Probační dům, zbytečný experiment, nebo naděje?

V Písku, krásném a malebném městě v jižních Čechách již dva roky funguje Probační dům pro podmínečně propuštěné vězně. Kapacita je 16 míst v osmi pokojích po dvou osobách, společná kuchyně, jídelna s kulturní místností, prádelna, návštěvní místnost a společné venkovní prostory. Tento projekt byl zahájen na základě norského vzoru, kde tyto zařízení mají již dlouhou tradici s velkou úspěšností zařazení podmínečně propuštěných vězňů zpět do normálního života. Byl plně financován z tzv. Norských fondů a fondů EU.

Otevření Probačního domu v Písku doprovázela řada protestů místních obyvatel, kteří se obávali zvýšení kriminality a zhoršení celkové bezpečnosti ve městě. Tyto obavy se však nenaplnily, a naopak si jak vedení města, tak i místní neziskové organizace pochvalují skvělou spolupráci s klienty při různých akcích, ať už charitativních, nebo společenských.

Jak to celé funguje? Zájemce o resocializační půlroční pobyt v Probačním domě musí především projevit zájem o tento program. Poté ve věznici, kde právě pobývá, kontaktuje svého sociálního pracovníka a Probační a mediační službu, že chce být zařazen v tomto programu. Následuje dlouhé kolečko pohovorů, videocallů a prověřování, jestli je možný zájemce vůbec vhodný. Po schválení zařazení do programu si odsouzený musí podat žádost o podmíněné propuštění, musí mít samozřejmě v rámci trestu na propuštění nárok. A až soud samotný rozhodne, jestli odsouzeného propustí s podmínkou absolvování programu v Probačním domě. Po případném propuštění se musí klient hlásit do 24 hodin na Probačním domě. První měsíc se seznamuje s celým chodem domu, za pomoci probačních pracovníků vyřizuje úřední věci jako je úřad práce, doklady, zdravotní pojišťovna atd. Je to velice důležitá pomoc zvláště pro ty, kteří strávili ve výkonu trestu mnoho let a ztratili úplně kontakt se světem na svobodě. Nedílnou součástí pomoci je i hledání zaměstnání, bydlení a nalezení smysluplného plánu do budoucího života.

Panuje zde celkem volný režim, kdy klienti mohou z domu odejít po šesté ráno a vrátit se do deseti do večera. Ve druhém až pátém měsíci pobytu mají nárok na tzv. výjezdy, kdy mohou dvakrát do měsíce strávit dvě po sobě následující noci s rodinou, přáteli nebo jen tak na výletě. V šestém závěrečném měsíci už je to čtyřikrát do měsíce z důvodu zařizování bydlení a případného nového zaměstnání po ukončení programu. Nic není však úplně zadarmo. Samotný pobyt si klient neplatí, ale musí si sám platit stravu, oblečení i hygienu a prostě vše, co k normálnímu životu patří. Dále musí každý týden absolvovat povinně alespoň jednu aktivitu, jako je charita, pomoc na údržbě domu, nebo si může najít sám nějakou činnost, která je prospěšná společnosti. Jednou do měsíce také musí o víkendu splnit aktivitu v rámci programu. Panuje zde nulová tolerance alkoholu a drog, kontroly probíhají náhodně za pomoci testů a případné porušení jakýchkoliv podmínek pro pobyt v Probačním domě znamená okamžité vyloučení z programu a prakticky okamžitý návrat do výkonu trestu.

Základní otázka zní, jestli má vůbec takový program smysl. Recidiva propuštěných vězňů v ČR dosahuje více jak 60 %. Jedním z důvodů je návrat do stejného prostředí, které je dostalo do vězení, nemožnost najít slušnou práci kvůli záznamu v rejstříku trestů a despekt společnosti vůči odsouzeným osobám všeobecně. Společnost samotnou to stojí nemalé peníze už jen na nákladech vyšetřování, soudů, škod z trestné činnosti a pobytu ve vězení. To je jen malý zlomek toho, co člověk, který opakovaně páchá trestnou činnost, může způsobit. Jsou zde i obrovské škody na obětech trestných činů, na majetku i psychické následky, které jsou často nenapravitelné.

V Norsku tento model funguje již řadu desetiletí a recidiva klientů dosahuje pouhých 20 %. V Písku Probační dům, mimochodem jediný v ČR, za ty dva roky absolvovalo kolem šedesáti klientů a ukazuje se, že návrat do společnosti je možný, pokud to člověk chce. Zatím neexistují reálná data o úspěšnosti programu, ale recidiva je zde hluboko pod průměrem ČR a úspěšní absolventi programu normálně pracují, žijí a jsou větším přínosem pro společnost než klasicky propuštěný vězeň. Velikou zásluhu na tom mají i školení pracovníci Probačního domu, kteří svojí odborností a vzděláním dokáží motivovat klienta vést řádný život, splatit společnosti své provinění, a hlavně mu dokázat, že není zbytečný.

Takže ANO, Probační dům má smysl a je prospěšný nejen pro klienty, ale hlavně pro společnost, která například zde v Písku již začíná měnit svůj názor na člověka, který byl ve výkonu trestu. Nebylo by lepší postavit více takových domů v rámci ČR, kdy návratnost vložených prostředků je mnohem efektivnější než jakási podivná reforma vězeňství?