Článek
Vydávám svůj další článek a bohužel musím konstatovat, že hluboký propad Sparty ještě stále nenašel své dno. Ti z vás, kteří mé články již četli, vědí, že jsem byl pro okamžitou změnu na trenérském postu již před delší dobou. Pojďme si tedy rozebrat jasné argumenty, které po sobotě musí vidět i Friisovi podporovatelé.
Včerejší utkání
Sobotní zápas byl speciální. Samozřejmě teď nehovořím o ostudně předražených vstupenkách, nýbrž o oslavě 131. výročí nejúspěšnějšího českého klubu, tento zápas měl být oslavou Sparty. Na zápas s Teplicemi jsem byl tradičně na svém letitém místě. Také jsem byl plný očekávání, zda se přes reprezentační pauzu něco změnilo a uvidím alespoň trošku obrozenou Spartu. I když se mě již o opaku snažila přesvědčit základní sestava domácích, stále jsem věřil. Po 20 minutách však všem na stadionu, včetně mě, bylo jasné, že Friisova Sparta se již nezmění a vše zůstane stejně špatné. Opět stejné rozestavení, hra bez kreativní myšlenky, bez nápadu, s obrovským počtem chyb, bez zápalu, občas se i zdálo že i bez jasného plánu.
Spartě ve hře chybělo všechno, dělala hrozné chyby, ale co mi nejvíc jako fanouškovi chybělo byl jakýkoliv zápal pro hru a chuť bojovat za Spartu. Z 16 hráčů, kteří zasáhli do hry jsem to viděl pouze u jediného, Lukáše Haraslína. Ten naskočil po svém zranění a na hřišti byl hned vidět, nejen svým fotbalovým uměním, ale také svým zápalem a chutí se rvát za Spartu. Bohužel u ostatních hráčů by zápal nebo bojovnost nenašel ani slavný britský detektiv Sherlock Holmes. Při vší úctě k Teplicím, kdyby včera na Letnou přijel kvalitnější tým, odvezl by si všechny tři body.
Jak jsme se do této situace dostali? Nemá cenu opakovat moje teze z předešlých dvou článků, zmínil bych však ještě tři jiné věci.
Friis neví, co s tím
V sobotu vše započalo již zápasovou nominací. Chápu, že Qazim Laci má za sebou opravdu hodně zápasů a je potřeba mu dodat odpočinek, i když sám Albánec byl proti. Tato možnost se však nabízela v úterý v utkání s Atléticem Madrid, kde ruku na srdce, o nic nepůjde. Friis však dal albánskému středopolaři volno proti Teplicím, což však lze považovat za kardinální chybu, když alternativy na tento post jsou v podobě Kairinena, který je již myšlenkami jinde, stárnoucího Pavelky, který má své nejlepší roky dávno za sebou a také v podobě Sadílka a Solbakkena tedy hráčů, kteří na Spartu nemají a ideální by byl jejich odchod v následujícím přestupovém období.
Druhou obrovskou chybou bylo stažení Haraslína v 65. minutě. Chápu, že po zranění potřebuje rozložit síly, opět se ale dostáváme k tomu, že mohl odpočívat v úterý. Se stáhnutím Haraslína odešly všechny šance Sparty na 3 body.
Třetí chybu vidím v neustálém protežování Victora Olatunjiho. Hroťák mající téměř 100 kg, který nevyhraje jediný osobní souboj, nerozumí si s balonem, nechápe přihrávky spoluhráčů a nejeví zájem o hru. Nevím, proč je útočníkem číslo jedna, pochybuji, zda má vůbec na to být hráčem Sparty.
Nejhorší přestupové období od léta 2017
Tento titul si přestupové období léto 2024 vyslouží po právu. Přišlo pět posil, výkonnostně dva zápasy vyčnívala jedna z nich, ale hezky popořádku. Ross nemá ve Spartě, co dělat, toto hostování nikdy nepochopím, bylo by mi milejší se dívat na mladé sparťany z béčka nebo dorostu než na tohoto dánského stopera. Rrahmani a Krasniqi jsou těžký průměr. Dohromady stáli oba cca 175 milionů korun, ale v naší lize bych za tuto částku našel minimálně 15 lepších hráčů. Imanol a Cobbaut se ukazují jako hráči, které často trápí zranění, přitom právě druhý jmenovaný se zdál jedinou posilou, která se povedla, zatím však strávil ve Spartě víc času u lékařů než na hřišti. To jsou příchody, horší jsou však odchody, respektive to, že se absolutně nenahradili, i když jsme o obou velkých odchodech – Kuchta, Krejčí – věděli dost dlouho dopředu, toto jde za Tomášem Rosickým, jedná se o jeho nejhorší přestupové období.
Anketa
Špatné mentální nastavení
Jak říkal i sám Tomáš Rosický a jak je vidno na hráčích, Sparta měla jasný cíl postoupit a něco uhrát v lize mistrů. Na domácí soutěž nezbyla nejen koncentrace, hlad a motivace, ale hráčům se začala jevit jako jakási podřadná soutěž, kterou odehraje širší kádr. Bohužel se tu ukazuje jako jeden z největších problémů.
Jak dál?
Musí přijít změna, jakákoliv. To už snad dnes vidí všichni. Nejlepším řešením by bylo odvolání celého trenérského štábu. Když v sobotu Friis po tom, co hra a výsledky Sparty stojí za starou bačkoru, přestoupil před novináře a řekl, že jsme hráli dobře a že mu chyběla kvalita ve finální fázi, tak je více než jasné, že s ním nás už nečeká nic dobrého. Do konce podzimu bych Spartu svěřil dvojici Lavička-Loučka a na Tomáši Rosickém by bylo do ledna najít nového hlavního trenéra Sparty. Mohl by tím i ukázat, že je schopný manažer a že Brian Priske nebyl náhoda.
Dále se musí změnit kapitán, nebudu znovu psát to stejné, co už zaznělo, zkrátka musí se změní i tato pozice. Nejlepší by byl Lukáš Haraslín.
Musí přijít i změna v přístupu. Postavit nejhůře 3. místo v lize a vítězství v MOL cupu jako absolutní prioritu. Zejména zápase českého poháru postavit na stejnou důležitost jako finále ligy mistrů, je to nesmírně důležité vyhrát MOL cup, zdá se jediná cesta, jak se dostat příští sezonu do Evropy.
No a nakonec obrovský, ale skutečně obrovský průvan v hráčském kádru. Odejít musí hráči jako Suchomel, Ross, Solbakken, Sadílek, Tuci, Pešek a Pavelka, poslední dva by mohli přejít k B-týmu. Polemizovat by se dalo i o prodeji Vindahla, Krasniqiho, Olatunjiho a Rrahmaniho. A kromě nutného stažení Patrika Vydry z hostování v Mladé Boleslavi je nutné přivádět hráče s dobrým charakterem, kteří se za Spartu budou rvát, nechají na hřišti všechno a samozřejmě s jejich příchodem vzroste i kvalita. Zejména bych se díval po českých a slovenských hráčích, kteří Spartě chybějí anebo po cizincích hrajících naši soutěž. Hráči jako Červ, Tekijaški, Spáčil, Martinec, Uchenna, Šín, Janošek, Ladra, Kušej, Memič nebo Čvančara jsou přinejmenším zajímaví a stáli by alespoň za promyšlení.
Mám však strach, že se nic nezmění, Friis zůstane hlavním koučem a Sparta pojede nadále v současně nastavených kolejích, ovšem tentokrát už bude Sparta ve vlaku jedoucím z kopce bez brzd. Situace je velmi vážná a nyní musí ukázat Tomáš Rosický své manažerské schopnosti a potvrdit, že volba Priskeho nebyla náhoda. Setrvání Friise přinese Spartě obrovské problémy a dostane ji na kolena. Obávám se však, že Rosický nezmění, stejně jako Friis, vůbec nic.
Sparta Praha!
