Článek
Nikdy jsem nevěřil, že se mi jednou zastaví svět u obyčejného videa s jitrnicí. A stalo se.
Jako bývalý řezník mám svět naučený nazírat skrz ruce. Skrz řemeslo, pot a přesnost.
Vždycky mě zajímalo, jak kdo plní, řeže, krájí. To je moje řeč. Moje paměť. Moje minulost.
A najednou scrolluju Instagramem.
Vidím Laďku Něrgešovou, jak plní jitrnici.
A přesto — tentokrát jsem se nedíval na jitrnici ani vteřinu.
Moje oči zůstaly viset na její hlavě.
Na té dlouhé kulaté jizvě na předku hlavy.
A do těla se mi vlila vlna lítosti. Taková ta tichá, která člověka dovede posadit na židli, i když to před sekundou vůbec nečekal.
A v ten moment jsem pochopil, jak rychle se člověk zlomí, když se život dotkne přímo lebky.
Bez varování.
Bez možnosti se připravit.
Jsou chvíle, kdy vám dojde, jak křehký život opravdu je.
Ona tam stála. Smála se. Pracovala.
A přitom na sobě nesla stopu něčeho, co by většinu lidí položilo.
Člověk často přehlédne bolest jiných, protože je schovaná.
Ale některé bolesti se schovat nedají.
Některé se prostě zapíšou do kůže.
A pak přišly ty věty, které už nepatří do televize nebo bulváru. Patří do lidské blízkosti.
Když Laďka o své operaci mluvila, bylo v tom všechno. Strach. Křehkost. Pravda.
„To je asi divný, co teď řeknu? Já mám strašnej strach, protože když vám vyndají takhle velkej kus mozku, tak mám pocit, že to nezvládnu.“
A jinde dodala větu, která ukazuje, že se nevzdává, ale zároveň nežije v iluzi:
„Zpět do pořadu Showtime na Primě jsem se nevrátila proto, že už jsem zdravá. Ale proto, že i při léčbě se zatím cítím dobře a chyběli mi diváci i kolegové.“
A média o ní napsala věc, při které se člověku stáhne hrdlo:
„Po náročné operaci mozku jí zůstala výrazná jizva… kterou se však rozhodla nezakrývat.“
Tahle žena nic nepředstírá.
Nic nefiltruje.
Nic nepřikrašluje.
A právě to z ní dělá jednu z těch lidí, na které se nezapomíná.
Jizva není ostuda. Jizva je mapa.
Mapa toho, co jsme přežili.
Mapa míst, kde jsme se rozpadli, ale zase se složili.
Mapa, která patří jen tomu, kdo ji nosí.
A když ji Laďka ukázala, neřekla tím „tady se podívejte“.
Řekla tím: „Tohle jsem zvládla. A žiju dál.“
A to je víc než jakýkoliv pozitivní status na sociálních sítích.
Nikdo z nás nevidí do cizích bolestí.
Ale některé jizvy mluví za všechny.
A já jí přeju jediné.
Aby se jí uzdravování nezadrhlo nikde po cestě.
Aby měla kolem sebe lidi, kteří unesou i ticho.
Aby mohla být obyčejně slabá, když potřebuje.
Aby měla dny, kdy se zapomene, že nějaká jizva vůbec existuje.
A hlavně — aby nemusela být statečná o ani den déle, než je nutné.
Laďka Něrgešová plní jitrnice
* * *
Díky za každé srdíčko i komentář. Pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu a našel lidi, kterým může něco říct.
A pokud chcete podpořit čas a energii, kterou jsem věnoval tomuhle článku, můžete mě třeba symbolicky podpořit přes tlačítko „Podpořte autora“.
Děkuju ze ❤️.
David Řezník
Zdroje:
„Bojovnice Laďka Něrgešová odhalila následky operace hlavy. Obří jizva po náročném zákroku.“ Extra.cz.
„Laďka Něrgešová z obří jizvy na hlavě udělala přednost a dokazuje, že i nemocná žena může být sexy a vypadat skvěle.“ Centrum.cz.
„Nemocná Laďka Něrgešová sundala ve vysílání paruku a ukázala jizvu po operaci.“ Frekvence 1.
„Laďka Něrgešová (49) hlásí návrat: První rozhovor po operaci mozku!“ Blesk.cz.
„Vážně nemocná Něrgešová ukázala krutou realitu léčby: Sdílela video přímo z chemoterapie.“ Extra.cz.
