Článek
Vyjel jsem z benzínky v Jesenici.
Po pár metrech se z motoru ozval klepot. Jel jsem dál, asi 500 metrů, ale ten zvuk nepřestával. Naopak. Zhoršoval se.
Naštěstí jsem stihl odbočit do vedlejší uličky.
A pak už bylo jasno. Z motoru se ozval poslední vzdech. Konec.
Dnes jsme měli pomoct starému pánovi.
Vyplnit žádost o dotaci na nový kotel, odvézt dokumenty, projít s ním postup. Bylo to domluvené, všechno připravené. Jenže jsme zůstali stát.
Známý mechanik, který se na to přijel podívat, jen pokýval hlavou. „Je hotovo,“ řekl.
To auto bylo jako naše ruce.
Pomáhalo nám přestěhovat samoživitelku, odvézt sporák, přivézt deky, zajet za paní, která už nemohla pro léky.
Fungujeme jako spolek Pomoc láskou – bez dotací, bez nároků, bez velkých slov. Jen srdcem, zkušenostmi, tím, co víme a co umíme.
Ale teď nevíme. Nevíme, jak dál.
Máme mini dílničku. Když dovolí čas a síly, něco vyrobíme.
Máme malou dílnu. Děláme, co jde.
Když zdraví dovolí a zrovna se nezhroutí auto, tvoříme. Náramky. Přívěsky. Dřevěné podtácky s nápisy. Znamení zvěrokruhu.
Něco, co potěší, ale taky – upřímně – třeba pomůže.
Zatím jsme nestihli spustit e-shop. Buď nebyly síly, nebo čas. Nebo jsme zrovna sháněli pračku pro rodinu v nouzi.
Ale tyhle věci máme. A jsou připravené.
Dřevěný podtácek z naší dílny. I v těžkých chvílích si umíme udělat prostor pro nadhled a humor.
Uvažujeme o malé aukci. O něčem, co propojí pomoc s laskavostí.
Nebo třeba o tom, že si někdo něco koupí. Ne proto, že by to potřeboval – ale proto, že ví, že se tím dá posunout něčí cesta.
Náš spolek není velký. Ale o to víc je osobní.
Budeme moc rádi, když nám napíšete do komentářů, co by mohlo pomoct.
Tip na pojízdné auto s tažným. Kontakt na někoho, kdo má zkušenost s Doniem. Nebo nápad. Anebo třeba jen slovo podpory.
Někdy je jedna zpráva silnější než plná nádrž.
Děkujeme, že jste to dočetli až sem.
A že třeba právě vy budete ten, díky komu naše pomoc zase vyrazí na cestu. Děkujeme za sdílení.
David Švarc, předseda spolku
