Článek
Druhá strana listopadu
Každý rok si na Národní třídě připomínáme svobodu. Zapalujeme svíčky, posloucháme projevy, sdílíme fotky. Ale když se rozhlédnu kolem sebe – a hlavně dovnitř sebe – nedá mi to klid. Svoboda totiž není jen slovo z roku 1989. Svoboda je i to, jestli máš na nájem, jestli zaplatíš léky a jestli tě jedna nemoc neposadí na chodník. A tohle už nejde obejít.
Realita, o které se nemluví nahlas
Data říkají jasně: kolem milionu Čechů žije v příjmové chudobě. Ne na okraji společnosti, ale úplně mezi námi – v bytě vedle, v kanceláři naproti, v rodinách, které pracují a snaží se nezlomit. A další velký kus národa jede na doraz. Všechno je na hraně: výplata, účty, energie, každý neočekávaný výdaj. Není to stigma. Je to stav země.
Třetina lidí bez rezervy
Výzkumy ukazují, že třetina domácností nemá žádnou nebo jen minimální finanční rezervu. Nejde o výjimečné příběhy. Je to normální český život. Stačí jedna nemoc, jedna výpověď, jedna porouchaná pračka – a z běžného měsíce je náraz do zdi. To není selhání lidí. To je realita cen bydlení a platů, které to nestíhají.
Od výplaty k výplatě jako nový normál
Sociolog Daniel Prokop to popsal přesně: velká část domácností žije v nestabilní zóně. Příjmy a výdaje se sotva potkají. Úspory? Na pár týdnů. V extrémní nouzi je kolem 15 % lidí. A co je zásadní: většina z nich pracuje. Žádná lenost. Žádné „nechtějí dělat“. Jen Rovnice, která nevychází.
Milion pracujících, kteří se bojí složenek
Podle analytiků má až 60 % zaměstnanců problém vyjít s příjmem. Zhruba čtvrtina z nich je ve vážných finančních potížích. Jde o pracující lidi, kteří si večer u stolu tiše počítají, co si můžou dovolit a co už ne. V zemi, která slaví 17. listopad jako symbol svobody, je tohle nepříjemná pravda. Ale pravda.
A teď ta nepopulární část: ne každý umí žít ve svobodě
Psychiatr Radkin Honzák kdysi řekl, že zhruba 80 % lidí jsou „ovečky“ – ti, kteří vždycky půjdou za leaderem. Ne proto, že by byli slabí. Ale proto, že člověk je tvor, který potřebuje směr. A právě proto část národa odmítá mluvit o chudobě. Čeká, až jim někdo zvenčí řekne, jak si to mají přebrat. A tady říkám nahlas: nečekejte. Zvedněte hlavu. Podívejte se kolem sebe. Řekněte si to sami.
Pamětníci – a ano, já mezi ně patřím – vidí svět jinak
Pamatujeme dobu, kdy bydlení neznamenalo ruletu. Kdy práce byla jistota. Kdy propad do nouze byl výjimečný. A právě proto často neumíme pochopit dnešní realitu: že nájem spolyká polovinu výplaty, že i když makáš, pořád to nestačí, že ekonomická jistota zmizela tak tiše, že jsme si toho málem nevšimli. Je fér to přiznat.
17. listopad není jen o svobodě, ale o důstojnosti
Svoboda je krásné slovo. Ale pokud končí u hranice nájmu, není úplná. Pokud ji člověk prožívá ve strachu z další složenky, nestojí pevně, stojí na špičkách. A to je pravda, která se do televizních záběrů nehodí. Chudoba je tichá. Nevidíme ji na pietách. Vidíme ji v ledničkách, ve výplatních páskách, v nočních úzkostech. To je ten druhý 17. listopad.
Otázka, která by měla zaznít nahlas
Chceme svobodnou zemi jen pro ty, kteří to zvládnou? Nebo pro všechny?
Protože svoboda bez důstojnosti je polovičatá. A jestli má mít 17. listopad nějaký další smysl, pak tenhle: začít si konečně všímat lidí, kteří dnes stojí na hraně. Tiše. Bez davů. Bez klíčů nad hlavou.
A najít řešení pro všechny, kdo pracují nebo pracovat chtějí.
* * *
Děkuji za každé srdíčko i komentář, pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu a našel lidi, kterým může něco říct.
A pokud chcete podpořit čas a energii, kterou jsem věnoval tomuto článku, můžete mi zaslat symbolickou korunu přes tlačítko Podpořte autora.
Děkuji, David
Zdroje:
csu.gov.cz/produkty/ohrozeni-prijmovou-chudobou-vzrostlo-u-domacnosti-s-detmi-seniori-si-polepsili
csu.gov.cz/zivotni-podminky-domacnosti-eusilc?pocet=10&start=0&podskupiny=161&razeni=-datumVydani
www.e15.cz/nazory-a-analyzy/zchudneme-ale-kazdy-jinak-pise-hlavni-ekonom-ceske-sporitelny-david-navratil-1389645
ekonom.cz/c1-67236200-daniel-prokop-ctvrtinu-ceskych-domacnosti-ohrozuje-chudoba-nebo-uz-do-ni-spadly
