Článek
Když se hlas zlomí, není to náhoda
Ranní show běží dál… ale tentokrát bez jednoho z lidí, kteří ji tvořili třicet let. Patrik Hezucký chyběl, a do studia se rozlilo ticho, které ani Leoš Mareš nedokázal udržet pod kontrolou. Ten hlas, co se mu v přímém přenosu zlomil, nebyl póza. Byl to strach.
Patrik mizí před očima. A on sám neví proč
Zdroje potvrzují jen fakta: velký úbytek svalové hmoty, rychlé hubnutí, problémy s chůzí, invalidní vozík, změna hlasu způsobená oslabením břišních svalů. A jedna věta, která mě osobně zamrazila:
„Netuším, proč tu svalovou ztrátu mám.“
Tohle už není obyčejná nemoc, kterou člověk odnese po třech týdnech antibiotik. To je stav, který bere sílu, vzduch i jistotu.
Tihle dva spolu nejsou jen kolegové
Jsou jako bráchové, co spolu zestárli v přímém přenosu.
Dvaadvacet let bok po boku. Stejné studio, stejné ráno, stejný humor, podobné chyby i stejné vítězství. Leoš Mareš sám několikrát řekl, že bez Patrika by zněl v rádiu „napůl prázdnej“. A Hezucký to měl stejně – jeden doplňuje druhého, jako kdyby se jejich hlasy rodily ze stejného mikrofonu.
Takové pouto nevymyslíš. To se prostě stane.
A když má jeden z nich problém, ten druhý to cítí v kostech.
Když se Mareš rozplakal…
„Byli jsme u Patrika. Bylo to hezké. Domeček přetékal štěstím,“ řekl Mareš ve vysílání. A pak přišla Marta Kubišová a její Modlitba pro Martu. Najednou už nešlo vysílat. Jen dýchat. A ani to nešlo snadno. Jeden z posluchačů řekl do éteru: „Patriku, bojuj.“
Mareš už jen děkoval. A utíral si oči.
A nedivím se, že byl Mareš dojatý
Z jeho hlasu bylo cítit něco, co člověk pozná až v okamžiku, kdy se bojí o někoho, koho zná dvacet let každé ráno. Ta návštěva u Patrika doma, to tiché prostředí, děti, chlebíčky na stole… to nejsou kulisy běžného nachlazení.
Neříkáme diagnózu. Nevíme ji.
Ale z vlastní zkušenosti vím, že když se o člověka začne bát někdo, kdo s ním prožil půl života, má to jiný zvuk. Tohle nebyl sentiment. Tohle byla opravdová starost.
Rodina, chlebíčky, nedělní návštěva
A něco, co se nedá říct nahlas.
Muž, který přivezl Hezuckým chlebíčky, to vystihl: „Bylo tam cítit teplo a klid.“
Tak to totiž bývá.
Když má člověk strach o zdraví, drží se každé drobnosti. Rodiny. Dětí. Smíchu v kuchyni. Teplého světla v chalupě.
A najednou to nejdůležitější není rádio. Ani poslechovost. Je to židle vedle vás. A člověk, který na ní sedí.
A pak jedna zpráva:
„Je mu lépe.“
Psala ji jeho žena. Tichá, opatrná naděje.
Možná je opravdu lépe. Možná se to stabilizuje. Možná se začne blýskat na lepší dny.
Ale každý, kdo někdy něco podobného zažil, ví, že „lépe“ je křehké slovo.
A že boj ještě neskončil.
A možná právě proto to dnes rezonuje tak silně.
Protože tady nejde o rádio, o show ani o slavné jméno. Jde o dva muže, kteří spolu prožili téměř polovinu pracovního života.
Jeden stojí v éteru, druhý sedí doma.
A oba vědí, že kdyby se role otočily, stáli by při sobě úplně stejně.
Ať už lékaři zjistí cokoli, jedno je jisté:
Patrik Hezucký tenhle boj nevede sám.
A někdy je právě tohle v nejtěžší chvíli víc než všechny diagnózy světa.
* * *
Děkuji za každé srdíčko i komentář. Pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu a našel lidi, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak, můžete mi symbolicky poslat nějakou kačku přes tlačítko „Podpořte autora“. Děkuji moc, David
Zdroje:
extra.cz/bolestiva-ranni-show-bez-patrika-hezuckeho-leos-mares-neudrzel-slzy-12f59
idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/patrik-hezucky-moderator-invalidni-vozik-ubytek-svalu-hubnuti.A251107_093820_lidicky_sub
tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/633373-znamy-cesky-moderator-ma-vazny-zdravotni-problem-skoncil-na-vozicku
