Článek
ARCHITEKTURA BYTÍ
Filozofie osobně-obecného Flow
Autor: David Vyleťal
Pravda osvobozuje mysl, bytí boří zdi.
FILOZOFICKÝ ZÁKLADNÍ DOKUMENT
Předmluva – Proč vzniká Architektura Bytí
Člověk žije v prostředí, které ho od narození učí, jak má přemýšlet, jednat, komunikovat a vnímat vlastní hodnotu. Postupně přijímá společenské role, očekávání, přesvědčení a vzorce chování, které se mohou stát natolik samozřejmými, že přestává rozlišovat mezi tím, kým skutečně je, a tím, kým se naučil být.
Vzniká rozpor mezi osobním prožíváním a obrazem, který člověk vytváří navenek.
Architektura Bytí vzniká jako filozofická odpověď na tento rozpor.
Nesnaží se vytvořit ideálního člověka ani nabídnout univerzální návod na správný život. Jejím záměrem je vytvořit myšlenkový a praktický rámec, který člověku pomůže poznávat vlastní existenci, rozumět vztahům, zachovávat vnitřní autonomii a přebírat odpovědnost za své jednání.
Jejím ústředním tématem je vztah mezi osobním já a obecným já, mezi svobodou jednotlivce a ohleduplností k celku.
Tento vztah označuje pojem osobně-obecné Flow.
Filozofie Bytí vychází z přesvědčení, že skutečná proměna člověka nezačíná požadavkem na změnu okolního světa, ale schopností vědomě poznávat vlastní podíl na jeho utváření.
Neznamená to, že jednotlivec odpovídá za všechno, co se mu děje. Znamená to, že jeho vlastní jednání zůstává prostorem, ve kterém může uplatňovat svobodnou volbu.
ČÁST I. ONTOLOGIE BYTÍ
1. Základní vymezení Bytí
Bytí je ústředním pojmem celé koncepce.
Představuje celistvý prostor lidské existence, ve kterém se setkávají osobní zkušenost, vědomí, tělesnost, vztahy, prostředí, čas a odpovědnost.
Bytí není dosažený stupeň dokonalosti.
Není ani stavem trvalého klidu, nepřítomnosti konfliktů nebo definitivního poznání pravdy.
Bytí je vědomý způsob účasti na vlastní existenci a na světě, jehož jsme součástí.
Člověk se v něm neustále proměňuje. Jeho zkušenosti, rozhodnutí a vztahy ovlivňují způsob, jakým rozumí sobě i okolí.
Základní teze:
Člověk není totožný se svou společenskou rolí.
Vlastní přesvědčení není automaticky objektivní pravdou.
Osobní svoboda není oddělená od odpovědnosti.
Vztahy jsou prostorem vzájemného poznávání.
Přítomnost je místem, ve kterém se poznání mění v jednání.
Nedokonalost není překážkou Bytí, ale součástí lidské existence.
2. Princip celistvosti
Celistvost neznamená sjednocení všech lidí do jednoho názoru.
Znamená schopnost vnímat jednotlivé části života v jejich vzájemných souvislostech.
Osobní potřeba může být v rozporu s potřebou druhého člověka. Vlastní pravda může narazit na nové skutečnosti. Svoboda může vyžadovat hranici.
Celistvost nevylučuje rozpory. Umožňuje jim porozumět, aniž bychom ztratili schopnost rozlišovat.
První základní princip: Celek nelze pochopit popřením jeho jednotlivých částí.
3. Osobní já a obecné já
Osobní já
Osobní já představuje individuální existenci člověka.
Zahrnuje:
vlastní zkušenosti a vzpomínky,
potřeby a přání,
hodnoty a přesvědčení,
emoce a tělesné prožívání,
osobní hranice,
schopnost samostatného rozhodování.
Je zdrojem osobní identity a autonomie.
Obecné já
Obecné já označuje schopnost člověka překročit výhradně osobní perspektivu a vnímat širší souvislosti svého života.
Zahrnuje:
empatii,
lidskou důstojnost,
společenskou odpovědnost,
vzájemnou závislost,
ohleduplnost k životnímu prostředí,
respekt k odlišnosti.
Obecné já není ztrátou individuality ve prospěch kolektivu.
Je rozšířením vlastního vnímání o perspektivu ostatních.
Vztah obou rovin
Osobní já bez obecného já může sklouznout k izolaci a sobectví.
Obecné já bez osobního já může vést k potlačování individuality, podřízení a ztrátě vlastních hranic.
Jejich vzájemné propojení vytváří základ osobně-obecného Flow.
ČÁST II. VLASTNÍ TERMINOLOGIE
4. Slovník Architektury Bytí
Následující pojmy představují základní autorskou terminologii koncepce.
1. BYTÍ
Celistvý způsob vědomého prožívání vlastní existence ve vztahu k sobě, ostatním a světu.
2. OSOBNÍ JÁ
Individuální identita, zkušenost, potřeby, hodnoty, svoboda a hranice člověka.
3. OBECNÉ JÁ
Rozšíření osobního vnímání o lidské vztahy, společnost a širší životní prostředí.
4. OSOBNĚ-OBECNÉ FLOW
Dynamický vztah osobní autenticity a obecné lidskosti. Schopnost jednat v souladu se sebou a současně respektovat celek.
5. ZLATÝ STŘED BYTÍ
Princip vědomé rovnováhy mezi protikladnými potřebami, postoji a perspektivami. Nejde o kompromis za každou cenu, ale o hledání přiměřeného a odpovědného jednání.
6. BOD NULA
Vědomá přestávka mezi podnětem a reakcí. Prostor pro pozorování, rozlišování a svobodné rozhodnutí.
7. KODEX 86 400
Symbolický systém každodenní odpovědnosti. Každý den představuje 86 400 sekund, během kterých člověk utváří vlastní život svými rozhodnutími a jednáním.
8. ARCHITEKTURA VĚDOMÍ
Model vnitřních procesů, které ovlivňují naše vnímání, interpretaci zkušeností, rozhodování a vztah k okolí.
9. ANATOMIE CHARAKTERU
Poznávání charakteru prostřednictvím skutečného jednání, zvláště v náročných situacích, při konfliktu, zklamání a střetu hodnot.
10. ZEMĚ NIKOHO
Symbolický prostor odcizení, ve kterém člověk ztrácí kontakt se sebou, druhými nebo smyslem vlastního života.
11. PROCITNUTÍ
Proces uvědomění, při kterém člověk začíná rozpoznávat vlastní automatické vzorce a získává možnost jednat vědoměji.
12. VNITŘNÍ AUTONOMIE
Schopnost samostatně přemýšlet, posuzovat vnější vlivy a rozhodovat o jejich přijetí bez slepého podřízení nebo automatického odmítání.
13. PŘIROZENÁ LEHKOST
Stav, ve kterém člověk nemusí neustále obhajovat svou identitu, bojovat o uznání ani potlačovat vlastní prožívání. Neznamená nepřítomnost problémů, ale menší závislost na vnitřním a vnějším tlaku.
14. VĚDOMÁ KOMUNIKACE
Komunikace, která se nezaměřuje pouze na výměnu informací, ale také na porozumění motivům, hranicím a skutečnému významu sdělení.
15. VNITŘNÍ PROJEKCE
Přisuzování vlastních představ, obav, očekávání nebo interpretací druhému člověku bez dostatečného ověření skutečnosti.
ČÁST III. ZÁKLADNÍ FILOZOFICKÉ PRINCIPY
5. Dvanáct principů Bytí
Princip 1 – Pravda není vlastnictví
Nikdo nemá automatický monopol na pravdu.
Vlastní přesvědčení musí zůstat otevřené novým informacím, zkušenostem a argumentům.
Pravda není pouze to, co cítíme. Je také to, co jsme schopni rozlišit, doložit a případně přehodnotit.
Princip 2 – Svoboda začíná v odpovědnosti
Svoboda není možnost dělat cokoliv bez ohledu na následky.
Je schopností rozhodovat se při vědomí, že naše jednání ovlivňuje i ostatní.
Princip 3 – Individualita není protikladem lidskosti
Člověk nemusí ztratit sám sebe, aby mohl respektovat druhé.
Skutečná ohleduplnost nevyžaduje zánik osobních hranic.
Princip 4 – Celek vzniká z respektu k rozdílnosti
Rozdílnost není automatickou překážkou společného života.
Schopnost spolupracovat nevyžaduje shodu ve všech názorech.
Princip 5 – Bod nula předchází vědomému jednání
Mezi podnětem a reakcí existuje možnost zastavení.
Člověk může své automatické reakce pozorovat, vyhodnotit a změnit.
Princip 6 – Charakter se odhaluje jednáním
Charakter není pouze tím, jak o sobě člověk mluví.
Ukazuje se v tom, jak jedná, když je pod tlakem, když má moc, když se mýlí nebo když nemá žádný osobní prospěch.
Princip 7 – Hranice chrání prostor svobody
Hranice nejsou automaticky zdí mezi lidmi.
Mohou být orientačními body, které umožňují bezpečný a respektující vztah.
Princip 8 – Chyba je součástí poznávání
Chyba nemusí být důvodem k odsouzení.
Může být zdrojem poznání, pokud ji člověk dokáže přiznat, pochopit a napravit její následky.
Princip 9 – Přítomnost proměňuje poznání v život
Minulost poskytuje zkušenost, budoucnost směr a přítomnost možnost jednání.
Člověk nežije pouze tím, co ví, ale tím, co ze svého poznání skutečně uskutečňuje.
Princip 10 – Důvěra vyžaduje otevřenost i rozlišování
Důvěra není slepota.
Vzniká prostřednictvím zkušeností, konzistence jednání a respektu k hranicím.
Princip 11 – Přirozenost vyžaduje vědomí
Ne každá spontánní reakce je správná.
Přirozenost musí být propojena s empatií, sebereflexí a odpovědností.
Princip 12 – Bytí nemá konečnou podobu dokonalosti
Člověk se neustále vyvíjí.
Ani dosažené poznání jej nezbavuje možnosti mýlit se a učit se znovu.
ČÁST IV. ARGUMENTAČNÍ ARCHITEKTURA
6. Proč je osobně-obecné Flow nezbytné?
Východiskem je skutečnost, že člověk žije současně jako individuální bytost a jako součást vztahového a společenského prostředí.
Jeho rozhodnutí mají osobní i obecné důsledky.
Z toho vyplývá následující argumentační postup:
Premisa A: Člověk má vlastní potřeby, hodnoty, hranice a zkušenosti.
Premisa B: Člověk je současně součástí vztahů a prostředí, které ovlivňují jeho život.
Premisa C: Potlačení vlastní individuality může vést ke ztrátě autonomie, zatímco ignorování ostatních může vést k poškozování vztahů a společného prostředí.
Premisa D: Dlouhodobě udržitelný způsob jednání proto vyžaduje schopnost zohledňovat osobní i obecnou perspektivu.
Závěr: Osobně-obecné Flow představuje praktický model, který umožňuje hledat odpovědné jednání bez nutnosti popírat vlastní identitu nebo důstojnost druhých.
Tento závěr není matematickým důkazem existence jediné správné životní cesty. Je filozofickým argumentem pro užitečnost vzájemného propojení autonomie a odpovědnosti.
7. Zlatý střed jako metoda rozlišování
Zlatý střed není hledáním poloviny mezi dvěma názory.
Představme si situaci, kdy jeden člověk požaduje naprostou svobodu jednání a druhý ochranu před jeho chováním.
Automatický kompromis nemusí být spravedlivý.
Zlatý střed proto vyžaduje pět kroků:
Rozpoznat skutečné potřeby a zájmy zúčastněných.
Rozlišit fakta od domněnek a emocí.
Určit hranice, které nesmějí být překročeny.
Posoudit možné důsledky jednotlivých řešení.
Zvolit přiměřené a odpovědné jednání.
Zlatý střed je tedy metodou vědomého rozhodování, nikoliv povinností ustupovat.
ČÁST V. PRAKTICKÁ MECHANIKA BYTÍ
8. Metoda Bodu nula
Bod nula je jedním z hlavních praktických nástrojů celé filozofie.
Jeho účelem je přerušit automatickou reakci a vytvořit prostor pro vědomou volbu.
Šest kroků Bodu nula
1. ZASTAVENÍ
Nepokračovat automaticky v první emoční reakci.
2. POZOROVÁNÍ
Vnímat vlastní emoce, tělesné reakce a myšlenky.
3. ROZLIŠOVÁNÍ
Oddělit skutečnost od vlastní interpretace.
4. POCHOPENÍ
Pokusit se porozumět vlastní motivaci i perspektivě druhého.
5. ROZHODNUTÍ
Zvážit možné důsledky a vlastní hranice.
6. JEDNÁNÍ
Zvolit reakci, za kterou je člověk ochoten převzít odpovědnost.
Bod nula není potlačování emocí. Je schopností nedovolit, aby emoce automaticky rozhodovaly za nás.
9. Kodex 86 400
Kodex 86 400 představuje každodenní praktickou podobu filozofie.
Každý den začíná nový prostor možností.
Člověk nemusí změnit celý život během jednoho rozhodnutí. Může však postupně měnit způsob, jakým přemýšlí, komunikuje a jedná.
Denní struktura
RÁNO – UVĚDOMĚNÍ
Jakým způsobem chci dnes jednat?
Které hodnoty chci zachovat?
Kde potřebuji více pozornosti?
BĚHEM DNE – POZORNOST
Reaguji automaticky, nebo vědomě?
Respektuji své hranice?
Naslouchám skutečně druhému člověku?
Odpovídá moje jednání mým hodnotám?
VEČER – REFLEXE
Kdy jsem jednal v souladu se sebou?
Kde jsem podlehl automatickému vzorci?
Co jsem se dnes naučil?
Co mohu zítra udělat jinak?
Kodex není systém sebehodnocení podle počtu splněných úkolů.
Je připomínkou, že život se skládá z konkrétních okamžiků a rozhodnutí.
10. Anatomie charakteru v každodenní praxi
Charakter lze poznávat prostřednictvím čtyř oblastí:
Vztah k sobě: Umím přiznat vlastní chybu?
Vztah k druhým: Respektuji člověka i při nesouhlasu?
Vztah k moci: Jak zacházím s možností ovlivňovat ostatní?
Vztah k odpovědnosti: Dokážu napravovat následky svého jednání?
Zvláštní pozornost vyžaduje situace, ve které člověk nemá okamžitou odměnu za správné jednání.
Právě tam se často ukazuje rozdíl mezi deklarovanými hodnotami a skutečným charakterem.
ČÁST VI. ARCHITEKTURA VZTAHŮ
11. Osobně-obecná komunikace
Komunikace není pouze přenosem slov.
Je také prostorem, ve kterém se setkávají dvě rozdílné zkušenosti.
Základní princip osobně-obecné komunikace spočívá v tom, že člověk dokáže vyjádřit vlastní pravdu, aniž by automaticky popíral pravdu prožívání druhého.
Praktický komunikační model
Popiš, co se skutečně stalo.
Vyjádři vlastní prožívání bez obviňování.
Pojmenuj svou potřebu nebo hranici.
Dej prostor druhému člověku.
Ověř, zda jste si správně porozuměli.
Hledej řešení, které respektuje lidskou důstojnost.
Příklad:
Místo: „Ty mě nikdy neposloucháš.“
Použít: „Když dokončím větu a nedostanu prostor reagovat, mám pocit, že moje sdělení není vyslyšeno. Potřebuji, abychom si dali prostor domluvit.“
Rozdíl není pouze stylistický.
První výrok přisuzuje druhému trvalou vlastnost. Druhý popisuje konkrétní situaci, vlastní prožívání a potřebu.
12. Důvěra, zrada a hranice
Důvěra je postupně budovaným vztahem mezi očekáváním a zkušeností.
Zrada může narušit nejen vztah k druhému člověku, ale také vlastní pocit bezpečí.
Filozofie Bytí zde rozlišuje tři roviny:
Odpovědnost člověka za jeho vlastní jednání.
Odpovědnost druhého člověka za jeho rozhodnutí.
Odpovědnost obou stran za případnou obnovu vztahu.
Odpuštění není povinností.
Obnovení důvěry vyžaduje více než slova. Potřebuje změnu jednání, čas a respekt k hranicím.
Člověk může pochopit druhého a současně odmítnout pokračování vztahu, který mu ubližuje.
13. Vědomé rodičovství
Vědomé rodičovství představuje praktickou aplikaci horizontální rovnosti Bytí.
Rodič a dítě mají stejnou lidskou důstojnost, ale nemají stejnou míru odpovědnosti a zkušeností.
Rodičovská autorita proto nemá vycházet z představy vyšší lidské hodnoty, ale z povinnosti chránit, vést a vytvářet bezpečné prostředí.
Základní principy:
Výchova příkladem.
Respekt k individualitě dítěte.
Hranice bez ponižování.
Vysvětlování místo slepého vyžadování poslušnosti.
Přiznání vlastní rodičovské chyby.
Vzájemná komunikace.
Bezpečné zvládání konfliktu.
Dítě není projektem rodiče.
Je samostatně se rozvíjející lidskou bytostí.
14. Nová pedagogika Bytí
Vzdělávání nemá člověka pouze vybavovat informacemi.
Má rozvíjet schopnost informace vyhodnocovat, rozlišovat skutečnost od interpretace a vytvářet vlastní úsudek.
Nová pedagogika Bytí staví na pěti pilířích:
Sebepoznání.
Kritické myšlení.
Empatie.
Odpovědnost.
Schopnost samostatného rozhodování.
Učitel není pouze nositelem správných odpovědí.
Je také průvodcem procesem poznávání.
ČÁST VII. ZEMĚ NIKOHO A PROCES PROCITNUTÍ
15. Země NIKOHO – anatomie odcizení
Země NIKOHO představuje metaforický prostor, ve kterém člověk ztrácí spojení se sebou nebo okolním světem.
Může vznikat v důsledku:
dlouhodobého potlačování vlastních potřeb,
života podle cizích očekávání,
neautentické komunikace,
opakovaného narušování důvěry,
neschopnosti nastavovat hranice,
odtržení od vlastního prožívání.
Člověk může navenek plnit všechny společenské role, a přesto prožívat vnitřní prázdnotu.
Země NIKOHO není diagnóza ani univerzální vysvětlení lidského utrpení.
Je obrazem odcizení, který pomáhá pojmenovat některé životní zkušenosti.
16. Procitnutí jako proces proměny
Cesta ven nevede skrze odmítnutí všeho dosavadního.
Vede přes poznání toho, co již člověku neslouží, a přes vědomou volbu nového způsobu jednání.
Proces má šest etap:
Rozpoznání: Uvědomění si vlastního odcizení.
Zastavení: Přerušení automatických reakcí.
Přijetí: Přiznání vlastní zkušenosti a nedokonalosti.
Rozlišení: Oddělení vlastních hodnot od převzatých očekávání.
Proměna: Změna konkrétního jednání.
Integrace: Upevnění nového způsobu života.
Procitnutí není jednorázová událost.
Je to opakující se proces poznávání a proměny.
ČÁST VIII. SYMBOLICKÁ ARCHITEKTURA
17. Trojúhelník Bytí
Základní geometrickou metaforou celé koncepce je trojúhelník.
Jeho tři vrcholy představují:
První vrchol – Osobní já
Vlastní pravda, identita, zkušenost a autonomie.
Druhý vrchol – Obecné já
Empatie, lidskost, vztahy a odpovědnost vůči prostředí.
Třetí vrchol – Bytí
Celistvé propojení obou perspektiv v konkrétním životě.
Zlatý střed představuje princip jejich vzájemného vyvažování.
Flow vyjadřuje dynamiku pohybu mezi jednotlivými vrcholy.
Trojúhelník se tak nestává symbolem statické dokonalosti, ale neustálého procesu hledání rovnováhy.
18. Jin-jang – dynamika protikladů
Jin-jang představuje symbolické vyjádření vzájemného vztahu protikladů.
Světlo a temnota, síla a zranitelnost, samota a vztah, osobní potřeba a obecná odpovědnost.
Protiklady nemusí být vždy vylučující.
Mohou se doplňovat a vzájemně odhalovat své hranice.
Je však nutné rozlišovat mezi přirozenou rozdílností a skutečným poškozováním druhého člověka.
Symbolika protikladů není omluvou pro nespravedlnost.
ČÁST IX. ETICKÝ A KRITICKÝ RÁMEC
19. Hranice filozofie Bytí
Žádná filozofická koncepce by neměla být chráněna před vlastní kritikou.
Architektura Bytí proto přijímá následující pravidla:
Pravidlo ověřitelnosti
Faktická tvrzení musí být rozlišena od osobních interpretací a metafor.
Pravidlo otevřenosti
Vlastní přesvědčení musí zůstat otevřené argumentům a novým skutečnostem.
Pravidlo lidské důstojnosti
Nikdo nesmí být zbavován lidské hodnoty kvůli odlišnosti nebo nesouhlasu.
Pravidlo odpovědnosti
Osobní odpovědnost nesmí být používána k omlouvání cizího ubližování nebo nespravedlivých podmínek.
Pravidlo hranic
Ohleduplnost neznamená povinnost tolerovat násilí, manipulaci nebo ponižování.
Pravidlo odbornosti
Filozofické úvahy nenahrazují odbornou psychologickou, psychiatrickou, pedagogickou ani lékařskou péči.
Pravidlo neustálé korekce
Ani samotná Architektura Bytí nesmí být výjimkou z kritického přezkoumávání.
Tím se koncepce chrání před dogmatismem.
ČÁST X. PRAKTICKÉ UPLATNĚNÍ
20. Každodenní aplikace v šesti oblastech života
Oblast
Praktické uplatnění
Osobní život
Sebepoznání, hranice, vědomé rozhodování
Partnerské vztahy
Důvěra, komunikace, respekt
Rodina
Vědomé rodičovství, příklad, bezpečí
Společnost
Autonomie, odpovědnost, respekt k odlišnosti
Vzdělávání
Kritické myšlení, empatie, samostatnost
Práce
Charakter, spolupráce, etika a odpovědnost
21. Praktické cvičení – Sedm dní vědomého Bytí
Den 1 – Pozorování
Sleduj vlastní automatické reakce.
Den 2 – Osobní pravda
Rozlišuj, co skutečně prožíváš a co pouze očekává okolí.
Den 3 – Bod nula
Před náročnou reakcí se zastav a vědomě zvol další krok.
Den 4 – Obecné já
Zkus porozumět perspektivě člověka, se kterým nesouhlasíš.
Den 5 – Hranice
Rozpoznej jednu hranici, kterou potřebuješ zdravým způsobem vyjádřit.
Den 6 – Charakter
Udělej jednu konkrétní věc v souladu se svými hodnotami, i když z ní nebudeš mít okamžitý prospěch.
Den 7 – Integrace
Vyhodnoť, co ses o sobě naučil a co chceš změnit.
Cílem není výkon ani dokonalost.
Cílem je rozšíření vlastního uvědomění.
ČÁST XI. ZÁKLADNÍ AXIOMY A ZÁVĚREČNÁ SYNTÉZA
22. Deset základních tezí Architektury Bytí
Bytí je vědomým způsobem prožívání vlastní existence.
Osobní pravda vyžaduje otevřenost vůči obecné skutečnosti.
Svoboda jednotlivce je spojena s odpovědností za jednání.
Osobní já a obecné já se vzájemně doplňují.
Rovnováha není kompromisem za každou cenu.
Vědomé rozhodnutí vyžaduje schopnost zastavit automatickou reakci.
Charakter se projevuje především v konkrétním jednání.
Vztahy potřebují důvěru, respekt i hranice.
Přítomný okamžik je prostorem uskutečňování vlastních hodnot.
Filozofie zůstává živá pouze tehdy, když připouští vlastní proměnu.
23. Závěrečný filozofický manifest
Člověk nemusí být dokonalý, aby mohl žít vědomě.
Nemusí znát všechny odpovědi, aby mohl klást správné otázky.
Nemusí souhlasit s ostatními, aby respektoval jejich lidskou důstojnost.
Nemusí se vzdát sám sebe, aby dokázal být součástí celku.
Skutečná svoboda nevzniká odmítnutím všech hranic, ale pochopením jejich smyslu.
Skutečná síla nevzniká potlačením zranitelnosti, ale schopností ji přijmout bez ztráty vlastní odpovědnosti.
Skutečné poznání nevzniká přesvědčením o vlastní neomylnosti, ale ochotou znovu prověřovat to, čemu věříme.
A skutečné Bytí nevzniká představou, že jsme již dorazili do cíle.
Vzniká každým okamžikem, ve kterém dokážeme propojit vlastní pravdu s lidskostí, poznání s jednáním a svobodu s odpovědností.
Bytí není cílem cesty. Je způsobem, jakým cestu vědomě žijeme.
AUTORSKÉ POSLÁNÍ
Architektura Bytí není vytvořena proto, aby lidem předepisovala, jací mají být.
Je vytvořena jako otevřený filozofický prostor, ve kterém mohou poznávat sami sebe, rozumět druhým a přebírat odpovědnost za vlastní existenci.
Její hodnotou není počet lidí, kteří s ní souhlasí.
Její hodnotou je schopnost vyvolávat otázky, podporovat samostatné myšlení a proměňovat poznání v konkrétní lidské jednání.
Pravda osvobozuje mysl, bytí boří zdi.
ARCHITEKTURA BYTÍ – Filozofie osobně-obecného Flow
David Vyleťal
