Článek
Pavel Novotný, starosta Řeporyjí a milovník provokací, si opět posunul laťku. Tentokrát se rozhodl, že když už půjde na tři měsíce do vězení, stane se rovnou českým mučedníkem. Jak to vyjádřil? Jednoduše. „Každej pořádnej prezident seděl!“ prohlásil sebevědomě. Tak se na to podívejme.
Kdo opravdu seděl a kdo ne?
Podle Novotného má vězení jaksi noblesu a prestiž, protože „každej pořádnej prezident seděl“. Jenže realita je o něco komplikovanější:
Václav Havel: Ano, seděl. Dokonce několikrát. Ale za co? Za boj za svobodu slova a lidská práva. Nebyl vulgární ani neútočil na moderátorky.
Václav Klaus: Neseděl. Ne proto, že by se mu to nehodilo, ale zkrátka nespáchal žádný trestný čin.
Miloš Zeman: Neseděl. Někdy to možná vypadalo, že by si pár měsíců odpočinku zasloužil, ale vězení se mu vyhnulo.
Petr Pavel: Neseděl. Generál, který se postavil výzvám, ale vězení mezi nimi nebylo.
Takže Pavle, buďme upřímní – z českých prezidentů seděl jen Havel. A ten k tomu měl trochu jiný důvod než sprosté nadávky nebo výtržnictví.
Pavel Novotný: Mučedník s klíčem od hospody
Novotný si zjevně myslí, že vězení z něj udělá něco jako moderního Havla. Chce vypadat jako člověk, který trpí za pravdu. Ale místo toho to spíš vypadá, jako kdyby se chtěl přivést do vězení schválně, aby mohl říkat, že má něco společného s ikonou české demokracie.
Jenomže když už chceš být mučedník, měl bys mít nějaký vyšší cíl než posílání urážek po internetu. Havel šel do vězení za myšlenky, které měnily svět. Novotný jde do vězení, protože si plete hranici mezi svobodou slova a veřejným hulvátstvím.
Jak to tedy je?
Pokud má Novotný pocit, že mu vězení přidá na vážnosti a bude vnímán jako politický vězeň, asi nepochopil, proč si lidé Václava Havla vážili. Havel si svá léta v base odseděl s hlavou vztyčenou, zatímco Novotný to spíš bere jako marketingový tah na vlastní ego.
Pokud má někdo problém s tím, že jsem Pavla Novotného označil za hyenu veřejného prostoru, možná by si měl vzpomenout na pár konkrétních příkladů. Třeba na to, co provedl Ivetě Bartošové, jak se vyjadřoval o Aničce Slováčkové nebo co všechno prováděl během své „kariéry“ bulvárního bijce. V tu chvíli není potřeba hledat žádné ospravedlnění – prostě to sedí. A jestli někomu vadí, že to říkám nahlas, je to jeho problém, ne můj.
David Řezník Švarc
