžknou, krok se rozpadá, hlava je zmatená a člověk cítí, že ho tělo zrazuje. Mozek chce, ale tělo odmítá.
Takové zhroucení zná každý, kdo zažil silný stres nebo šok. Jenže u člověka, který už má za sebou mrtvici, to může být fatální. Semelka přesně tohle prožívá – mrtvice mu oslabila tělo, ale psychická rána z tragédie ho dohnala k tomu, že už sám nezvládal ani základní věci.
Teď tráví dny v rehabilitačním ústavu. S pomocí odborníků se znovu učí chodit, posiluje svaly a snaží se najít rovnováhu. Je to boj, který zná jen on a lidé, kteří jsou u něj. Každý den je malým vítězstvím – jeden krok, jedna chvíle bez bolesti.
Ale pravda je, že ta nejtěžší cesta není venku na chodbě ústavu. Je uvnitř. Jak se vyrovnat s prázdnotou, kterou v něm zanechala smrt blízkého člověka? Hudba byla vždy jeho útočištěm a nadějí, otázkou je, zda dokáže být i teď lékem na bolest, která se nedá vyléčit pilulkou ani rehabilitací. „Věřím, že hudba ho ještě podrží. Bez ní by to bylo mnohem horší,“ dodala jeho manželka.
Každý člověk má svou hranici bolesti. U Leška Semelky se rány sečetly a osud ho dovedl až do ústavu. Myslíte, že dokáže znovu najít sílu, postavit se na nohy – nejen fyzicky, ale i psychicky – a ještě se vrátit k hudbě, která ho celý život držela nad vodou?
Zdroje:
cnn.iprima.cz
super.cz
ceskobudejovicky.denik.cz