Článek
Více než 100 let leželi na dně moře
Představte si ten okamžik: potápěči se vynoří z hlubin Egejského moře a v rukou drží předměty, kterých se nikdo nedotkl víc než sto let. Stříbrné podnosy, zvon, dalekohled, dokonce keramické dlaždice z kdysi luxusních lázní. Věci, které na palubě Britannicu obklopovaly vojáky, sestry a posádku během první světové války.
A pak přijde zjištění: žádná aukce, žádné miliony. Poklady se neprodají, protože patří státu. To, co by v dražební síni lámalo rekordy, končí v depozitáři řeckého ministerstva kultury. Peníze nedostane nikdo.
Zkáza lodi přišla rychle
Britannic – méně slavná, ale o to dramatičtější sestra Titanicu. Stejná stavba, stejný sen o největší lodi světa. Původně měla převážet cestující přes Atlantik, ale vypukla válka a osud se změnil. Loď přestavěli na nemocniční kolos, který měl zachraňovat životy.
Jenže 21. listopadu 1916 narazila u řeckého ostrova Kea na minu. Zkáza přišla rychle: za 55 minut byl gigant na dně. Z 1 060 lidí na palubě většina přežila. Třicet ale zemřelo – a nejkrutější bylo, že jejich záchranné čluny semlely obří vrtule, které se stále točily.
Loď, která měla přinášet naději, skončila jako hrob.
Poprvé v historii spatřily některé artefakty světlo světa
„Bylo to poprvé, co jsme z Britannicu skutečně přinesli něco zpět,“ říkají potápěči, kteří se do hlubin vydali letos v květnu. Jedenáctičlenný tým pracoval v hloubce přes 120 metrů, ve tmě a nebezpečných proudech. Na seznamu měli víc položek, ale vyzvednout šlo jen část – zvon, signální lampu, dalekohled, podnosy z první třídy, umyvadlo z kajuty druhé třídy.
Když držíte v ruce lodní zvon, víte, že na něj kdysi někdo zvonil, aby svolal posádku. Když se díváte skrz zrezivělý dalekohled, vybavíte si muže na stráži, který s ním pátral po nepříteli. Ty věci nejsou jen kov a porcelán – jsou to kusy lidských příběhů.
Brzy budou vystaveny v novém Muzeu podvodních starožitností v Pireu
A právě proto nejsou na prodej. Všechny předměty musely být odevzdány řeckému ministerstvu kultury a už brzy budou vystaveny v novém Muzeu podvodních starožitností v Pireu, největším přístavu Evropy. Tam si je budou moci prohlédnout tisíce lidí.
Ale přiznejme si – kdyby šly do aukce, padaly by částky, ze kterých se točí hlava. Stačí se podívat na Titanic. Hodinky nejbohatšího pasažéra Johna Jacoba Astora se prodaly za víc než 1,1 milionu liber. Housle Wallacea Hartleyho, kapelníka, který hrál, když loď klesala ke dnu, stály téměř 900 tisíc liber. A zlaté hodinky darované kapitánovi záchranné lodi Carpathia dokonce překročily 1,5 milionu.
Kdyby se zvon z Britannicu nebo stříbrné podnosy ocitly na stole v Christie’s či Sotheby’s, mluvilo by se o astronomických částkách. Jenže tady žádná aukce nebude.
Symbol místo peněz
A možná je to tak dobře. Peníze zmizí, promrhají se, převedou z účtu na účet. Ale zvon, dalekohled nebo podnos z Britannicu zůstane. Jako memento – připomínka války, lidské odvahy i krutosti osudu.
Moře si vzalo Britannic, ale po století nám vrací příběh. Ne v podobě zlata a bohatství, ale v podobě tichého vzkazu: pamatujte.
Moře nevrací peníze, ale paměť. Poklady z Britannicu nikdo nezpeněží. Budou tu pro všechny – pro ty, kdo chtějí slyšet příběh, a pro ty, kdo věří, že hodnota se neměří jen v milionech.
A co myslíte vy? Měli bychom tyhle předměty vidět jako nedotknutelnou památku, nebo by se mohly vydražit, aby jejich cena ukázala, jak moc si jich vážíme?
Zdroje:
https://www.thesun.co.uk
https://www.businessinsider.com
https://www.thesun.co.uk/money/31764273/gold-watch-captain-titanic-sells-record-breaking-sum
https://en.wikipedia.org/wiki/Wallace_Hartley
https://apnews.com/article/553f1f51da688913379b0d66d0d9ab3e
https://www.cbsnews.com/news/titanic-victims-pocket-watch-letter-ticket-going-on-sale-in-uk
