Článek
Stačilo pár minut po desáté hodině ranní a v Památníku Tomáše Garrigua Masaryka v Lánech se rozhostilo napjaté ticho. Obálka, zalepená roku 1937 a uložená na téměř celé století, byla otevřena. Uvnitř tři listy, dohromady pět stran. Slova, která napsal sám zakladatel republiky, jako by přicházela z druhého břehu.
„Jsem nemocný. Vážně nemocný, je to konec, ale neobávám se,“ stojí hned v úvodu dopisu. Masaryk, tehdy už zlomený nemocí, neztrácí odvahu a obrací se k budoucím generacím. „Budete pokračovat v práci. Víte jak…“
Odkaz a bolest
Text je převážně psán anglicky, což samo o sobě překvapilo historiky. A místo čistě osobních vzkazů přináší ostrou reflexi doby: kritiku nevzdělanosti, varování před nacionalismem a připomínku, že soužití s menšinami je podmínkou přežití. Nechybí ani konkrétní jméno – Masaryk se opřel do Andreje Hlinky, symbolu slovenského klerofašismu.
Dokument nese i nádech lidské prostoty. „Musíte udělat velký funus,“ píše Masaryk, jako by chtěl odlehčit těžkou chvíli. Přesto z řádků vane únava, bolest i vědomí blízkého konce.
Datum plné otazníků
Zpočátku se věřilo, že dopis vznikl v září 1937, těsně před smrtí prezidenta. Analýzy ale ukazují, že mohl být sepsán už o tři roky dříve, v létě 1934. Pokud je to pravda, mění se celé čtení dokumentu: nešlo o poslední slova těsně před smrtí, ale o dlouhodobě promyšlený testament státníka.
Proč dopis čekal skoro století
Obálka byla zapečetěna s pokynem otevřít ji po dvaceti letech. Jenže nakonec se čekalo více než čtyřnásobně déle. Možná proto má odkaz ještě větší váhu. Z řádků promlouvá muž, který věděl, že republika bude zkoušena – a chtěl dát lidem orientační bod i po své smrti.
Reakce a význam dnes
Odborníci upozorňují, že dokument projde ještě detailním zkoumáním. Už teď je ale jasné, že jde o jeden z nejcennějších písemných odkazů české historie.
A tady přichází i můj osobní pohled: když jsem slyšel první slova dopisu – „Jsem nemocný, je to konec, ale neobávám se“ – úplně mi zatrnulo. Čekal jsem spíš strohý politický testament, ale místo toho jsem cítil něco, co působí i po tolika letech: odvahu čelit smrti a zároveň víru, že práce, kterou člověk začal, má pokračovat dál. Přesně tohle je poselství, které bychom si měli připomínat – že každý z nás nese zodpovědnost za to, co bude dál.
Slova Masaryka znějí aktuálně i dnes: pokud lidé zůstanou nevzdělaní a nechají se vést hloupostí či nenávistí, demokracie nemá šanci.
Masarykův vzkaz není jen relikvií z minulosti. Je zrcadlem, do kterého se máme podívat právě teď. Dokážeme pokračovat v práci, o níž mluvil? A máme dnes stejně pevnou víru v budoucnost, jakou měl on – tváří v tvář smrti?
Zdroje:
https://irozhlas.cz/zpravy-domov/zive-otevreni-tajemne-obalky-tgm_2509181000_nel
https://prazska.drbna.cz/zpravy/18067-jestlize-jsou-lide-nevzdelani-a-hloupi-nemuzete-toho-moc-udelat-napsal-masaryk-v-odtajnenem-dopisu.html
https://echo24.cz/a/H7Bs6/denik-zpravy-domov-tgm-dopis-otevreni-overeni-pravosti
