Článek
Bolest, kterou si neumíme představit
Jako matka, manželka nebo sestra si jen těžko dokážeme představit, že by někdo z našich nejbližších beze stopy zmizel. Jeden okamžik je vše v pořádku a v dalším nastává ticho, které se nedá přehlušit. Telefon nezvoní, zprávy nepřicházejí.
Zmizení není jen fyzická nepřítomnost. Je to prázdnota, která se okamžitě zahnízdí v srdci rodiny. Bezmoc, protože čas běží a odpovědi nepřicházejí. Strach se stává každodenním společníkem a každé cizí číslo na displeji znamená naději – možná právě to je ta zpráva, kterou čekáte.
Když jde o život
V Česku funguje NKMPPD – Národní koordinační mechanismus pátrání po pohřešovaných osobách. Do nejvyšší priority se dostanou jen případy, u nichž hrozí bezprostřední ohrožení života. Ročně jde o 20 až 30 lidí.
V těchto chvílích běží závod s časem. Nasazují se speciální jednotky, pátrací psi, drony i vrtulníky s termovizí. Často se přidávají dobrovolníci, kteří pročesávají lesy, řeky a opuštěné objekty. Někdy se pátrání rozšíří i za hranice, pokud existuje podezření na únos.
2 987 zmizení – a překvapivý výsledek
Podle portálu Prevence kriminality bylo v roce 2023 v ČR pohřešováno 2 987 lidí. A všechny se podařilo najít.
Ne vždy jde o šťastný návrat. Policie uvádí případ seniorky z Pardubicka, která zmizela cestou z nákupu. Po třech dnech hledání ji objevili dobrovolníci v lese, vyčerpanou, ale živou. Podobné příběhy ukazují, jak klíčová je rychlá reakce a spolupráce veřejnosti.
Příběh, který změnil Ameriku
Ve Spojených státech jsou počty pohřešovaných mnohonásobně vyšší. 25. května 1979 zmizel šestiletý Etan Kalil Patz cestou na zastávku školního autobusu. Nikdy se nenašel.
Jeho případ zasáhl celou zemi a přiměl prezidenta Ronalda Reagana, aby v roce 1983 vyhlásil 25. květen Dnem pohřešovaných dětí. Od té doby se tento den připomíná jako symbol naděje i varování.
Za čísly jsou tváře
„2 987 nalezených osob“ může znít jako statistika. Ale každý řádek v policejním protokolu je lidský život – dítě, které uteklo z domova, senior, který zabloudil, nebo člověk v krizi, který potřeboval pomoc.
Tyto příběhy připomínají, že bezpečí není samozřejmost. Bez nasazení policie, veřejnosti a médií by mnohé konce nebyly šťastné.
A co vy? Umíte si představit, že by se někdo z vaší rodiny nevrátil domů?
Zdroje:
preventivniprogramy.cz
Připravila Petra Švarcová
