Článek
Když zapomeneš zaplatit popelnice, přijde ti pokuta.
Když neodevzdáš povinné ručení, hrozí ti exekuce.
Ale když zapomeneš letadlo za šestnáct milionů, může ti klidně stát osm let a všichni dělají, že nic.
Tak přesně to se děje v Hradci Králové.
Na letišti stojí stroj Mitsubishi MU-2, který v roce 2017 nouzově přistál kvůli poruše motoru. Na palubě byla ruská pilotka Alexandra Krylova a dva technici. Přistání zvládli, nikomu se nic nestalo. Jenže od té doby se letadlo z Hradce nepohnulo.
„Mysleli jsme, že tu bude pár dní,“ říká správce letiště. „Jenže se neozývali, neplatili, neřešili. A tak to stojí dodnes.“
Dluh? Téměř milion korun.
Majitelé? V Rusku.
Komunikace? Nulová.
Letiště musí letadlo hlídat, plombovat a zapisovat. Každý den. Osm let.
„Každé ráno ho obejdu,“ říká jeden z techniků. „Podívám se, jestli drží plomba, jestli někdo neprolezl plot. Už nám tam jednou zmizela elektronika. Teď už je to rutina.“
Aby toho nebylo málo – letiště patří městu Hradec Králové a provozuje ho společnost Letiště Hradec Králové, s. r. o.
Jinými slovy: účet za hlídání a údržbu platí městská firma, tedy veřejné peníze.
Z původního luxusu za šestnáct milionů se stala hromada hliníku s hodnotou kolem půl milionu.
A tady přichází paradox: české zákony znají institut vydržení.
Kdyby se majitel o věc tři roky nestaral, může se stát majetkem poctivého držitele.
Jenže to by musel někdo chtít tu odpovědnost převzít.
A to se u nás moc nenosí.
„Zvažujeme, že ho prodáme,“ říká správce. „Aspoň bychom pokryli část nákladů.“
Jenže kdo by kupoval letadlo, které neletí?
A tak stojí dál – tichý symbol byrokracie, papírové odvahy a lidské lhostejnosti.
Když stojíš u toho stroje, slyšíš jen vítr, jak hraje na plech. Uvnitř pavučiny, prach a otisky času.
„Kdysi to byl krásnej stroj,“ říká technik. „Teď je to spíš kulisa. Turisti se u toho fotí.“
A já si říkám: možná jsme všichni jako to letadlo.
Někdy přistaneme dřív, než chceme, a pak stojíme na místě. Jen s tím rozdílem, že za nás nikdo neplatí údržbu.
Tak co, nechcete ho?
Vypadá sice unaveně, ale má příběh, který by v televizi nikdo nevymyslel.
A kdyby bylo po mém, dávno by viselo v muzeu s cedulkou:
„Takhle vypadá český paradox.“
Každé srdíčko nebo komentář pomáhá, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu.
A pokud mě chcete podpořit i jinak, využijte tlačítko Podpořte autora –
vaše podpora se promění v další texty, které mají smysl.
David Řezník
Zdroje:
Česká televize – reportáž Vlastimila Weinera, listopad 2025
https://ct24.ceskatelevize.cz
