Článek
VELKÁ SEXUÁLNÍ LOUPEŽ PO 24 LETECH NA TOUR DE FRANCE
(Volně navazuje na předchozí povídku Bratrstvo balícího svetru aneb Velká sexuální loupež)
https://medium.seznam.cz/clanek/david-snitily-bratrstvo-baliciho-svetru-aneb-velka-sexualni-loupez-54532
Petr políbil Sáru na obě tváře a ztěžka se usadil naproti ní na židli. Fakt, že si objednal pivo, ji nijak zvlášť nepřekvapil, přestože doufala, že když si s ním dá sraz dopoledne, zvolí třeba čaj nebo kávu. Jeho náklonnost k alkoholu sice nebyla veřejným tajemstvím, ale po druhém rozvodu už se mu dočista vymkla z kontroly. Z kdysi šlachovitého, svalnatého sportovce se tak v průběhu několika let stala rozkydlá bečka sádla.
„Tak co máš na srdci, švagrová?“
„Jak jistě víš,“ začala zeširoka Sára, „Lukášovi bude v létě čtyřicet a vždycky byl velký fanoušek cyklistiky a Tour de France.“
„Jasně … drhnout si kulky o sedlo, to je jeho,“ dal jí svým způsobem za pravdu Petr, „a co to má společného se mnou, mám mu koupit dres nebo přispět na kolo?“
„Ne, nic takového, chtěla bych, abys s ním jel na Tour jako doprovod. Kouknout se na několik etap, všechno už máme vymyšlené, naplánované.“
„Jako jen my dva, pánská jízda?“ dovtípil se konečně Petr.
„Jo přesně tak, pánská jízda. Ty, tvůj brácha Lukáš … a Marvin,“ vyložila karty na stůl.
Petr vystřelil ze židle, jako by ho polili živou vodou. Tolik energie od takového cvaldy bych nečekala, pomyslela si servírka poté, co utřela rozlité pivo.
„S Marvinem, tak na to rovnou zapomeň, jen přes mou mrtvolu,“ vyštěkl nahlas, aby bylo patrné, že je ve svém postoji pevný a neoblomný.
„A ví Petr, že jedu taky?“ ujišťoval se už popáté Marvin, že jeho přítomnost na cestě do Francie je vítaná.
„Samozřejmě, že ví, že jedeš, přece bych vás nenutil k nějaké nepříjemné konfrontaci,“ snažil se Lukáš přesvědčit nejen Marvina, ale i sebe. Několik posledních nocí špatně spal a z představy, že se ti dva po mnoha letech znovu setkají, se mu dělalo šoufl. Nemluvili spolu víc jak deset let. A dalších deset předtím se jejich komunikace skládala výhradně z nadávek a vzájemného osočování. Poté, co vyšlo najevo, že Petr podvádí Janu se Šárkou, Jana vztah rázně ukončila a Marvin nevěděl, komu z nich má dřív poskytovat psychologickou oporu a rameno k vyplakání. Jana se navíc mylně domnívala, že on je též v pozici podvedeného a tudíž má stejně zjitřené srdce. Petr se snažil ze všech sil získat Janu zpět, ale přestože mu Marvin připravoval půdu, jeho snaha se míjela účinkem. K zásadnímu zlomu došlo, když Jana navštívila Marvina během jeho vojenské služby a na procházce se pomilovali. S Petrem spát odmítala z náboženského přesvědčení a pak na lesním paloučku přišla o panenství s klukem, který ani nebyl její přítel. Překvapivě se stal jejím přítelem až poté a s Petrem ta zpráva zamávala natolik, že to znamenalo konec přátelství. Petr si vsugeroval, že to všechno byl předem připravený ďábelský plán. Marvin mu předhodil Šárku a ta ho svedla, aby on měl Janu jen pro sebe. Marvin sice s Lukášovou pomocí podnikl několik pokusů o smíření, ale jakmile seznal, že Petr je čím dál tím víc agresivní a sprostý, jedna dobře mířená rána pěstí je definitivně znesvářila.
Lukáš ještě jednou zkontroloval, že jsou kola v nosiči za autem bezpečně připevněná a vyrazili z Prahy směrem na České Budějovice. Jednodušší by samozřejmě bylo, kdyby Petr přijel do Prahy, ale když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře.
„Co doma, všechno v pohodě?“ zeptal se Marvin Lukáše, protože se několik týdnů neviděli a Luky mu připadal ještě víc pohublý než normálně.
„Asi jako všude …,“ odpověděl neutrálně, „to víš, tyhle smíšený manželství nedělaj dobrotu.“
Aby se přítel neobával, přidal pro jistotu pár vtipných historek z domova a z triatlonových závodů, kterých se jeho syn Tomáš zúčastnil. Jeho sportovním snažením žila celá rodina, včetně mladší sestřičky Pavly, protože ta se vydala v jeho šlépějích. Přestože se Lukáš snažil být tím nejlepším možným otcem, vedle Marvina si připadal jako neschopný břídil. Vedle Marvina totiž všichni ostatní otcové vypadali jako nepovedené parodie. Se všemi třemi dcerami byl na rodičovské dovolené. Zvládal vařit, uklízet, prát i žehlit, a protože si vedle toho našel čas i na sport a posilování, všechny maminy na dětském hřišti z něj vlhly.
„A co u vás, už se to mezi tebou a Janou srovnalo?“ zabruslil na tenký led Lukáš. Marvin nikdy nebýval moc sdílný, co se týkalo rodinného života, ale tentokrát se potřeboval vyzpovídat.
„Navrhla mi, ať si najdu milenku, že to nebude brát jako nevěru,“ vytáhl poslední domácí jobovku.
„Milenku?“ kulil oči Lukáš, „to jako, že už s tebou nechce spát nebo má někoho jiného?“
„Nikoho jiného asi nemá,“ byl přesvědčený Marvin, „kolikrát myslíš, že se mnou spala od té doby, co se narodila Nikolka?“
Lukáše ta otevřenost trochu zaskočila, přesto začal polohlasně počítat, „Nikolce jsou tři roky, rok má 365 dní, kdyby hodně málo tak třistakrát?“ nadhodil Lukáš. Nechtěl před bývalým obšourníkem vypadat jako břídil, a tak mírně navýšil svůj obvyklý standard.
„Jednou,“ výrazně poopravil odhadovaný součet Marvin.
„Cože?!“ vytřeštil nevěřícně oči Lukáš a na malou chvíli přestal sledovat provoz na silnici. „Jednou,“ zopakoval po něm tu neuvěřitelnou cifru. „ty vole, já bejt ženská tak ti dám kdykoli,“ nechal se trochu unést, „a Jana s tebou spala jenom jednou za čtyři roky, to je asi to ne … frigidní?“
Marvin jen pokrčil rameny a svým způsobem byl rád, že není sám, kdo si myslí, že je to kurva málo. Zpočátku se snažil být tolerantní a chápavý, ale když se ten Janin nezájem a chladný odstup neměnil, jednoduše rezignoval.
„A děláš to správně?“ napadlo Lukáše, zda náhodou není chyba v něm.
„A víš, že už ani nevím,“ zasmál se útrpně Marvin, „ale v minulosti si žádná nestěžovala.“
Lukáš se zastyděl, neboť musel uznat, že Marvinovi vždycky ženský zobaly z ruky a plazily se po něm jako liány. „a co teda ta milenka, najdeš si nějakou?“
„Já fakt netuším, sex mi chybí, ale mám tolik práce s holkama … škola, školka, úkoly, sportovní kroužky, že ani nevím, kam bych tu milenku vmáčknul.“
„Ale řešit to musíš, není to zdravý,“ ukázal Lukáš prstem na svůj rozkrok, „čelem to nevypotíš.“
Větší problém než zanedbaný sex a výron semene na ně čekal, když dorazili do Budějovic. Petr jim neotvíral, ani nezvedal telefon. Proto byl Lukáš nucen zburcovat jeho ex přítelkyni, s kterou jeho bratr i nadále sdílel dům. Ona měla vrchní patro, on přízemí. S Lenkou se dal dohromady po krachu druhého manželství a první dva roky s ní byly zřejmě nejšťastnějším obdobím jeho dospělého života. I tohle štěstí ovšem dokázal spolehlivě zahubit. Když je vpustila dovnitř, ukázalo se, že Petr byl přítomen, neměl zabaleno, ale zato měl řádně nakoupíno. Jinak řečeno byl pod parou.
„No potěš, Alois,“ povzdechl si Lukáš, když uzřel bratra opilého na gauči před puštěnou televizí. Všude kolem se válely odpadky, prázdné láhve, plechovky, zbytky jídla a dřez byl plný špinavého nádobí.
Marvin, který vstoupil do přízemního domku jako druhý, si neodpustil ocitovat autorskou dvojici Svěrák, Smoljak: „V Českých Budějovicích by chtěl žít každý.“
„Kromě mýho bratra, ten tu chce shnít,“ konstatoval Lukáš a vzájemně Marvina a skoro švagrovou představil.
Marvin si Lenku zkoumavě prohlížel.
„Ten Marvin, co mu přebral životní lásku?“ svitlo Lence hned.
Marvin zoufale rozhodil rukama: „Tohle vám řekl, tu svoji verzi?“ Měl na Petra neskutečný vztek, ale že je Lenka takřka dokonalou kopií jejich společné životní lásky, si přesto nechal pro sebe. Vypadala jak Janina mladší sestra (kdyby nějakou měla). Nakonec jim nezbylo nic jiného, než Petra v tomhle stavu naložit do auta, najít jeho doklady a zabalit mu pár nejnutnějších věcí na cestu. Kolo už mu Lukáš vezl z domu, neboť Petr to své dávno propil.
Z deliria se probral na odpočívadle v Německu. Zatímco kluci vykonávali potřebu, přelezl ze zadního sedadla za volant, nastartoval a začal s Peugeotem popojíždět. Dohonili ho až na konci odpočívadla.
„Brácha, co blbneš?“ žádal Lukáš vysvětlení přes stažené okénko u řidiče.
„No co, chtěl jsem taky chvíli řídit,“ zubil se od ucha k uchu a odhalil dva chybějící zuby.
„Úplně stačí, jak ses zřídil,“ připojil se ke kritice Marvin.
„A pan Matěj…,“ pravil sarkasticky Petr.
Tak to bude vážnější, než jsem si myslel, blesklo hlavou Lukášovi. Marvina jeho rodným jménem naposledy oslovil v roce 1986, kdy Tour vyhrál Greg Lemond.
„Pane Petře, pustíte mě k řízení, teď jsem na řadě já,“ odpověděl mu ve stejném duchu Marvin.
„Jasně, je to tvoje, ty seš přece zvyklej si brát to, co chci já,“ ťal Petr do živého.
Marvin se samozřejmě neudržel, natáhl se přes okénko do auta, chytil Petra pod krkem a začal ho tahat ven, přičemž na něj řval, že je to už takřka čtvrt století, co si zkurvil život.
„Přestaň už se litovat, ty zmrde!“ bylo to poslední, co mu stihl říct, než je vyrušilo troubení auta, kterému blokovali výjezd z odpočívadla. Po zbytek cesty vládlo v autě uražené ticho.
První etapa, kterou jako diváci zhlédli, byla horská v Pyrenejích, která skončila v Bagnères-de-Bigorre. Zde sledovali v davu vřískajících diváků a na obřích obrazovkách vítězný dojezd Simona Yatese a následný ceremoniál předávání trikotů cyklistům, kteří kralovali v průběžném pořadí v jednotlivých kategoriích. Lukáš dvěma znesvářeným bývalým přátelům s nadšením vysvětloval, co která barva dresu znamená a přidal i komentáře k jezdcům. Kdo trikot udrží, kdo ho zřejmě ztratí a co vyhráli v minulosti. Pro Marvina a Petra ty informace neměly žádnou hodnotu, ale kvůli Lukášovi zakopali válečnou sekeru a naoko sdíleli jeho nadšení.
Po etapě následoval hodinový přejezd k městu Pau, kde měl už Lukáš vytipovaný kemp u jezera. Když se Marvin vracel ze sprchy, zaslechl přes plachtu stanu konec bratrského rozhovoru.
“ …ty snad nechápeš, čím jsem si prošel?“ rozčiloval se Petr.
„Chápu to moc dobře,“ oponoval Lukáš, „ale nemůžeš se celej život vymlouvat na Marvina a Janu. Vím, že to bereš jako křivdu, ale ty jsi Janu podváděl a ona se zamilovala do někoho jiného.“
„Se mnou spát nechtěla a jemu dala hned, on mi ji ukradl a žije můj život, šuká s mojí holkou,“ mlel jak zaseknutá gramofonová deska ten samý song pořád dokola.
„Zas tak moc nešuká,“ ulítlo Lukášovi. Marvin už se chystal na oba vystartovat, když se Lukáš opravil, „v manželství jde o jiný věci než o sex, jsou to víc starosti než zábava.“
„Myslíš, že to nevím, byl jsem ženatej dvakrát,“ připomněl mu Petr.
„Ale ta manželství neměla žádnou šanci, když jsi jen hledal náhradu za Janu,“ vmetl mu do tváře Lukáš.
„Byl jsem na dně, ty vole, pokusil jsem se i zabít,“ otevřel třináctou komnatu Petr. Marvin si jen domýšlel Lukášův tázavý pohled, ale zřejmě měl dobrý odhad, protože následovaly doplňující informace. „Nejdřív prášky a pak jsem se chtěl oběsit na opasku od kalhot.“
Marvin si po tomto vyznání dal zpátečku, obešel camp a ke stanu zamířil z jiné strany. Z té, z které ho uviděli už z dálky. Na Petra se teď díval jinak. S jistou benevolencí.
Když se později z umývárny vraceli Lukáš s Petrem z terasy jedné chatky, zaslechli jadrnou češtinu. Mluvčím byla temperamentní, tmavovlasá žena. K ní se o vteřinu později přidala i její kamarádka blondýnka s výraznými dioptrickými brýlemi. Na ty dvě „nebožačky“ doráželi dva francouzští ochmelkové. Bratrům stačila chvilka, aby se zorientovali a neváhali zasáhnout. Iniciativy se chopil zejména Petr.
„Děje se něco, miláčku?“ vstoupil do rozjetého dějství se zataženým břichem a nafouklým hrudníkem.
Ženy nejprve tázavě pozvedly obočí a pak přistoupily na jejich hru. „To jsme rády, že jste zpátky,“ dala si Petrovu ruku kolem ramen černovláska, tihle dva Frantíci si dělaj nárok na vaše vydobytá území.“
Frantíci sice nerozuměli ani slovo, ale došlo jim, že tady jim pšenka nepokvete.
Tmavovlasá Simona s blonďatou Andreou jely, stejně jako trojice bývalých absolutních přátel, ve stopách Tour de France. A protože slovo dalo slovo z pánské a dámské jízdy se stal mejdan na dvou kolech. Když se příští den opírali do pedálů ve stoupání na závěrečný kopec časovky, ukázaly chlapcům, zač je toho loket. Lukáš, který měl nalítáno tisíce kilometrů, se jich držel bez problémů, ale Petr odpadl už v prvním kopci a na jejich krásně tvarovaná pozadí v upnutých elasťácích se díval z uctivé vzdálenosti. Marvin si je prohlížel z méně uctivé vzdálenosti a jediné, co ho bolelo, byla prdel. Když našli s několikahodinovým předstihem vhodné místo na sledování, sjela Andrea dolů z kopce, aby morálně podpořila Petra, který se stále ještě trápil o pár kilometrů níže.
Ten zalitý potem a lapající po dechu si to vyložil jako projev náklonnosti a večer v dalším kempu na ní zkusil zapůsobit šarmem. Pak byl ovšem nemile překvapen, když seznal, že ona jeho snahu vůbec nezaregistrovala a pohled raněné laně vrhala směrem k Marvinovi. A protože potetovaná Simona pro změnu zacílila na Lukáše, cítil se jak páté kolo u vozu. Když přišly u piva a vína na přetřes vztahové konstelace, ukázalo se, že Andrea je rozvedená a Simona žije v polyamorním vztahu.
„Poly …, co?“ nechápal Lukáš, a když mu vysvětlila, o co jde, nechápal to ještě víc.
„To já mám jen svou Sáru,“ dal jasně na srozuměnou, že to není jeho šálek kávy.
„Ty seš ten úchyl, co šuká vlastním děckám mámu?“ žasla Simona, ale neznělo to nijak zle. Spíš jako uznání.
„On jim nešuká jen mámu, on jim šukal i babičku,“ neváhal Petr připomenout Lukášovy hříchy mládí a noc s „tetou“ Blankou.
To bylo jen jednou,“ bránil se Lukáš, ačkoli před holkama výrazně stoupl v ceně.
„Říkal jsi pětkrát,“ překvapivě podpořil Petra Marvin.
„Ale během jedný noci.“
„Noc pěti čísel, to zní dobře, a vy dva?“ napila se vína Andrea a žíznila po informacích.
„Já mám svoji Lenku,“ překvapil všechny přítomné Petr a modlil se, aby ho Lukáš s Marvinem neshodili. V jeho případě bylo spíš přání otcem myšlenky.
A co ty Marvine, tys musel mít spoustu holek, ne?“ olízla si rty Simona.
„Ne, já je nestřídal … to ony střídaly mě,“ zavtipkoval na účet osouložených.
„A teď?“ zajímalo obě.
„Marvin je vdovec,“ přispěchal se zásadní informací Lukáš.
Marvin měl samozřejmě v úmyslu ihned svou nebožku oživit, ale když se k té šaškárně přidal i Petr, už mu to samotnému bylo trapné. Lukáš navíc přidal info o dobrovolném celibátu a Simona utěšitelka pozvolna otvírala svou náruč. Tento večer jí ještě unikl, ale ten další po vítězné časovce domácího Alaphilippa a čtyřech chlazených Plzních už jejím svodům neodolal. Zvlášť když se k ní připojila i Andrea. Ten nelichotivý poměr jedenkrát za tři roky dost výrazně vylepšil. Následující den v kopcích ho bolely všechny údy a odpadal stejně jako Petr. Naproti tomu holky měly spoustu energie.
„Chtěl jsem ti říct, že mě to mrzí,“ pronesl Marvin do dvojhlasného funění při dalším obtížném výjezdu.
„Co přesně?“ otřel si zpocené čelo Petr, „že jsi mi Janu tenkrát přebral nebo že jsi jí teď zahnul.“
„Jestli tě to potěší, tak nám to neklape,“ přiznal Marvin.
„To mě fakt netěší,“ překvapil upřímností i sebe a usmyslel si, že to video, které natočil na mobil přes okno chatky předešlou noc, smaže. Domácí pornonahrávka ze zahraničí, která jedno manželství zničí, se ukázala jako špatný nápad. I další večer probíhal ve stejném duchu, takže zatímco Lukáš s Petrem popíjeli pivo a pozorovali hvězdy, Marvin v chatce doháněl s oběma, i s každou zvlášť, zmeškaná čísla.
Ráno v den odjezdu se vysílený Marvin dopotácel na recepci a pak zamířil zpět do stanu. Kluci zrovna balili a Petr se rozčiloval, že nemůže najít pásek od kalhot.
„A potřebuješ ho vůbec?“ udělal Lukáš narážku na jeho tloušťku.
„Co kdyby to na mě zase přišlo?“ použil šibeniční humor Petr, a protože se právě příchozí Marvin zasmál, došlo mu, že ví o jeho neúspěšném pokusu o sebevraždu.
„Sorráč … ale myslím, že už ho nebudeš potřebovat,“ pronesl bez dalšího vysvětlování do ticha Marvin a podal jim dvě lahve vína a pak vytáhl z kufru dva balíčky.
„Víno máte pro svý lepší polovičky … Sáru a Lenku,“ dodal pro jistotu, aby Petr věděl, že věří, že ji získá zpátky, „a tady něco na památku.“ V balíčcích bylo žluté tričko pro Lukáše (protože z nich tří byl nejlepší) a puntíkaté pro Petra. „Nejlepší vrchař sice nejsi,“ dodal na vysvětlenou, „ale je o číslo menší, abys měl motivaci do něj zhubnout.“
„Kluci,“ chytil je za ramena Lukáš, „jsem rád, že jsem Tour zažil a že to bylo s vámi.“
„Ubezpečuji tě, že já na to do smrti nezapomenu,“ prohlásil slavnostně Marvin a dost se divil, že poté spatřil v očích obou bratrů neskrývané dojetí.
„Jak jsem mohl plácnout takovou blbost?“ vyčítal si o devět měsíců později, když se s Petrem objali.
„Nic si z toho nedělej,“ utěšoval ho Petr, který výrazně zhubnul, a doprovázela ho staronová přítelkyně Lenka.
„Ty jsi věděl, že je nemocný?“ zajímalo Marvina. Na obřad dorazil v doprovodu Simony a Andrey, které postávaly decentně opodál.
„Já do té Francie s tebou jet nechtěl,“ přiznal Petr, „řekla mi to Sára, až když jsem jí oznámil: jen přes mou mrtvolu.“
Z kostela vyšla do černých šatů oděná Sára a starostlivě podpírala mámu Blanku. Když viděla, že se Petr s Marvinem, přes slzy v očích, hlasitě smějí, její zármutek jí přišel snesitelnější. Tenkrát v restauraci Petrovi nelhala. Lukáš skutečně chtěl vidět na vlastní oči Tour de France. Ještě víc ale toužil po tom, aby se dva jeho nejlepší kamarádi usmířili. Splnilo se mu obojí.