Článek
Bez jakékoli předešlé debaty a komunikace s občany, z důvodu sjednocení nájemních smluv a nájemného v městské části Brno - Vinohrady, byl počátkem roku 2024 zaslán nájemníkům v obecních bytech návrh formou dohody či dodatku k nájemním smlouvám. ÚMČ se chtěl dohodnout s nájemníky. Říkal jsem si, že to není nic nepochopitelného, ale výsledkem je chaos a ještě větší disproporce mezi nájemními smlouvami než byla.
Potom ale přišla sprcha. Nájemníci si uvědomovali, že je zapotřebí nájem navýšit a chápali tento krok zastupitelstva. Co ale všechny zarazilo a překvapilo, byla jednotlivá ustanovení v dodatku, a to např. zákaz kouření v bytě, což je právně nevymahatelné a další řada jiných nesmyslných věcí. Dále to byly výhrady k ceně nájmu, neboť některým smlouvám hrozilo skokové zvýšení až o 180 %.
Lidé se začali obracet na právníky z důvodu velkého množství nesrovnalostí v dodatku. Právníci samozřejmě lidem po prostudování dokumentu doporučili, aby dodatek jednoznačně nepodepisovali. Proč tedy k dohodě nedošlo? Zastupitelé ÚMČ předložili svůj návrh, na kterém trvali a připomínky nájemníků neakceptovali a trvali si dále na svém diktátu.
Snažil jsem se z pozice předsedy neziskové organizace tyto dva tábory sjednotit s cílem dosáhnout kompromisního řešení mezi ÚMČ a nájemníky. Písemně jsem požádal paní starostku o setkání s občany, ale bohužel jsem byl razantně odmítnut.
Všichni nájemníci byli totiž ochotni přistoupit nad zákonný rámec navýšení nájmů o 20 %, proto jsem uvažoval o tom, že by byl dohodnut kompromis s občany o zvýšení nájmu o 70 % a občané s ním souhlasili. Znamenalo by to mnohonásobně více financí do bytového fondu, než bylo dosaženo nyní. Mohlo i dojít k sjednocení nájemních smluv pokud by některá ustanovení byla upravena a smlouvy by byly sepsány dle standardu a platného nového Občanského zákoníku.
Kompromis? Toto slovo očividně nepatří do slovníku našich radních. Přestože nájemníci byli ochotni výrazně přispět do obecní kasy, radnice však zůstala neoblomná. Zdá se, že některým politikům jde více o moc než o blaho občanů.
A jak to celé dopadlo?
Kontroverzní návrh dohody podepsalo přibližně 10 % nájemníků, protože se zalekli soudního sporu, kterým činila radnice nátlak na nájemníky v lednovém průvodním dopisu k dohodě. Jiní nájemníci se nechali nalákat na vidinu rekonstrukce bytu pro prvních 50 nejrychleji podepsaných dodatků z téměř tisícovky obecních bytů. Toto většina lidí nepovažovala za prioritu, neboť si byty opravili či udržovali v dobré kondici už dávno bez pomoci radnice a tehdejšího starosty PhDr. Čejky, kterému bylo zcela oprávněně vyčítáno, že nezvyšoval nájemné postupně.
Další skupina nájemníků přibližně 80 % dostala zvýšení nájemného jen o 20 %, nebo o inflaci. Pro připomenutí tato skupina se nebránila mnohem vyššímu navýšení nájmů, ale bohužel paní starostka toto odmítla a trvala si nesmyslně na svém dodatku.
Poslední skupina 10 % nájemníků dostala navýšení nájemného o 180 %. Tato skupina se cítí nejvíce podvedena a ukřivděna, neboť jde v drtivé většině o seniory. Seniory, kteří sloužili státu a národu jako vojáci či policisté. Chování zastupitelstva ÚMČ vůči této skupině nájemníků je asociální i proti dobrým mravům, neboť nejsou reflektovány finanční poměry těchto lidí. Nehledě k tomu, že mnozí z těchto seniorů tuto městskou část ve svém volnu dobrovolně pomáhali upravovat, aby naše sídliště nebylo jen paneláky s hliněnými chodníky mezi ulicemi. Stromy, které kdysi zasadili, ty nyní tvoří naše prostředí.
Závěrem lze pouze konstatovat, že zastupitelstvu ÚMČ Brno-Vinohrady pod vedením paní starostky Mgr. Jitky Ivičičové, se nejen nepovedlo sjednotit nájemní smlouvy a cenu nájmu v obecních bytech, ale tímto přístupem zastupitelé prokázali nekompetentnost v podobě neschopnosti komunikovat s občany a se svými voliči. Naopak zastupitelstvo ukázalo své asociální a amorální hodnoty. Současné zastupitelstvo se zapsalo do dějin městské čtvrti jako instituce, která nedbá na potřeby občanů. Místo toho, aby zastupitelé hledali optimální řešení, vhodná pro všechny strany, zvolili cestu diktátu, který by se dal srovnat s rozkazem. Je to smutný příklad toho, jak se politika může stát nástrojem moci a bezohlednosti.
