Článek
Vážená paní Maláčová,
v politice existuje jedno slovo, které by mělo být základní podmínkou pro důvěru občanů – transparentnost. Proto Vám píši tento otevřený dopis, ačkoliv tuším, že tímto krokem možná překračuji společenské tabu. Přesto věřím, že právě otevřená debata je podmínkou demokracie.
Vy sama jste před časem informovala veřejnost o svém onkologickém onemocnění. Neudělala jste to nikde v ústraní, ale veřejně, čímž jste toto téma sama otevřela. Na jednu stranu chápu lidský rozměr tohoto sdělení – boj s rakovinou je jedním z nejtěžších zápasů, které může člověk absolvovat. A pokud to, co říkáte, odpovídá skutečnosti, pak před Vámi smekám a přeji Vám plné uzdravení. Nicméně, a právě tady přichází ta nepříjemná část – dovolte mi vyjádřit jisté pochybnosti a zároveň položit otázky, které si klade mnoho lidí, byť se je bojí vyslovit nahlas.
Jste vážně nemocná, nebo je to součást volebního marketingu? Ano, vím, že tato otázka zní drze, možná až cynicky. Ale dovolte mi uvést důvod, proč ji kladu. V posledních týdnech sledujeme Vaše vystupování – energické, plné života, před kamerami i na veřejných akcích. Politický boj vedete s vervou, která by leckomu připadala spíše jako start maratonu než jako boj člověka, jenž prochází náročnou onkologickou léčbou. Tím neříkám, že to není možné. Ale přiznejte sama: není to trochu zvláštní?
Pokud je Vaše nemoc skutečná – a já zde otevřeně přiznávám, že v to věřím víc než v opačný scénář – pak Vás upřímně obdivuji. Ale právě proto se ptám: je správné vystavovat se takovému stresu? Léčba rakoviny není víkendový projekt. Jsou to měsíce bolestí, chemoterapií, fyzické slabosti a psychického vyčerpání. A Vy zároveň říkáte voličům: „Dejte mi mandát na čtyři roky, zvládnu to.“ Opravdu zvládnete? A pokud ne, co potom?
Když se politik uchází o funkci, není to soukromá věc. Nejde o Vaše osobní rozhodnutí, jde o závazek vůči veřejnosti. My, voliči, Vás nevolíme na základě soucitu. Volíme proto, aby ten zvolený člověk pracoval. Abychom měli jistotu, že budete moci vykonávat mandát po celé volební období. Pokud by se stalo, že velkou část mandátu strávíte na nemocenské – a takové riziko u onkologického onemocnění není malé – pak je to problém nejen pro Vás, ale pro celou zemi.
V demokratických zemích není nezvyklé, že se zdravotní stav nejvyšších představitelů zveřejňuje. Proč? Protože je to otázka odpovědnosti. Máte ambici vykonávat veřejnou funkci, být ve vládě nebo dokonce vést ministerstvo? Pak by měla existovat jasná dohoda: soukromí ano, ale ne v míře, která ohrožuje výkon funkce.
A teď si dovolím onu provokativní, možná i krutou otázku: Co když je Vaše nemoc součástí kampaně? Víme, že politika je tvrdá hra. Víme, že se hraje o emoce, o příběhy, o „lidský rozměr“. Co je silnější než příběh statečné ženy bojující s rakovinou? Kdo by útočil na nemocného? Všichni víme, že takový štít je neprůstřelný. A tak se ptám: není tohle dokonalá PR zbraň? Pokud se mýlím – a může se stát, že se mýlím – omlouvám se. Upřímně. Ale není povinností veřejnosti takovou otázku položit, když jde o veřejnou funkci?
Paní Maláčová, tohle není osobní útok. To je výzva k férovosti. Jestliže jste nemocná, pak byste měla otevřeně říct, jaký je Váš reálný zdravotní stav a prognóza. Ne proto, abychom Vás litovali, ale proto, abychom věděli, zda se na Vás můžou Vaši voliči spolehnout po celé volební období. Jestliže nemoc není tak vážná, jak se může zdát, řekněte to. A jestliže vůbec není, pak… no, pak by to byla největší politická manipulace posledních let.
Nechci, aby tento dopis vyzněl jako necitelný útok. Jde mi o princip. Boj s rakovinou je strašná věc a já bych nikdy nezlehčoval utrpení nemocných. Ale stejně tak nechci, aby se rakovina stala nástrojem volební strategie. A právě proto Vás vyzývám: buďte transparentní. Ne kvůli sobě, ale kvůli důvěře občanů v politiku. Protože pokud se ztratí i ta poslední špetka důvěry, nezachrání nás ani nejdojemnější příběhy.
Já sám nejsem Vaším voličem a ani nebudu. Upřímně, nevěřím Vám ani celému hnutí Stačilo ani slovo. Myslím, že Vaše myšlenkové obraty a názory dosáhly tak obludných rozměrů, že vážně vyvolávají otázky o Vašem mentálním zdraví, možná způsobeném právě Vaším onemocněním, což vyvolává další otázku, kam až budete schopna zajít, pokud by jste se náhodou dostala až do vlády ČR.
Odpovězte veřejnosti: Máte sílu a možnost dokončit svůj mandát? A pokud ano, proč bychom měli Vašemu příběhu věřit?
S pozdravem
David Šteffel
