Článek
Popis Downova syndromu si lze velice snadno vyhledat na stránkách Wikipedie nebo jiných webech.
Z těchto odkazů vyčteme, že se nejedná o nemoc, ať duševní či tělesnou, ale o genetickou mutaci jedince, který vykazuje specifické tělesné znaky. Co se týká inteligence, emocí a přístupu ke společnosti, je to individuální a nelze předjímat, jak se jedinec s Downovým syndromem bude vyvíjet v pubertě a v dospělosti.
Vyspělá společnost umožňuje těmto lidem vzdělání (20% z nich má středoškolské nebo vyšší vzdělání), vést normální život, pracovat (i když s určitým omezením) a bydlet ve vlastní domácnosti.
V Česku je bohužel stále rozšířen názor, že ČLOVĚK s Downovým syndromem rovná se debil, postižený, idiot, musí se izolovat, není normální, protě zavřít do ústavu a nechat dožít, nebo spíše chcípnout v nedůstojných podmínkách.
Paní Zahradníková přirovnáním pana Rakušana k člověku s Downovým syndromem nejspíše chtěla říci, že pan Rakušan je idiot. Možná by bylo lepší, kdyby to opravdu řekla, ale ve své mentální omezenosti použila den Downova sydromu k přirovnání mentálního stavu pana Rakušana.
Máme lékařské diagnózy duševní a tělesné. Dále tzv. genetické odlišnosti. Někdo má šest prstů na každé ruce, někdo Downův syndrom, někdo se rodí s penisem a s vagínou, další zase s láskou ke stejnému pohlaví atd.....
Paní Zahradníková se narodila s nyní diagnostikovanou duševní poruchou nespecifikované mentální retardace. Do této kategorie patří jedinci, u kterých je sice mentální retardace prokazatelná, ale pro nedostatek informací nelze jedince zařadit do určité kategorie.
Nezlobím se, těch jedinců je v Česku mnoho, bylo to vidět na Václavském náměstí celkem nedávno, ale vláda by se měla zajímat o duševní zdraví obyvatelstva podporující jak paní Zahradníkovou, tak Okamuru, Paroubka, Ševčíka a další evidentně duševně postižené osoby veřejného života.
Tak.....
