Článek
Martin mířil na místo setkání, jak bylo jeho „dobrým“ zvykem, s desetiminutovým zpožděním. Na dochvilnost si stejně jako na slušné vychování, pravdomluvnost nebo společenské konvence nikdy moc nepotrpěl. Přesto nebo právě proto životem proplouval s nonšalancí rošťáckého hajzlíka. Ženy mu padaly k nohám a muži otvírali peněženky, aby investovali do jeho spekulativních kšeftů. Na oplátku jim dával rozkoš a love.
Oproti tomu jeho nejlepší kamarád Kuba byl z jiného těsta. Celý život se držel při zemi. Nevyčníval, nepoutal pozornost, ale vždy byl připravený Martinovi podat pomocnou ruku. Na rozdíl od něj pocházel ze stabilní, ekonomicky zajištěné rodiny a vyvrhel Martin byl pro něj jako adoptivní bratr. Posledních pár let se ovšem vídali spíše sporadicky, a navíc tajně. Kubova exmanželka Jana ho nemohla ani cítit, a proto jí musel slíbit, že veškeré vazby s Martinem zpřetrhá. Vždy když se na tajňačku sešli, měl výčitky svědomí a pocit jako by své ženě zahýbal s milenkou. Teď půl roku po rozvodu už mu to přišlo směšné a těšil se, až příteli sdělí novinky ze svého soukromí. Tedy těšil se na tu první várku informací, ta druhá část, která měla přijít až budou mít v krvi nějaké to promile, ho naplňovala nervozitou. Krásná černovlasá servírka s výrazným tetováním na rameni na něj povzbudivě mrkla a on jí naznačil, že si dá další pivo.
Nikdy jsem ho o nic nežádal, rekapituloval si v duchu Kuba. No, vlastně jednou, opravil se. Před 28 lety, když jsme byli prvně na diskotéce, jsem po něm chtěl, aby mi slíbil, že nebude souložit s tou o generaci starší barmankou, která měla pochybnou pověst a nepochybně i všechny nám známé pohlavní choroby. Stejně mé přání nevyslyšel. Zato on mou neschopnost říci ne využíval s železnou pravidelností. To já kvůli němu lhal učitelkám, rodičům a Policii. Ode mě obšlehnul všechny písemky. A když jsme pak měli rozdělenou hodinu, nahrával jsem mu diktáty na kazeťák, aby v nich mohl následně excelovat.
„Kubo Kubikulo!“ zvolal rozverně Martin, jen co stanul ve dveřích do hospody. Tímto entrée (antré) vzbudil pozornost všech přísedících, žen nevnímaje. Vždycky byl jak velká voda. Martin byl Kubovým Barbuchou a ten vždy trnul, co zase provede.
„Ahoj Martine,“ vstal a přivítal přítele, o poznání méně hlasitěji, stiskem ruky.
„Vítám tě doma,“ dodal ještě, poté co se usadili ke stolu.
„Dneska žádný schovávačky, dvě rychlá pivka a domů?“ ujišťoval se Martin.
Kuba mu ukázal prsteníček bez prstenu, „vždyť jsem ti psal, že jsem šťastně rozvedenej. Zatímco ty se flákáš po světě, moje manželství šlo do kopru. Už víc jak rok jsme od sebe a před šesti měsíci nás rozvedli.“
„A kde teď bydlíš?“ zajímalo Martina. Z těch nemnoha mailových zpráv, které si vyměnili, zatímco on „dobýval“ Ameriku, rozhodně nebyl moudrý. Kuba byl reinkarnací Mirka Dušína a tehdy bral rozpad manželství jako životní prohru. Martin se teď tváří v tvář příteli nemohl zbavit dojmu, že proti němu sedí někdo úplně jiný. Nový Jakub, vyrovnaný, sebevědomý, šťastný.
„Představ si, že v pětačtyřiceti letech jsem zase ve svém dětském pokojíčku,“ přiznal, „ale ne nadlouho, stavíme barák a budu se ženit.“
Martin vyprskl právě pozřené pivo před sebe na stůl. V mžiku u nich byla servírka s hadrem. Na levém předloktí měla vytetované Carpe, na pravém Diem.
S ní bych si užíval ve dne i v noci, pomyslel si v duchu Martin, a jak se tak skláněla nad stolem, zkoumal zálibně její křivky. Nádherná pevná ňadra se jí drala ze tmavě zeleného tílka, které barevně ladilo s ubrusy na stole. Černá barva jejích plátěných tříčtvrtečních kalhot zase barevně ladila s jeho rozpoložením. Poslední investice se mu moc nevyvedly a věřitelům pomalu docházela trpělivost. Takže ta jeho proklamovaná návštěva staré vlasti byla ve skutečnosti zběsilým útěkem.
Martin se mírně naklonil do strany, protože přes ty ňadra neviděl na Kubu, „říkal jsi, že se budeš ženit? Jsi normální?“ Nečekajíc na odpověď, pokračoval směrem k servírce, „slečno, co byste mu na to řekla?“
„Že gratuluji,“ usmála se servírka, sbalila si fidlátka a šla se věnovat dalším hostům. Při jejím odchodu zahlédl další kérky, na kotníku další zřejmě latinský nápis a růži na lýtku.
„Pěkná Omalovánka, co?“ mrkl na Kubu a pak si uvědomil, že on plane pro jinou růžičku.
„Co je vlastně zač ta … vždyť já ani nevím, jak se jmenuje?“ rozčílil se Martin. Kuba chodil s Janou od patnácti let a jeho nikdy nepřestalo vytáčet, jak s ním zametá. On tedy dělal se svými milostnými protějšky to samé, ale u něj to bylo něco úplně jiného. Protože byl chlap, namlouval si. Z Kuby se během několika let stal ukázkový podpantoflák. Janička sem, Janička tam, ale když Janička … blablabla.
„Marie, jmenuje se Marie,“ odpověděl Kuba, „a moc by pro nás znamenalo, kdybys mi šel za svědka.“
„A nerozmyslíš si to?“ zapochyboval Martin, jelikož před 20 lety už podobnou situaci zažil. Nevěstě nezapadal do koncepce, a tak byl na poslední chvíli vyměněn a jeho místo za ženichem zaujal Janin bratr Jan.
„Myslíš tu svatbu nebo výběr svědka?“ zažertoval hořce Kuba. „Marie je jiná, ubezpečoval Martina vzápětí, že žádné déja vu nehrozí, „a navíc nemá bratra.“
„Tak mi ji alespoň popiš, jak vypadá, jak jste se seznámili, ukaž fotku?
„Fotku ti bohužel neukážu,“ ukázal mu na vysvětlenou starý tlačítkový mobil pro seniory, „ale bude se ti líbit, je hrozně hodná.“
Takže ošklivá a nudná, dosadil si v duchu Martin, ale pak se zastyděl a kvůli příteli byl rád, že má alespoň někoho, kdo s ním nevyjebe.
Po Martinově kapitulaci „tak já ti to teda odsvědčím,“ žvanili o všem možném a vzpomínali na staré časy. A jak se tak podvečer překlápěl v noc a oni do sebe překlopili několik škopků piva a panáků tequily, rozhoupal se Kuba k dotazu a prosbě číslo dvě.
„Víš Marťas … Marie by chtěla miminko,“ začal hodně zeširoka.
„A v čem je problém, tak jí ho udělej,“ Martin nechápal, kam Kuba míří.
„Problém je, že jsem neplodnej,“ přiznal barvu Kuba.
„Co to kecáš …“ máchal zakalenou hlavou Martin, „a co malej Kuba, kolik už mu dneska vlastně je?“
„Osmnáct … řeknu ti to takhle … Kuba nemá jméno po otci … tedy genetickém.“
Martin opět vyprskl právě pozřené pivo na stůl. „Cože?“ otíral si mokrou bradu do rukávu košile. Kuba si uvědomil, že pro příště by měl své odpovědi lépe načasovat.
„Hergot chlape, umíte vy vůbec pít?“ kroutila nevěřícně hlavou černovláska, když podruhé utírala mokrý stůl. „Dám vám sem čistej ubrus, tak se snažte ho nezadělat,“ dodala na oko smířlivěji. Až teď když k němu stála čelem a on výjimečně neskenoval její poprsí, si konečně pozorně prohlédnul tetování na jejím levém rameni. Obličej krásné ženy, která měla místo úst ostnatý drát.
„A tys to věděl?“ vrátil se k tématu kukaččího mláděte v hnízdě.
„Neměl jsem tušení,“ přiznal Kuba, „ale pro mě ani pro něj se nic nemění, vždycky budu jeho táta.“
Martin vstřebával tu šokující informaci a pozvolna mu docházelo, co po něm Kuba vlastně chce. „Takže ty po mě chceš, abych daroval sperma tvojí ženě?“
„Ne,“ vyváděl ho z omylu Kuba, „umělý oplodnění už jsme zkoušeli, takže tentokrát bychom zvolili klasickou cestu.“
„Jako … že bych …“ valil šokovaně bulvy Martin a začal se rozhlížet kolem sebe, „to je skrytá kamera, nějakej fórek, co?“ odhalil tok svých myšlenek.
„Ne, myslím to s tím … stvořením nového života smrtelně vážně,“ šlapal si lehce na jazyk Kuba, „viď, že mi s tím píchneš?“
„Sorry kámo, ale to fakt nejde. Nejde o to, že bych měl problém se vyspat s nějakou ženou, ale já se celej život snažím tady nezanechat žádný genetický odkaz … a navíc nevěřím, že bys to ustál, nakonec by se to obrátilo proti mně a začal bys mě nenávidět.“
„Neboj se, já tě nebudu nenávidět. Budu ti vděčnej, i kdyby se to nepovedlo.“
V tomto duchu dohadování pokračovali dalších zhruba patnáct minut, a tak když už Martin nevěděl kudy kam, dostal ďábelský nápad.
„Dobře, udělám to,“ přijal nabídku k oplodnění budoucí ženy svého nejlepšího přítele, „ale ty do toho půjdeš se mnou.“ Byl si na 100% jistý, že Kuba couvne.
„Tak jo,“ překvapil Kuba, „ale žádný křížení mečů.“
„Počkej, počkej, počkej …“ brzdil jeho nadšení Martin, „chceš mi říct, že ty největší stydlín jakýho znám, bys dal švédskou trojku?“
„Proč ne, když je to pro dobrou věc,“ tvářil se stále stejně bezstarostně a odhodlaně Kuba.
„Tak si to vyzkoušíme nanečisto,“ ponoukal ho Martin.
„Jak nanečisto?“
„S nějakou jinou ženou.“
„To je ale nevěra,“ bránil se Kuba.
„Není, když je to pro dobrou věc,“ oponoval Martin, „navíc když to stihneme před svatbou, tak se to jako nevěra nepočítá.“
„A na to si přišel jak?“
„To jsou jasně daný pravidla. Mezinárodní úmluva o ochraně ohrožených druhů. Nevěra to není když …“ započal přednášku a počítal na prstech, „je ošklivá, když jsi byl tak opilej, že si to nepamatuješ, když je to zezadu, když je to s kondomem, když je to v jiným okrese, když je to někdo z její rodiny, když …“
„Není těch, když nějak moc?“ žasl Kuba nad jeho morální benevolencí.
„Já si ty pravidla nevymyslel, a navíc nejsme ještě ani v půlce. Chci si být jenom jistej, že necouvneš a nevyměkneš,“ dušoval se Martin.
„Ale s kým,“ zašeptal Kuba a Martinovi došlo, že co se týče trojky, tak je pro všemi deseti.
„Co profesionálku?“ navrhnul Martin.
„Přece za to nebudeme platit,“ ohradil se dotčeně Kuba.
„Mám kamarádku, ta by nám dala se slevou, dva za cenu jednoho.“ Martin nečekal na Kubovo vyjádření a ihned vytočil její číslo. Kuba myslel, že se během jejich licitace o ceně hanbou propadne. Hospoda už sice byla poloprázdná, ale ti hosté, co tu zbyli, ztichli a pobaveně sledovali, jak přechází po uličce mezi stoly a dohaduje podmínky kontraktu.
„Tak máme štěstí, říkala, že je sice sedřená, protože toho má po kokot, ale ze starý známosti to pro mě udělá.“
„Jak moc je to stará známost?“ pojal podezření Kuba, „nebo víš co, nechci to vědět, do tohohle já prostě nejdu.“
„Můžu vám ještě něco nabídnout, než zavřeme krám?“ zjevila se před nimi černovláska.
„Dvě piva a tři tequily, pokud si dáte s námi?“ nahodil úsměv a la George Clooney Martin.
„Já jsem spíš na vodku, ale že jste to vy …“ pravila tajnosnubně.
Netrvalo dlouho a v hospodě už zůstali jen oni tři. Kuba s Martinem pomohli Omalovánce zvednout židle a ta si poté co vytřela podlahu, sedla si k nim.
„Mimochodem já jsem Anna,“ představila se a připili si na tykání.
„Tak jste sehnali, co jste potřebovali?“
Oba na ni upřeli tázavý pohled. Ví snad, že shání ženu do trojky nanečisto?
„Předpokládám, že když se Kuba žení, ty jsi sháněl nějakou striptérku? Telefonoval jsi hrozně nahlas,“ dodala na vysvětlenou.
„Ne, kdepak striptérku,“ hájil se dotčeně Kuba, „já nejsem zvědavej na nějakou cizí nahou ženskou,“ dušoval se.
„Jo, nešlo o striptérku, sháněli jsme holku do trojky,“ vysvětlil jí nedorozumění Martin.
„Pokrok nezastavíš,“ žasla Anna, „co by na to řekla slečna budoucí nevěsta?“
„No právě kvůli ní to všechno chceme podstoupit,“ snažil se jí vysvětlit Kuba.
„Šťastná to žena, jistě to ocení,“ kroutila nevěřícně hlavou Anna.
Martin si uvědomil, že to, co hledají, mají možná celý večer před očima a začal Anně vysvětlovat, jak se věci mají. Samozřejmě v tom svém vyprávění byl on ten největší klaďas, který se obětuje pro přítele.
„Takže nezištná pomoc v nouzi nejvyšší, jo?“ měla i nadále pochybnosti.
„Popravdě mu těch trojek dlužím mraky,“ přiznal se Martin, „Kuba je jak můj brácha, bez něj bych nebyl nic. Vždyť já bych bez něj ani neodmaturoval,“ vzpomněl si.
„Doučoval tě?“
„Ne, zašil jsem si do rukávu saka nasluchátko a on mi, zatímco jsem byl na potítku, diktoval ze záchodu odpovědi.“
Anně se líbilo, že narovinu vyložil karty na stůl. (Byla tam jedna královna a dvoje spodky, co by nejraději sklouzly ke kotníkům).
„Dáme ještě panáčka a půjdeme do postele?“ navrhl Kuba, který byl posledních několik minut zamlklý.
Anna se zvedla a za drahnou? chvíli přinesla tác a na něm tři panáky tequily, dvě kávy a dvě sklenice vody. K jejich překvapení panáky postavila před sebe a zbytek tekutin přistál před nimi.
„To bude nějaká mejlka, ne?“ domáhal se vysvětlení Martin. „Kuba říkal, že dopijeme a půjdeme do postele.“
„No právě, nemůžete jít do švédské trojky nalití jak Dáni.“
„Počkej, počkej, počkej …“ vzpamatovával se z počátečního šoku Martin, „chceš tím říct, že ty a my?“
„Když je to pro dobrou věc,“ kopla do sebe panáka se skořicí a zakousla se do pomeranče, „mám nahoře pokoj, není to žádný luxus … teda samozřejmě jestli máte zájem? Nenutím vás.“
„To jako vážně?“ ujišťoval se Kuba, „já bych nerad, aby ses cítila zneužitá.“
„No, tak já zas doufám, že se přesně takhle cejtit budu,“ vykouzlila vyzývavý úsměv.
Její přímočarost a pragmatičnost byla lehce šokující, ale když si dali dvě a dvě dohromady, došlo jim, že nikoho lepšího do trojky ani sehnat nemůžou.
Když se později Anna v pokoji svlékala, odhalila i další svá tetování. Jako třeba J vytetované na bedrech, které vykukovalo z pod lemu černých kalhotek. J jako jebat, napadlo ihned Martina. Jo, kdyby jen věděl, co to J znamená. Samozřejmě Vás nebudu unavovat detailním popisem onoho chlípného aktu, kdy se tři chtíčem zmítaná těla spojila v jednu překvapivě funkční symbiózu. Kuba s Martinem parazitovali na Omalovánce až do ranního kuropění. Martin to všechno vnímal jako v mlze či krásném snu. V hlavě měl vymeteno, jako kdyby mu ulítly včely, a tak vzdor svým zásadám vůbec nepomyslel na ochranu před možným opylením. Oproti tomu Kuba své slepé náboje pálil bez ostychu. Můžu Vás ovšem ujistit, že ani náhodou to nevypadalo jako scéna vystřižená z pornofilmu. Koordinace jejich vzájemných pohybů postrádala nacvičenou ladnost. Občas se vyskytla i hluchá místa, která by zkušený režisér ve střižně nechal odstranit. A to už vůbec nemluvím o tom, jak se potili, lapali po dechu nebo se dokonce museli vysmrkat, odskočit si na toaletu či se napít.
Anna se sice snažila svou přízeň, polibky, doteky, laskání spravedlivě dělit mezi oba kamarády, ale Martinovi neušlo, že tahá za kratší konec provazu. On alfa samec prohrával na body s Mirkem Dušínem. Jeho neukojené ego ho nutilo věnovat Anninu potěšení víc snahy, než kterou vykazoval obvykle.
Martin se dopoledne probral jako první. V hubě měl jak v polepšovně a třeštila mu hlava. Když zahlédl vedle spícího, rovněž nahého Kubu, polekaně sebou trhnul. Jak se mu postupně vracely vzpomínky a vybavovaly střípky noci, měnil se jeho zděšený pohled na zasněný a ve tváři se mu usadil „idiotský“ úsměv. Omalovánka jim nechala na stolku dvě balené vody, plato ibuprofenů a na účtence vzkaz: při odchodu zabouchněte.
O 14 dní později dorazil Martin na úřad včas. Dokonce s předstihem, neboť byl zvědavý na nevěstu, a hlavně na její mladší, svobodnou, nezadanou sestru. Ve vestibulu pozdravil Kubovi rodiče a ti mu ukázali, kterou chodbou má pokračovat. Na jejím konci matrikářka udělovala svatebčanům instrukce. První, koho zaregistroval, byla kráska v bílém, která mu šla naproti.
Poté, co se jí představil, ho se smíchem odbyla, „ale já jsem Ella Sofie, sestra, svědkyně. Už jste asi desátý, kdo se mě ptá, zda jsem nevěsta. Ten výběr šatů ségře nezapomenu,“ ukázala na zády k němu otočenou dívku v černém. Jakmile se Marie otočila a on spatřil její levé rameno, věděl, že jí daruje svůj genetický materiál s chutí. Znovu. Marie se nepatrně začervenala. Tušila, že Martin bude možná trochu naštvaný, ale zoufalé ženy dělají zoufalé činy. Chtěla si ho nejprve prohlédnout anonymně. Líbil se jí. Jelikož se ale ke Kubovu návrhu stavěl odmítavě, během jeho návštěvy WC vymyslela novou strategii. Plán B. B jako baby.
Martin tentokrát neměl v rukávu saka naslouchátko, a tak před zraky nevěsty a příbuzných předstoupil nepřipravený.
Zmohl se jen na, „Martin Horníček, těší mě, neviděli jsme se už někdy, připadáte mi povědomá? Jo, a mimochodem … pěkné tetování,“ kývl směrem k obličeji krásné ženy, která měla místo úst ostnatý drát.
„Potěšení je na mé straně a jsem ráda, že jste to stihnul a konečně vás poznávám, Kuba o vás pořád básní … a víš co, klidně mi tykej, já jsem Anna Marie, za chvíli Krausová. Těch kérek mám víc, třeba to poslední, velké J, ale to jen tak někomu neukazuji.“
To J nebylo jebat, ale Jakub, došlo Martinovi okamžitě.
Své veřejné povinnosti svědka a soukromé inseminátora se Martin zhostil dokonale. Obzvlášť u té druhé litoval, že si už nikdy nedali repete. Za devět měsíců se manželům Krausovým narodil chlapeček. Jméno dostal po svém genetickém otci. Strýčka Martina bohužel nikdy nepoznal, protože toho dohnaly hříchy minulosti. A dvě kulky do srdce.
