Článek
Já i moje žena jsme si toho všimli hned.
Večer běžely zprávy, a tam — Maláčová. Ale ne že by nás zaujala slovy. Zaujala vlasy. Vypadaly jako paruka. Moje žena řekla, že to má „nějak divně přidělané“. Já dodal, že buď špatný příčesek, nebo dobrý záměr. A to je možná největší politický problém vůbec — že nás nezajímá, co říká, ale jak to drží na hlavě.
Někdo to vyhodnotil jako trapas. Jiný jako záměr. A většina z nás si ani nevšimla, že vůbec něco říkala.
Mluví se o tom, že by mohla kandidovat za ANO. Což je samo o sobě, jako kdyby Baťa začal šít lodičky pro Gucci. Ale to teď neřešíme. My řešíme paruku. A to je buď dokonalý komunikační tah, nebo důkaz, že už nás politika naučila řešit jen povrch. A účesy.
Vítejte ve světě, kde i politický návrat ženy musí projít přes vlasy.
To není feminismus, to je realita. A pokud to Maláčová udělala schválně, má ode mě palec nahoru. Měla to promyšlené víc než půlka vlády. Pokud ne, pak má smůlu. Protože tohle už se nezmění. Už je to „ta s parukou“. A jestli chce něco sdělit, musí překřičet vlastní ofinu.
Anebo je to celý ten nejlepší tah její kariéry.
Protože pokud opravdu chce, aby si už nikdo nikdy nevzpomněl, že byla předsedkyní ČSSD, tak se jí to povedlo na jedničku. Všechny předchozí tiskovky, reformy, výkřiky o rovnosti pohlaví? Zapomenuto. Teď je z ní „ta s parukou“. A to je, upřímně, mnohem účinnější než jakákoli politická strategie. Sociální demokracie možná zmizí z dějin — ale tenhle účes zůstane.
